x

Přihlaste se k odběru zpravodaje (zdarma)

02/2010 Téma tohoto čísla

Rovné příležitosti ve zdravotnictví

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,
když na jaře minulého roku média psala o výroku předsedy České lékařské komory, že feminizace zdravotnictví je pro tento obor škodlivá, lékařky houfně volaly do Gender Studies a chtěly, abychom něco udělali, zorganizovali, zkrátka, abychom jim poskytli veřejný prostor na vyjádření jejich protestu proti tomuto názoru. Těmto požadavkům jsme vyšli v maximální možné míře vstříc a s řadou odborníků a odbornic z oblasti zdravotnictví jsme navázali užší spolupráci. Toto číslo zpravodaje „Rovné příležitosti do firem“ je pokračováním snahy o vytvoření platformy pro všechny ty, kteří si přejí, aby zdravotnický systém – jako zaměstnavatel i jako služba pacientům a pacientkám – fungoval férově a bez zbytečných předsudků a genderových (i jiných) stereotypů.

V anketě se tentokrát dozvíte, co si tři významné české lékařky myslí, že je největším nedostatkem českého zdravotnictví z hlediska rovných příležitostí. Podrobnější analýzu situace žen v medicíně a v sociálních službách přínáší text ředitelky pražského Gerontologického centra, docentky Ivy Holmerové. Článek Pavly Frýdlové ve stručnosti představuje její právě připravovanou knihu ze série Paměť žen, kterou se tentokrát rozhodla zasvětit životním příběhům několika českých lékařek. O tom, že i nemocnice může být pro-rodinným zaměstnavatelem, svědčí příspěvek Jitky Kolářové o „firemní“ mateřské školce pražské Fakultní Thomayerovy nemocnice. Pár užitečných dat naleznete v textu „Očima statistiky: ženy a muži v českém zdravotnictví“ autorky Heleny Skálové. Přinášíme také informace o problematice porodu, a to hned dvakrát – v rozhovoru s Gabrielou Kontra a Kateřinou Kačerovskou a v článku Elišky Kodyšové „Žena v porodnickém systému ČR.“ Pokud byste však rádi na chvíli opustili lokální poměry a podívali se, jak je to s managementem zdraví venku, doporučuji příspěvek Alexandry Jachanové Doleželové o dobrých praxích v zahraničí.

Užitečné čtení přeje

Nina Bosničová, šéfredaktorka.

Obsah čísla

Rovné příležitosti v praxi

Školka pro děti zaměstnanců a zaměstnankyň ve Fakultní Thomayerově nemocnici

Inspirativním příkladem, jak se může zaměstnavatel starat o potřeby pracujících rodičů, je mateřská školka při pražské Fakultní Thomayerově nemocnici s poliklinikou. Dvě třídy pro děti zaměstnanců a zaměstnankyň nemocnice fungují v rámci komplexu mateřské a základní školy, která byla zřízena za účelem péče o hospitalizované děti.
Rovné příležitosti v praxi

Rovné příležitosti v nemocničním prostředí aneb nechme se inspirovat zahraničím

Nemocnice jsou, kromě své zdravotnické funkce, také zaměstnavateli, a proto by se i ony měly věnovat rovným příležitostem a rozmanitosti v souvislosti s personálními otázkami a slaďování osobního a pracovního života svých zaměstnanců a zaměstnankyň. Rovné příležitosti se ale netýkají pouze personálních procesů, ale také např.
Rovné příležitosti v praxi

Ženy v medicíně a sociálních službách

Situace žen v české medicíně je skutečně prazvláštní, i když to tak na první pohled nevypadá, protože ženy v našem zdravotnictví zastávají mnoho důležitých a zodpovědných pozic, zastávají je dobře a veřejnost je tak také vnímá a jsou respektovány.
Osobnost

Porodní plán: jak vyzrálé je české porodnictví?

V českém porodnictví se toho v posledních letech mnoho změnilo a to i v pozitivním slova smyslu. Otázkou však zůstává, zda byla tato změna dostatečná a zda by přeci jenom nemohlo být české zdravotnicí, nebo vlastně čeští zdravotníci a zdravotnice v porodnictví, více otevření a přístupní požadavkům budoucích matek a otců.
Aktuálně...

