S diskriminací se to má jako s nemocí. Každý se jí hledí vyhnout, ale všichni se s ní tím či oním způsobem setkali. Ženy by o tom mohly vyprávět dlouhé hodiny. Je téměř nemožné potkat některou z nich, která by se s nemilými obstrukcemi doma či v práci nikdy nesetkala. Že jsou ženy v Česku diskriminovány, o tom není pochyb. Ačkoli ale tvoří celou polovinu obyvatelstva a tím pádem jsou naší "nejpočetnější menšinou", mluví se o jejich problémech zatím jen málo. Alespoň trochu se to pokusily napravit dámy z organizace Gender Studies, které u příležitosti mezinárodního dne rovnosti žen a mužů připravily genderový festival.
"Sám přesně nevím, co rovnost žen obnáší a co všechno zasahuje. Vůbec o tom mluvit je ale hrozně důležité," říká přemýšlivý student sociologie Martin. V baru pražského paláce Akropolis čeká na pohybové divadlo o útrapách partnerského vztahu a pravděpodobně trefil hřebíček na hlavičku. Pořadatelkám totiž nešlo o nic jiného. "Nechceme vznášet konkrétní požadavky, ale prostě jen mluvit, diskutovat a ukazovat, kde všude mohou být ženy diskriminovány," tvrdí jedna z nich, Linda Sokačová. Kdo chtěl, mohl zajít na výstavu, přednášku nebo na autorské čtení, které možná překvapilo nejvíc. Básnířka Jarmila Hana Čermáková na něm totiž ukázala, že rovnost zdaleka není jen suchou záležitostí platových tabulek, ale že si svou skrytou cestičku nachází i do poezie. "My ženy jsme zvyklé přijímat obdiv mužů. Je ale zajímavé sledovat jejich reakce, když se je samy odvážíme milostně oslovit," zasnila se spisovatelka v pauze mezi recitovanými básněmi.
Žena není svobodná doma…
Notoricky omílané tvrzení, že je žena vnímána především jako rodička a pečovatelka, se už samo stalo stereotypem, ale na platnosti mu to nic neubírá. "Podle průzkumů provádí domácí práce v 87 % domácností právě ženy," rekapituluje Sokačová. Muži jednoduše moc chuti do umývání nádobí nemají a partnerka v roli uklízečky jim víceméně vyhovuje.
Zjednat nápravu bude trvat dlouho, protože zažité zvyky se z hlavy mažou podstatně hůř než to, co jsme se učili k maturitě. Na stejném útesu nejspíš ztroskotávají i mladé páry hned v den, kdy se sestěhují. Rovné dělení domácích prací je totiž sice pěkný ideál, ale časem se neoblomně prosadí model odkoukaný od rodičů. To potvrzuje i Jakub Lonter, který dorazil do kina Světozor na film o afghánské političce. "S partnerkou se snažíme vše dělat napůl a střídáme se v uklízení a vaření. Já na to ale musím víc myslet, protože přirozeně mám spíš sklon nechávat to na ní," přiznává. Sílu zvyku zná i herečka Lenka Vlasáková, žena herce Jana Dolanského: "Pro mě není problém, že můj muž přijde z práce a není navařeno, i když jsem byla celý den doma. Ale ty naše maminky to v sobě mají a přenáší to na nás, a je dost těžký se přes to probojovat."
Vlasáková s Dolanským by vůbec mohli platit za ideál moderního páru. Na debatu do knihovny Gender Studies dorazili s jedním ze dvou dětí a ani jeden z nich nevypadal, že by měl rodičovství za trest. Přitom o trest, pokud dítě "spadne" jen na jednoho, asi jít může. "Role matky ve společnosti je pod bodem mrazu. Znám to i ze svého hereckého prostředí. Když se mě někdo zeptal, co dělám a já odpověděla, že jsem doma s dítětem, tak to bylo, jako bych neexistovala," vzpomíná Lenka. Sama ale jako žena, jejíž horizont by se s příchodem dítěte omezil na nejbližší supermarket, rozhodně nepůsobí. Může za to její manžel, který se výchovy dětí rozhodně nezříká. "My to máme vyrovnaný," tvrdí svorně s tím, že o děti se starají oba společně. Oba také přiznávají, že dělit rodičovské povinnosti jim umožňuje jejich profese. "V hereckém povolání se zkouší různě a pak je jednou za čas představení. Hodně jde o to, jak si to zařídíme," říká Lenka.
