x

Přihlaste se k odběru zpravodaje (zdarma)

03/2016 Téma tohoto čísla

Tělo v rukou společnosti

Vážení čtenáři a vážené čtenářky,

ačkoli je konec léta i prázdnin, stále máme teplo a počasí na koupání. Osobně mi to dělá radost, ale znám i dost lidí, kteří koupání rádi nemají. Představa jejich vlastního těla vysvlečeného do plavek je natolik stresuje, že se prostě raději nekoupou. Vždyť každý asi zná titulky vybízející k hubnutí do plavek, které na jaře zaplaví většinu médií. Co ale když vaše tělo není jako to z těch obrázků? Spousta lidí je se svým vzhledem nespokojena a je ochotna udělat mnoho pro to, aby jej změnila.

Kde se ale bere ta nespokojenost? Jak má vypadat to správné tělo v plavkách a kdo to určuje?

Toto číslo zpravodaje se jmenuje Tělo v rukou společnosti a snaží se vztah člověka k jeho tělu pojmout z mnoha různých úhlů pohledu. Ve velmi zajímavém rozhovoru Anorexie podle Ady se dočtete, kam až může vést touha po štíhlém těle, ale hlavně jak těžký a zdlouhavý je boj s touto nemocí. Článek Tělo a zdraví kontextu biomoci i A čo trápí chlapcov se zamýšlí nad tím, jak se mění nároky na vzhled a s nimi spojené touhy a sny. Jaké to je být princeznou je smutnou sondou do tabuizovaného tématu sexuálního zneužívání v rodině a já jsem velmi ráda za otevřenost, s jakou autorka o problému promlouvá. Doporučuji i povídku Tělesná odysea, která ukazuje, jak obtížná může být cesta za vysněným tělem, když zákrok, který k němu vede, jde proti společenským konvencím a genderové polaritě.  

I téma Protipólu se zaměřením tohoto čísla souvisí. Ptali jsme se na názor na zvýšení věkové hranice pro umělé oplodnění ženy hrazené ze zdravotního pojištění. Lékař i lékařka mající s reprodukční medicínou letité zkušenosti se však do velké míry shodli, proto roli názorové oponentky tentokrát musela zastat redakce. A věřte, že to byla zajímavá výzva, protože ani my v této otázce zas tak vyhraněný názor nemáme. Nepolemizujeme proto s medicínskými argumenty, ale vnášíme do debaty i hledisko hodnotové, emoční a sociální, které je podle našeho názoru neméně důležité.

Také anketní otázka se týká vzhledu. V odpovědích se dočtete, v čem námi oslovení lidé spatřují největší tlak na to, jak mají lidé vypadat a jak moc to může být svazující.

A konečně kulturní rubrika láká do Divadla v Dlouhé na Hedu Gablerovou a na trochu jiný pohled na tuto postavu, na zajímavý výstavní počin pak upozorňujeme v zamyšlení nad konceptem výstavy Prostory touhy: Je architektura sexy?

V nastávajícím zářijovém shonu pak přeji všem trochu klidu na čtení v souvislostech.

Markéta Štěpánová
šéfredaktorka

 

Obsah čísla

Tělo v rukou společnosti

Antikoncepce: ženská otázka?

Jaké mají ženy v České republice aktuálně možnosti kontrolovat své tělo tak, aby otěhotněly, kdy a kolikrát chtějí, nebo neotěhotněly vůbec? Jaké mají možnosti ovlivňovat své rodičovství muži? A jak to vidí společnost? Zjišťovali jsme v následujícím článku.

Tělo v rukou společnosti

A čo trápi chlapcov?

O spoločenskom tlaku na ideálnu podobu ľudského tela už bolo vyprodukovaných mnoho článkov. Len zlomok týchto prác však reflektuje aj mužskú časť populácie. Kultúrne sme sa stali omnoho viac vnímavými pri sledovaní tlaku, ktorému sú vystavené dievčatá a ženy pri dosahovaní spoločnosťou vysnenej postavy. Výskumníci a výskumníčky však od 90.
Tělo v rukou společnosti

Tělo a zdraví v kontextu biomoci

Globální trend zdravého těla a naplnění velmi specifických forem krásy postihuje téměř všechny bez výjimek, honba za zdravím je však v moderním pojetí kulturně podmíněná a zasahuje masivně především západní svět. Důraz, který klademe na zdraví a krásu, není otázkou posledních dvou století, velké téma to bylo již od antiky.
Tělo v rukou společnosti