Evropský hospodářský a sociální výbor přijal v lednu stanovisko zaměřené na kvalitní péči a vzdělávání dětí v předškolním věku

Evropský hospodářský a sociální výbor (EHSV), jako jedna z evropských institucí a poradní orgán Evropské Komise, má ve svém Programu pro Evropu přijatém v květnu 2009 v předvečer mimořádného Summitu EU k zaměstnanosti, také otázky týkající se zaměstnanosti žen, rovných příležitostí žen a mužů, slaďování rodinného a profesního života i rodinnou
Aktuálně...

Reklama klame nejen děti

Dnešní doba je charakteristická obrovskou, všudypřítomnou konkurencí a množstvím navzájem si podobných výrobků, a proto je masivní útok reklamy jednou z mála možností boje o zákazníka.
Gender Studies

Ženy v bílém

V loňském roce jsem se intenzivně stýkala s cizinkami, které u nás dlouhodobě žijí. V březnu, kdy jsem dokončovala knihu o nich (vyšla pod názvem Ženy odjinud), pronesl prezident lékařské komory MUDr.
Gender Studies

Vědomosti jako klíč k úspěchu – Gender Studies nabízí školení pro firmy

Asi vás nepřekvapí, budeme-li tvrdit, že lidský kapitál – tedy zaměstnanci a zaměstnankyně – představuje jeden z nástrojů zisku vaší firmy. Víte ale, kolik vás ročně stojí nábor – inzercí počínaje, přes výběrová řízení a přijímací pohovory, až po zaškolení nových pracovníků a pracovnic? Možná byste byli překvapeni.

Co si myslíte o ... ?

Co je, dle Vás, z hlediska rovných příležitostí, nejpalčivějším problémem českého zdravotnictví?
Na otázku odpovídají:

Prof. MUDr. Jiřina Bartůňková, DrSc., lékařka, Ústav imunologie UK 2. LF a FN v Motole

Je to zejména nejasný systém postgraduálního profesního vzdělávání (atestace), což platí i pro muže, nicméně na ženy to dopadá více (nejasné financování, neustálé změny v délce přípravy ke specializaci, nutnost dlouhodobých pobytů na akreditovaných pracovištích - problém např. dojíždění nebo pobytu na vzdálených pracovištích apod.). Nízké finanční ohodnocení lékařů i lékařek neumožňuje mladým párům pořizovat si adekvátní bydlení a služby spojené např. s hlídáním malých dětí. Pokud jde o kariérní postup, většina vedoucích míst je zajišťována spíše muži. Ženy obvykle více pracují, ale neumí výsledky své práce adekvátně zviditelnit. Špatné finanční ohodnocení a změna v systému vzdělávání (nutnost bakalářských studií) také dopadají na práci sester, do zdravotnictví nenastupují, nebo z něj odcházejí a ty, které zůstávají, jsou přetěžovány. I na sestry dopadá nefunkční systém péče o děti (málo míst v předškolních zařízeních, nedostatek financí na soukromá zařízení nebo individuální péči).

