Gender studiesRovné příležitosti v souvislostech

Jsem ženská a vlastním půdu

[28.8.2018, Peggy Petrzelka, profesorka sociologie, Státní univerzita v Utahu,]

Profesorka Peggy Petrzelka absolvovala v roce 1984 bakalářské studium politických věd na College of St. Thomas ve městě St. Paul. Ve studiu pokračovala na Státní univerzitě v Iowě, kde v roce 1991 získala magisterský titul v oboru sociologie venkova a v roce 1999 titul Ph.D. v sociologii. V roce 2001 začala pracovat na Státní univerzitě v Utahu, kde dnes působí jako profesorka sociologie na fakultě humanitních a sociálních studií. V roce 2013 začala spolupracovat s organizací American Farmland Trust, která jí pomáhá uplatnit výsledky výzkumů v praxi. Její výzkumy zjišťují, jak se rozdíly ve společnosti promítají do života venkovských oblastí, například v otázce moci a pohlaví. V současné době zkoumá roli žen – majitelek půdy na americkém Středozápadě, společenské a environmentální souvislosti různých forem držby půdy a společenské dopady těžby břidlicových plynů v USA.

Ve Spojených státech ubývá v posledních desetiletích půdy, na které hospodaří přímo její majitelé či majitelky, a přibývá hospodářství, kde si lidé pozemky pouze pronajímají. Tento posun má závažné důsledky z hlediska využívání krajiny, zejména pokud jde o ochranářské postupy, které farmáři a farmářky aplikují. Rozdíly jsou nejvíce zřetelné tam, kde pronajímanou půdu vlastní ženy. Profesorka Peggy Petrzelka popisuje ve svém výzkumu společenské změny, jimž čelí majitelky pozemků, a zároveň přichází s konkrétními návrhy, jak jim pomoci lépe prosazovat opatření na ochranu přírody na jejich pozemcích. Díky spolupráci se spolkem American Farmland Trust (AFT) bylo možné výzkum od roku 2013 rozšířit a využít jeho výsledky k nastartování změny ve společnosti. AFT je celostátní organizace, která se zaměřuje na ochranu zemědělské půdy a základních přírodních zdrojů, jako je půda a voda.

Způsob hospodaření na zemědělské půdě často ovlivňuje také okolní území a může mít dramatické environmentální i ekonomické dopady na celou oblast, především pak na místní povodí. Existuje mnoho postupů, které prospívají jak zdraví půdy, tak výnosům, mezi nimi například využívání krycích plodin nebo šetrná orba. Tato opatření však obvykle vyžadují dlouhodobé plánování a investice.

Ochranářské programy v zemědělství se často soustředí na dlouhodobé přínosy ekologicky zodpovědné péče o půdu; velkou část zemědělské půdy ve Spojených státech však dnes obdělávají lidé, kteří ji nevlastní a pozemky si pouze pronajímají. Způsob hospodaření je často silně ovlivněn vzájemnými vztahy majitelů či majitelek s nájemci či nájemkyněmi a nezřídka může být v rozporu s ekologickými principy. Profesorka Peggy Petrzelka ze Státní univerzity v Utahu společně se svými kolegy z AFT studuje tyto vztahy se zvláštním zaměřením na ženy – majitelky zemědělské půdy. Doufají, že se nájemní vztahy podaří zlepšit, z čehož bude mít prospěch životní prostředí i místní komunita.

Změny ve struktuře vlastnictví půdy

Téměř třetina z 911 milionu akrů zemědělské půdy ve Spojených státech patří lidem, kteří na ní sami nehospodaří. Jejich podíl přitom stále roste. Tito lidé se od půdy čím dál více vzdalují – nežijí na pozemcích, které pronajímají, ani v jejich blízkosti (absentee landowners). Mnoho z nich nehospodaří na vlastní půdě již po několik generací a chybí jim vlastní zkušenost se složitou problematikou práce v zemědělství.