Jaké to je být princeznou - esej o kultuře znásilnění z osobního pohledu

"... a opravdu jsem začala, tak jako to dělají děti, nazývat věci jejich pravými jmény, abych znovu poznala sebe a svět, abych vyprávěla svůj příběh, protože já existuji, já zcela jistě existuji. Ve světě, v němž bych chtěla žít, který si vytvářím pro sebe a pro ty, které jsou mi podobné, není místo pro slova bez významu.
Tělo v rukou společnosti

Ženy: tělo

Následný text je extraktem z kapitoly „Ženy: tělo“, knihy s prvky narativně vizuální analýzy s názvem „Naděje je na druhém břehu: životy pražských žen bez domova. Tu v rámci tříletého výzkumu realizovala organizace Jako doma.
Tělo v rukou společnosti

Když se řekne potrat

Nedávné diskuse a ostré názorové střety týkající zpřísnění možnosti umělého přerušení těhotenství v Polsku rezonují i v našem prostředí. Jistě, „nejsme Polsko“ a vliv katolické církve a spřízněných názorových hnutí není u nás ani zdaleka tak silný.
Tělo v rukou společnosti

Tělesná odysea

Naše tělo ne vždy vypadá, jak bychom si přáli. Někdo nad tím mávne rukou, někoho to trápí a rozhodne se s tím něco dělat. Ponechme stranou důvody, které nás vedou k nespokojenosti, prostě to tak je. Možnosti na změnu tu jsou. Jaké a pro koho a za jakých podmínek? Pohyb nebo nový účes nám ke spokojenosti často nestačí.
Protipól

Příliš pozdě na dítě?

Nová koncepce rodinné politiky, kterou připravuje Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV), obsahuje mimo jiné i návrh, aby byla zvýšena věková hranice (z 39 na 43 let) pro umělé oplodnění ženy hrazené ze zdravotního pojištění. Ačkoli to není téma, které masově hýbe společností, pro řadu lidí je to dost významný krok.
Rovné příležitosti v praxi

Nemohou sehnat práci. Podnikají a bojí se chudoby

V Česku podniká každá desátá žena a jejich počet roste. Bohužel většinou proto, že jim zaměstnavatelé nedali šanci, zejména po rodičovské dovolené anebo ve věku 50+. V Česku přitom chybí podpora žen v počátku jejich podnikání.

Rozhovor

Anorexie podle Ady

Nic před pěti lety nenasvědčovalo tomu, že by bezproblémové dítě jako Ada mohlo propadnout anorexii. Ve škole premiantka, mezi dětmi oblíbená, fungující rodina, talent skoro na všechno. Nenápadný nástup nemoci vyčte ale z některých příznaků jen odborník. Pediatři mají většinou o anorexii zcela zkreslené představy, stejně jako většina laiků.
Aktuálně...

Ne asimilaci

Letos v srpnu proběhla v Praze kromě Prague Pride také alternativní akce  pod názvem Alt*Pride, která se jasně vyhranila proti asimilačním tendencím v rámci LGBT komunity. Alt*Pride tak nešla cestou tradiční apolitičnosti Prague Pride a otevřela prostor všem identitám, bez nutnosti přizpůsobení se obecnému mainstreamu.
Kultura

Prostory touhy: Je architektura sexy?

Architektura z pohledu genderových teorií není právě nejfrekventovanější téma výstavních síní u nás. S tímto konceptem právě přichází pražská Galerie Jaroslava Fragnera ve své aktuální výstavě, je proto minimálně z důvodu jisté neokoukanosti tématu zajímavá.

Kultura

„Jiná“ Heda Gablerová

Pražské Divadlo v Dlouhé uvedlo na konci letošní sezóny, konkrétně 21. května 2016, novou inscenaci hry norského dramatika Henrika Ibsena Heda Gablerová v režii Jana Nebeského, s Lucií Trmíkovou v titulní roli. A je to opravdu tak trochu „jiná“ Heda Gablerová.

Co si myslíte o ... ?