MUDr. Miroslava Skovajsová, PhD, lékařka, Mamma centrum MEDICON

Dovolme si představu, že se jednoho dne všichni ve zdravotnictví pracující muži dohodnou a začnou stávkovat. Co se stane? Pravděpodobně zdravotnictví nezkolabuje. Zdravotnická oddělení poměrně dlouho vydrží bez svých primářů, možná se odloží nějaké superspecializované chirurgické výkony. České zdravotnictví stojí na práci žen. Pro doplnění si dovolme ještě jednu představu, že do stávky vstoupí všechny zdravotnice, lékařky, sestry, ošetřovatelky a laborantky. V takové situaci se česká síť zdravotní péče zcela jistě zhroutí. Na pozicích středního zdravotního personálu pracují ženy v českém zdravotnictví takřka ve 100%. Platy jsou potupné a dosáhnou českého průměru pouze s oceněním za přesčasovou práci. Zdroje jsou, jak pravil jeden český europoslanec, zejména při hospodárnějším nakládání s vybranou zdravotní daní. Muži se takovému zaměstnání vyhýbají především z finančních důvodů, také z důvodů často neradostné náplně nikdy nekončící práce. Zdálo by se, že ženy lékařky mají podmínky stejné nebo alespoň podobné jako muži. Obhajoba takového tvrzení však bude znít nevěrohodně. Pokud se v dnešní době mladé ženy jiných profesí rozhodují odkládat své mateřství, mohou tak činit z vlastní vůle, jakkoliv je to nerozumné. Mladé lékařce však nic jiného nezbývá. S malým dítětem nemá prakticky šanci na medicínsky zajímavější úzkoprofilovou specializaci, v mnohých zařízeních ani na běžnou. Pokud se jí podaří vmezeřit se do soutěživého (testosteronového) prostředí některého z týmů, zabývajícího se progresivním medicínským tématem, bude celoživotně vystavena schizofrenii, zda jsou přednější děti, nebo profese. S podporou týmu, ale ani celého zdravotnického systému, příliš počítat nemůže, přestože by se to z humánní podstaty medicíny i zájmu daného oboru mělo očekávat. Na ambice či lobbing o vedoucí pozici žena s malými dětmi čas prostě nemá. A později je už pozdě. Je dobré podívat se na zastoupení žen na vedoucích místech. Je to ještě horší než v politice.

Stačilo by tak málo! Vybudování školek při zdravotnických zařízeních, kratší pracovní doba pro ženy s malými dětmi, více volna v přípravě na atestace. Kdo by chtěl oponovat, že podobné výhody nejsou organizačně zvladatelné, nemá patrně manažerské schopnosti. Matky odrostlých dětí, které nepřišly o své šance, se pak mohou již bez problémů pracovně angažovat na všech pozicích s plným nasazením. Pracovním týmům totiž zastoupení obou pohlaví nepochybně svědčí.

MUDr. Jitka Švejdová, lékařka, Klub Zdravá záda

České zdravotnictví má vážný genderový problém a to i přesto, že existuje mnoho lékařek odbornic. Ale co dělá žena, je pro mnohé kolegy méně hodnotné a bývá přehlíženo. Dokonce někteří naši kolegové s vážnou tváří učí o rozdílech ve schopnostech mezi pohlavími, o jejich určenosti. Zaměňují vlastnosti získané výchovou za vlastnosti dané biologicky pohlavím a i to dokonce nazývají vědou. Znám skvělé lékařky a lékaře, kteří se věnují svým pacientům s maximálním nasazením, ale znám bohužel i lemply, a to bez ohledu na pohlaví.

Rovnost je již zakotvena v zákoně, a tak záleží na každé lékařce, co si nechá líbit, jak sama bude sebe hodnotit, a zda umožní, aby byla odsunuta například z oboru, z dalšího vzdělání atd. Ti z pánů kolegů, kteří nezvládají spolupracovat se ženou na rovném principu, by ve svém vlastním zájmu měli absolvovat léčebnou psychoterapii, aby odkryli sami pro sebe příčinu svých předsudků.

Aby ženy mohly kvalitně pracovat, je nutné se posunout v názorech na rozdělení rolí doma. Jsem toho názoru, že děti jsou dětmi obou rodičů, že na péči o domácnost by se měli podílet všichni členové rodiny a že to naopak pomůže celé rodině ve vzájemném pochopení a úctě. Nejpalčivějším problémem z hlediska rovnosti ve zdravotnictví vidím nerovný přístup k pacientům, a to údajně není jen problém ryze český. Pozor na to, aby pacient - podnikatel, kterého zabolelo na hrudníku, nebyl upřednostněn oproti pacientce – ženě v domácnosti, kterou bolí na hrudníku a u které se předpokládá, že je nervově labilní. U žen pacientek se mnohé svádí na tloušťku, a to i to, co s hmotností nesouvisí a dokonce je preferována vyhublost. A nejedná se jen o tyto dva příklady.

Domnívám se, že na lékařských školách by zásady rovnosti měly být vyučovány a to osobnostmi, které se tématem zabývají. České zdravotnictví by mělo mnohé změnit v rovných přístupech, jak mezi kolegy, tak i v přístupu k nemocným a záleží na nás, kteří praktikujeme medicínu, zda to bude dlouhá cesta, a nebo se posuneme skokem.

Kalendář akcí

Přehled nejbližších akcí s tematikou rovných příležitostí