Velká část nehospodařících majitelů či majitelek nezná vhodné metody k udržení zdravé půdy. Zároveň nemá efektivní nájemní vztah s lidmi, kteří na jejich pozemcích hospodaří, a postupy, které v hospodaření používají, nemohou nijak ovlivnit. Farmáři či farmářky sice častěji znají šetrné způsoby hospodaření, mnoho z nich však od jejich využívání na pronajaté půdě odrazují velké finanční i časové investice. Tento stav představuje výzvu pro ochranářské programy zaměřené na zachování živin v půdě a prevenci půdní eroze v zemědělské krajině. Majitele či majitelky půdy je těžké kontaktovat a jejich vliv na faremní postupy bývá jen malý. Naproti tomu může být složité přesvědčit nájemce či nájemkyně, aby přijali opatření na ochranu půdy, která jim nepatří.

V roce 2014 byl mezi lidmi, kteří půdu sice vlastní, ale nehospodaří na ní, 37% podíl žen, jimž dohromady patřilo přibližně 25 % pronajímané zemědělské půdy ve Spojených státech. Přestože se jedná o miliony hektarů, je tato demografická skupina jednou z nejméně prozkoumaných na poli držby zemědělské půdy. Takto zaměřené výzkumy se snaží postihnout různé formy držby a jejich vliv na využívání půdy. Výzkum, který začal zkraje devadesátých let, označil ženy, které vlastní zemědělskou půdu a samy na ní nehospodaří, jako jedinečnou a významnou vlastnickou skupinu, která však byla v průzkumech využívání půdy z velké části přehlížena. Tento výzkum ukazuje, že majitelky pozemků čelí často větším problémům, pokud chtějí spravovat svou půdu ekonomicky a současně v souladu s ochranou životního prostředí. „Moje práce se pokouší hledat řešení některých z těchto problémů. Řešení, která by měla směřovat k větší ochraně půdy a k finanční udržitelnosti pro všechny zúčastněné,“ vysvětluje profesorka Petrzelka.

Nekončící zápas majitelek pozemků

Co se týče vztahu mezi majiteli či majitelkami a lidmi, kteří na půdě hospodaří, v minulých desetiletích převažoval názor, že o tom, jak bude půda obdělávána, rozhoduje výhradně ten či ta, kdo ji vlastní. Novější studie, které se zaměřují na nájemní vztahy týkající se zemědělské půdy, však ukázaly, že většina majitelů či majitelek má na rozhodování o způsobu hospodaření jen malý vliv. Nejčastěji má hlavní slovo nájemce či nájemkyně, protože právě tito lidé v dané oblasti žijí, jedná se o jejich práci a jejich investice. To platí zejména tehdy, pokud majitel či majitelky žije jinde, jsou starší a/nebo ovdovělí a ještě více, pokud je majitelkou žena.

Majitelky, které na svých pozemcích nehospodaří, se od svých mužských protějšků liší. Půdu častěji získaly jako dědictví a ony samy bývají v průměru starší než majitelé – muži. Je u nich méně pravděpodobné, že mají přímou zkušenost s farmařením a že budou na svých pozemcích žít. Častěji vstupují do takových smluvních vztahů, v nichž inkasují nájem za pozemky a nečiní ohledně hospodaření žádná rozhodnutí. Výnosy i rizika jsou výhradně na nájemcí či nájemkyních, na rozdíl od systému, kdy se majitelé či majitelky s hospodařícími lidmi o rozhodování, rizika i výnosy dělí. Ženy – majitelky pozemků mají v důsledku toho nejmenší vliv na rozhodování či nastavení pravidel užívání půdy.