V čem podle vás vyvíjí společnost největší tlak na vzhled mužů a žen?
Na otázku odpovídají:

Zdeněk Sloboda, předseda Výboru pro sexuální menšiny Rady vlády pro lidská práva, pedagog UP Olomouc

Protože se zabývám mimo jiné genderem a médii, tak vidím jako badatelsky nejzajímavější to, jak se jakýsi imperativ estetičnosti ženského a v posledních dekádách i mužského těla proměňuje, jaké obrazy nám jsou poskytovány (nejen médii) jako ne/žádoucí a jak se to projevuje v naší každodennosti. Obzvláště zajímavé jsou tyto projevy např. v požadavcích na sebe sama nebo také na partner(k)y. V tomto ohledu je zajímavé sledovat i posun ve funkci těla, která je na takový imperativ navázána. Zatímco si toho u ženského těla už ani moc nevšímáme (i když posun v reprezentaci a vnímání ženského těhotného, nebo stárnoucího těla je značný), u těla mužského to je naprosto markantní. Požadavek svalnatého mužského těla už není navázaný na jeho funkční sílu, ale je redukován na čistě estetickou funkci (obdobně jako u ženského) nebo - obzvláště z pohledu mužů samotných - na funkci spojenou se sebevědomím a s pojetím vlastní maskulinity. Což, opět podobně jako u žen, může vést k "fetišizaci" těla, např. snahou získat co největší svalovou hmotu (obdobně jako co největší poprsí). Co je zajímavé a zároveň asi problematické, jsou zdravotní aspekty navázané na takové tělesné imperativy, které jsou jen těžko oddělitelné (stejně jako mediální obrazy) od významné ekonomické dimenze - komercionalizace tělesnosti.

Jitka Kolářová, feministka

Myslím, že to obecné je stále stejné, od mužů se očekává, že budou silní a nebudou se moc krášlit (nebo ne příliš okatě), ženy zase mají být štíhlé a sexy. Ale spíš než tlak na oblékání vidím dnes tlak přímo na samotná těla. A co se týče oblékání, ženy mají více prostoru pro experimentování než muži. Někdy jim prochází i čistě chlapecký / mužský image, zatímco muži si podobné překročení hranic moc dovolit nemohou.

Třeba u mladých lidí, se kterými pracuji, je to hodně vidět, když popisují, jak si představují ideálního partnera a partnerku (tedy v heterosexuálních vztazích). Kluci jednoznačně chtějí partnerku s velkými prsy a pěkným zadkem, také dlouhé vlasy jsou důležité. Dívky zase chtějí kluky s vypracovanými svaly na pažích a břiše. Sami chlapci a dívky se pak takovému ideálnímu vzhledu chtějí přiblížit, i když si zároveň uvědomují, že to není reálné. Myslím, že v posledních letech zesílil tlak na hezký vzhled u mužů - hodně chlapců a mladých mužů chodí do posilovny nebo dělá nějaký sport hlavně proto, aby měli ty pěkné svaly.

Myslím, že velké téma ohledně vzhledu jsou chlupy - tedy představy o tom, kde a jak upravené ochlupení je přijatelné pro ženy a pro muže. Zejména chlupy v podpaží a na nohou u žen jsou dnes už víceméně tabu, a pokud je jako žena chcete nosit, musíte si to obvykle sama před sebou silně obhájit, protože pohledy a komentáře okolí jsou dosti odsuzující.

Specificky se pak setkávám s "ukázňováním" ze strany veřejnosti kvůli piercingům v obličeji, to řada lidí vnímá jako velmi pobuřující a neženské a má potřebu se k tomu často nevybíravě vyjádřit.

Markéta Budská, lektorka skupinových lekcí aerobiku

Vycházím ze své letité zkušenosti instruktorky aerobiku. Když srovnám složení lidí na skupinových lekcích v ČR a Francii, kam ráda jezdím za inspirací, na první pohled je patrný rozdíl v různorodosti, věkové, genderové i vzhledové. Když si vybavím svou poslední lekci v Paříži, v sále jsem se potkala s šedesátiletou paní, která sice nezvládala choreografii, ale šla si užít lekci, s mužem s nadváhou, který byl hvězdou parketu, nechyběl ani queer s vizáží zpěvačky Cher v leopardím oblečku. V Praze se rozhlédnu po sále, který je většinou zaplněn ženami oblečenými unisono v trendy elasťácích v řadě „na značce“ připravenými vydat ze sebe maximum svých sil.

Bohužel v ČR stále vnímám silnější snahu o to, neodchylovat se od normy, kterou jednotlivci a jednotlivkyně reprodukují, očekávají a svým způsobem i kontrolují.

V současnosti také vnímám něco, co bych nazvala až nezdravým tlakem na zdravý životní styl, kdy je normou očekávání touha dosáhnout „laťky“ vypadat na dvacet i ve čtyřiceti, mezi prací a péčí o děti zvládnout maraton, vypěstovat si bio zeleninu a nebýt ve stresu, což může být nad míru stresující.

 

Kalendář akcí

Přehled nejbližších akcí s tematikou rovných příležitostí