Manžel Jan vůbec místy působí jako bílá vrána. Pere, uklízí a vařit dětem se naučil podle kuchařek Jamieho Olivera. "Ty jsou úplně pro mě, tam je jasný, že vaření není žádný problém," vzpomíná na své kuchařské začátky poté, co děti krmil jedním jídlem pořád dokola.
O tom, jak se na muže s kočárkem dívá okolí, by mohl vyprávět dlouho. "Když mě vidí chlapi v tramvaji, tak se dívají soucitně. Ještě horší je to na vesnici, kde ten macho-způsob pořád funguje. Tam se na mě koukají úplně divně, když řeknu, že jdu domů za dětmi. To se pak ptají: A žena jako nefunguje?". Sám to má ale srovnané: myslí si, že děti nelze odsouvat jako složenky a je potřeba jim přizpůsobit život. S Lenkou Vlasákovou tak jedou napůl a práce, které se jim dělit nechce, prostě nedělají: "Nežehlíme!"
…ani v práci
Diskriminace žen na trhu práce je holý fakt. Nejde přitom jen o to, že pobírají za stejnou práci méně peněz než muži (rozdíl mezi platy činí v průměru 19 % a dvě třetiny rozdílu nemají jiné vysvětlení než diskriminaci), ale i o to, že například mnohem hůř vůbec práci shánějí. Lapidárně to shrnuje učitelka Michaela, která si přišla pro letáky a barevný balónek k informačnímu stánku na Václavském náměstí. "Proti mužům nemám nic," směje se, ale jedním dechem dodává, že ženy jsou diskriminovány za všech podmínek. "Žena je pro zaměstnavatele vždy neperspektivní. Buď je mladá, a pak se čeká, že bude mít děti, anebo už dítě má, a pak se počítá s tím, že kvůli němu častěji zůstane doma. A když řekne, že děti mít nechce, tak je divná," vysvětluje Michaela bezvýchodnost situace.
Organizace Gender Studies na téma žen na trhu práce připravila celou konferenci. Honosné prostředí barokního Clam-Gallasova paláce a publikum rekrutované ze sféry byznysu naznačuje, že tady začíná ta serioznější a odbornější část festivalu.
Konferenci zahajuje náměstkyně pražského primátora Markéta Reedová, která převzala i záštitu nad celým festivalem. Energická žena ve středních letech dává jasně najevo, že se v paláci neocitla jen ze slušnosti. "Ženy sice nejsou minoritou, ale vykazují znaky menšiny. Na trhu práce jsou znevýhodňovány," tvrdí a pokračuje výčtem toho, co všechno se na pražském magistrátu podařilo pro rovné šance udělat. Reedová nicméně zdůrazňuje, že rovnost žen nelze řešit direktivně a že hlavní je vést debatu a posilovat poptávku po rovnosti. "Pořád nejsme v situaci, abychom něco mohli nakazovat. Nařízení se vždy dají obejít a tak je nutné především přesvědčovat firmy, že zaměstnávat ženy je pro ně výhodné," říká náměstkyně.
Gender Studies si nejspíš myslí to samé, protože hlavními slovy, která na konferenci zazněla, nebyla kvóta, zákon ani vyhláška, ale loajalita, flexibilita a efektivita. Feministky jdou prostě na zaměstnavatele od lesa a přesvědčují je jazykem, kterému rozumí: neotloukají jim o hlavy zákoník, ale ukazují jim, že když ohrnou nos nad prací žen, mohly by je také čekat hubené vánoce. V tom s nimi souhlasí i s James Walton z poradenské firmy Deloitte.