Nehospodařících majitelek půdy je velké množství, přesto však zatím proběhlo jen velice málo výzkumů, které by postihly problémy, jimž při správě svého majetku čelí. Přitom výše zmíněné efekty jsou alespoň částečně zapříčiněny rozdíly v rolích jednotlivých pohlaví ve společnosti. Po roce 2000 vzniklo v Iowě několik studií zaměřených na nehospodařící majitelky půdy. Mnoho z nich cítilo tlak ze strany svých mužských nájemců, aby rozhodování ve věcech hospodaření s půdou nechaly na nich. Velká část vyjádřila obavu, že by v opačném případě dobré nájemce či nájemkyně odradily, a zároveň vnímala určitý stupeň nerovnováhy ve vztahu s nimi. Ženy také často mluvily o tom, že se cítí být vyloučeny z možnosti rozhodovat o vlastní půdě.

Ženy – majitelky půdy častěji vyhoví požadavkům mužských nájemců, aby udržely klidné vztahy, a to především, pokud je nájemce jejich příbuzný. Ženy na jednu stranu stabilně projevují silnější pocity odpovědnosti vůči komunitě a více podporují ekologicky šetrné zemědělské postupy, na druhou stranu však jejich hlas bývá častěji umlčen patriarchální společenskou strukturou ve venkovských oblastech, která ženy – majitelky půdy znevýhodňuje.

Profesorka Petrzelka se spolu s kolegy z Iowy a Michiganu konkrétně zaměřila na majitele či majitelky půdy, nežijící v tomtéž místě. Snažili se více osvětlit genderové rozdíly v případě majitelů a majitelek žijících v jiném okrese, než se nacházejí jejich zemědělské pozemky. Zjistili, že do rozhodování o půdě byli častěji zapojeni mladší majitelé či majitelky pozemků a také ti, kteří půdu nepronajímali svým příbuzným. To platí jak pro muže, tak pro ženy. U žen však byl podíl na rozhodování silněji ovlivněn socioekonomickými faktory. Majitelky v důchodu se na rozhodování podílely častěji než ty, jež půdu zdědily nebo ji spoluvlastnily se sourozenci. Ženy, které byly silněji závislé na příjmu z pronájmu, se do rozhodování rovněž zapojovaly méně, bez ohledu na věk či vztah k nájemci či nájemkyni.

Ještě výraznější trend zjistil výzkumný tým, když se zaměřil na rozhodování o ochraně půdy na pronajatých pozemcích. Mužští vlastníci v něm měli menší slovo pouze v případě, že nájemci či nájemkyně nebyli jejich příbuzní. Naproti tomu ženy se na těchto rozhodnutích podílely méně téměř ve všech situacích, kromě té, kdy půdu spoluvlastnily s manželem. Výzkumný tým zdůraznil, že pohlaví nehospodařícího majitele či majitelky půdy výrazně ovlivňuje jejich přístup k rozhodování.

Podpora ochrany zemědělské půdy

Nevyrovnaný vztah mezi ženami – majitelkami půdy a muži – nájemci představuje problém pro ochranu zemědělské půdy. Majitelky na pozemcích často podporují ochranářská opatření, která prospívají životnímu prostředí i místní komunitě, bohužel však mívají nejmenší slovo při výběru postupů s největším environmentálním dopadem, jako je výběr hnojiv, střídání plodin, využití krycích plodin a šetrná orba. Nehospodařící majitelé či majitelky půdy bývají obecně méně zapojeni do místních programů podpory zemědělství a do ochranářských projektů – pro ženy to platí ještě více.

