V Kazachstánu je rodinný život v daleko větší míře řízen tradičními patriarchálními zvyky a hodnotami, než je tomu v Čechách. Ženy se pochopitelně účastní profesního života, značný počet žen má vysokoškolské vzdělání, ale hlavním posláním ženy je rodina a výchova dětí. Když děti dospějí, čeká ženu péče o staré rodiče. Předat staré příbuzné do péče domovu důchodců je ostudou a považuje se za rodinné selhání. Na druhé straně v rodinách dobře funguje příbuzenská výpomoc, takže pokud žena chce zůstat v zaměstnání, pečovat o členy domácnosti, které to potřebují, může se o děti starat tetička, která se klidně nastěhuje z venkova do městského bytu svých příbuzných a všichni vzájemně si velmi dobře vypomáhají. Ještě není zcela odbourán model vícegeneračního bydlení, zejména na venkově často vidím, že není problémem, když vnuci bydlí s prarodiči a ti se o ně starají.

Zaměstnanecké výhody k sladění rodinného a profesního života jsou minimální, neboť se automaticky počítá s tím, že vdaná žena může zůstat s dětmi doma nebo najít příbuzenskou výpomoc.

Kvůli rodinným povinnostem ženy rády obětují kariéru. V Kazachstánu funguje model většího počtu dětí, i velmi schopné ženy se snaží držet se na "druhých" pozicích. Když se podíváte na politiku, vědu, vrcholný management, ženu tam téměř neuvidíte. V posledních letech se situace pochopitelně mění, stále více žen vybojovalo pozici ve vědě, výzkumu, kulturní oblasti a také řízení podniku. Pozvolna se mění i postavení ženy v rodině, zejména mezi vzdělanými lidmi ve městech. Na vesnicích tyto změny probíhají velmi pozvolna.

Myslím, že mezi zaměstnaneckými výhodami poskytovanými jednotlivými zaměstnavateli na obou březích řeky Moravy jsou poměrné rozdíly. Dost velký rozdíl spočívá ve vlivu kultur na pojímání toho, co je a co není dobré. V tom je mezi Českou republikou a Slovenskem velký rozdíl. Ve všeobecnosti lze říci, že nejrozšířenějším bonusem jsou stravenky a k nim lze přiřadit další drobné výhody poskytující sportovní vyžití ap. Bonusy jsou poskytovány v obou zemích paušálně všem zaměstnancům bez rozdílu věku, pohlaví nebo jiných společenských kritérií.

Pokud se mohu vrátit do minulosti, mám jeden konkrétní poznatek z mé praxe. Několik let jsem dělal předsedu základní organizace na Slovensku v podniku kde pracovalo asi 750 zaměstnanců a z toho byla převážná většina žen. Zdá se mi samozřejmé, že tomuto faktu byly přizpůsobeny i zaměstnanecké benefity. Tyto byly směřovány více pro ženy. Ale myslím, že to mělo své opodstatnění. V podniku se vyráběl nábytek a práce byla náročná na fyzickou námahu, takže pokud pominu poskytování silně dotovaného závodního stravovaní, tak nejrozšířenějším bonusem byly volné vstupenky do rehabilitačního centra, které se dali použít na různé jednorázové vstupy (sauna, bazén, masáže, posilovna ap.). Podařilo se nám rovněž zajistit ambulantní léčbu v lázních Piešťany, kam jsme dojížděli denně s plným autobusem zaměstnanců. Procedury byly plnohodnotné a tak byl zájem skutečně velký. Zde lze konstatovat, že těchto výhod poskytovaných zaměstnavatelem využívaly ženy v podstatně větší míře než muži. Snad je to zodpovědnějším přístupem žen ke svému zdraví.

Pokud se vrátím zpět do České republiky, domnívám se, že zde jsou ještě stále v oblibě různé rekreace a bonusy týkající se cestování. Tento typ bonusů nemá na Slovensku velkou popularitu. V České republice jsou rovněž poměrně oblíbeným benefitem poskytování příspěvků na stavební spoření či životní pojištění. Třeba s tímto bonusem jsem se na Slovensku nesetkal. Ale možná už je to dnes jinak.

Závěrem bych rád zkonstatoval, že benefity jsou určeny všem bez rozdílu pohlaví, a to je moc dobře.

Sociální systém v Makedonii, který částečně definuje roli ženy, má silné kořeny v historii, konkrétně v době, kdy byla Makedonie socialistická země. Rovnost žen a mužů se považovala za samozřejmost, proto nebyli benefity zvýhodňováni ani muži, ani ženy.

Chtěla bych se ale zaměřit konkrétně na mateřskou, resp. rodičovskou dovolenou. Mateřská dovolená v Makedonii je devět měsíců. Školský systém umožňuje dát dítě do školky už v šesti měsících. A to podle mě pomáhá dítěti v jeho komunikativnosti, vylepšuje jeho imunitní systém, děti se rychleji učí hry a písničky. Ženě to naopak umožňuje vrátit se do práce, aniž by byla dlouho mimo. Proto se zaměstnavatel nebojí zaměstnat ženu, která je mezi 25 a 35 lety, tak jak je to v České republice. Ženy také více žádají o povýšení a lepší pozice, protože vědí, že nebude těžké skloubit jejich rodičovskou a pracovní roli.

Být doma tři roky s jedním dítětem a možná déle kvůli dalším dětem by nebylo v Makedonii možné. Nejenom proto, že to neumožňuje sociální systém, ale také pro rychlý technologický vývoj v oborech, vysokou nezaměstnanost a ztrátu kvalifikace.