Přestože Marta Reedová tvrdí, že na skutečný posun v rovnosti žen se bude čekat léta, vlaštovky se už ukazují. Pro ředitelku Mediatelu Kimberli Lewis je rovné postavení žen ve společnosti samozřejmé. "Je nezbytné zakomponovat do firmy rozmanitost. Když to neuděláte, nejste konkurenceschopní," říká. Vzpomíná také na to, jak se svou vizí po nástupu do čela firmy narazila. Převážně mužský management se novým podmínkách nechtěl přizpůsobit a tak nezbylo, než ho vyhodit. Přes negativní zkušenosti ředitelka tvrdí, že Češi na tom s rovnými příležitostmi nejsou tak špatně. "Jste o krok pozadu, ale zas tak velký krok to není," říká.
Úspěchem se mohla blýsknout i Veronika Klápová z Českých aerolinií. "V tuto chvíli pro nás pracuje třináct pilotek," hlásila hrdě. Hned nato ovšem dodává, že ve vrcholném managementu firmy dnes nesedí ani jedna žena.
Věčný úkol
Etablovat nějaký problém jako celospolečenské téma je sisyfovský úkol. To se ukázalo na festivalové návštěvnosti, která nebyla příliš vysoká. Zájemci o program už navíc často patřili k přesvědčeným a infostánek na Václaváku, který mohl nachytat nové duše, zpomalil chodce spíš ojediněle.
Genderovým podnětům se nedostává příliš pozornosti ani ze strany vlády, a to přestože Evropská unie vyhlásila rok 2007 za rok rovných příležitostí pro všechny. Nejspíš se na tom podepisuje fakt, že rovnost šancí ještě nikdy nikomu volby nevyhrála. Ministryně pro lidská práva a národnostní menšiny Džamila Stehlíková situaci tak černě nevidí. Naopak je optimistická a chce toho mnoho stihnout, zejména na půdě vládní rady pro rovné příležitosti žen a mužů, jejíž předsedkyní se nedávno stala. "V minulém roce rada nefungovala a žádné výstupy pro vládu z ní nevzešly," říká. To se ale má změnit. Stehlíková chce radu personálně doplnit, chce jednat s neziskovým sektorem a stanovit hlavní body, které by rada měla vládě navrhnout. "Absolutní priorita je jasná. Tou je antidiskriminační zákon, který by ochránil rovné příležitosti a zajistil jejich vymáhání. Jsme jediná země, která ho ještě nemá," připomíná ministryně. Za jeden z prvních úspěchů považuje to, že se agenda rovných příležitostí přesunula z ministerstva práce a sociálních věcí do její kompetence. "Je to zásadní změna. Pro ministryni ze Strany zelených je to závažnější téma (než pro občansko-demokratického ministra Petra Nečase - pozn. aut.) a mám i potřebný lidskoprávní background," říká Stehlíková.
Proti každému hlasu ale existuje protihlas. Anna Čurdová (ČSSD), bývalá předsedkyně rady pro rovné příležitosti, optimismus Stehlíkové rázně krotí. Podle ní ministryně narazí na útes jménem Mirek Topolánek. Premiér leží Čurdové v žaludku. V květnu ho interpelovala kvůli projevu, ve kterém odmítl státní afirmativní akce na podporu žen a přiklonil se k vytváření "neosobních" právních pravidel. "Osobně si myslím, že váš projev byl blábol," řekla Čurdová premiérovi ve Sněmovně. Topolánek podle ní odsune aktivity spojené s rovnými příležitostmi na okraj a entuziasmus Stehlíkové přijde vniveč. "Paní ministryně bude mít hodně potíží vůbec něco prosadit a když už se jí to podaří, tak pouze v ohebné a kompromisní podobě. Také antidiskriminační zákon sleduje hlavně to, aby se vlk nažral, ale koza zůstala celá. Bude sice platit, ale je o ničem," zlobí se Čurdová. Ministryně Stehlíková zatím drží barvu a z občanských demokratů obavy nemá. "ODS je s rovností šancí a základními svobodami naprosto ztotožněná. Pokud jsou tu nějaké rozdíly, tak jen v oblasti rétoriky. Cíle jsou stejné," myslí si.
Líbil se Vám článek? Přihlaste se k odběru zpravodaje (zdarma).