Majitelky zemědělské půdy vyjadřují v průzkumech provedených na americkém Středozápadě velkou vstřícnost k ochraně půdy, ale také malou důvěru ve svou schopnost prosadit environmentálně šetrné postupy vůči svým nájemcům či nájemkyním. Z jejich odpovědí vyplývá, že se cítí být přehlíženy a zastrašovány zemědělskými agenturami, pokud se přijdou zeptat na záležitosti týkající se hospodaření s půdou. Profesorka Petrzelka a její tým sbírají data a snaží se změnit politiku zemědělských agentur tak, aby více podporovaly ženy – majitelky půdy. Programy zaměřené na nehospodařící majitelky půdy (ať už žijí v místě či jinde) jsou stále důležitější pro ochranu půdy v zemědělské krajině. „Počet nehospodařících majitelů či majitelek stále roste – v některých oblastech Spojených států se podíl pronajímané zemědělské půdy blíží 50 %. Zvyšuje se podíl žen, které půdu vlastní, a také podíl lidí, kteří již po několik generací na svých farmách nežijí,“ upozorňuje profesorka Petrzelka. V posledních letech se zvedl zájem o opatření na ochranu zemědělské půdy v oblasti Velkých jezer, a to kvůli masivnímu zamoření jezer toxickými řasami, které je způsobeno splachováním hnojiv z místních polí. Velká jezera obsahují většinu zásob povrchové vody ve Spojených státech a dodávají pitnou vodu milionům Američanů a Američanek. Čistota a bezpečnost této vody se stala prioritou v oblasti ochrany přírody.

Profesorka Petrzelka a její tým pracují s místními podniky zemědělského zásobování, nehospodařícími majiteli či majitelkami půdy a farmáři a farmářkami v povodí Velkých jezer ve státech New York a Ohio. Snaží se šířit osvětu o ochraně zemědělské půdy a zlepšit komunikaci mezi zainteresovanými skupinami. Vzdělávací programy informují farmáře, farmářky i majitele a majitelky pozemků o významu zdravé půdy pro jejich plodiny i pro širší komunitu. Zároveň je podpora majitelů a majitelek  v tom, aby uzavírali delší nájemní smlouvy, které pomohou zintenzivnit opatření na ochranu půdy a zmírní finanční rizika na straně hospodařících, pokud se rozhodnou k těmto opatřením přistoupit.

Posilování majitelek půdy v celosvětovém měřítku

Úsilí profesorky Petrzelka na Státní univerzitě v Utahu a ve spolupráci s AFT pomáhá nehospodařícím majitelům a majitelkám zemědělské půdy získat vedoucí postavení při správě jejich majetku a pozitivně ovlivňovat místní komunity. Její práce v oblasti Velkých jezer přispěje k zlepšení stavu životního prostředí v regionu a bude přínosem pro americké občany a občanky. Zkušenosti z tříletého projektu by nicméně měly sloužit k tvorbě a vylepšování agroenvironmentálních programů po celém světě. „Začala jsem spolupracovat s lidmi z České republiky, kde je rovněž velký podíl majitelů a majitelek, kteří na své půdě nehospodaří,“ vysvětluje. „Chtěli bychom se podělit o zkušenosti z našeho výzkumu i z naší práce v terénu a ukázat, že téma nehospodařících majitelů a majitelek půdy rezonuje v Evropě stejně jako ve Spojených státech.


Překlad: Jan a Kateřina Kotěrovi
 

 




zpět na celé číslo



„Projekt podpořila Nadace Open Society Fund Praha z programu Dejme (že)nám šanci, který je financován z Norských fondů.“

Projekt je financován Evropským sociálním fondem a magistrátem hl.m. Prahy. Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti.

OD 1.ČERVENCE 2008 DO 1.ŘÍJNA 2008 BYL ZPRAVODAJ FINANCOVÁN ZASTOUPENÍM EVROSPKÉ KOMISE V ČR V RÁMCI PROJEKTU "FIT PRO ZMĚNU: FLEXIJISTOTA A GENDEROVÁ ROVNOST NA TRHU PRÁCE"
Obsah tohoto zpravodaje vyjadřuje postoj Gender Studies, o.p.s., a proto nemůže být v žádném případě považován za oficiální postoj Evropského společenství.

esf TENTO PROJEKT JE SPOLUFINANCOVÁN EVROPSKÝM SOCIÁLNÍM FONDEM EU A STÁTNÍM ROZPOČTEM ČESKÉ REPUBLIKY

Úřad vlády ČR Projekt je realizován za finanční podpory Úřadu vlády České republiky a Rady vlády pro rovné příležitosti žen a mužů.