Gender studiesRovné příležitosti v souvislostech

K rozpakům kolem generického maskulina

[28.2.2017, Markéta Štěpánová, Gender Studies o.p.s.,]

Generické maskulinum je jednoduše řečeno mužské podstatné jméno (maskulinum), které je ovšem rodově neutrální (generické) a plní tedy zástupnou funkci pro obě pohlaví. Typickým příkladem jsou označení povolání a profesí (politik, právník, řidič, lékař). Redakce zpravodaje Rovné příležitosti v souvislostech se v rubrice Protipól tentokrát věnovala tomuto lingvistickému fenoménu a ptala se: Co si myslíte o používání generického maskulina například v označování povolání a profesí? Představuje v něčem problém, nebo se jedná o jev, který není třeba zpochybňovat?

Rozpaky kolem generického maskulina budí zdánlivě nesmiřitelné názorové tábory. Genderová lingvistika (zastoupená např. Janou Valdrovou) tvrdí, že generické maskulinum tuto zástupnou funkci pro obě pohlaví neplní, nebo minimálně neplní příliš funkčně.

Naše společnost přisuzuje ženám a mužům na základě jejich pohlaví odlišné společenské role, jiné chování. Tyto stereotypy jsou pak ještě více prohlubovány, pokud tomu nahrává i způsob, jakým mluvíme. Pokud budeme o ženách v kontextu jejich profesí hovořit v mužském rodě (byť si budeme vědomi toho, že to vlastně není mužský rod, ale že to je rod neutrální), ženy v nich zůstanou neviditelné. A bude se tak dít v oborech, kde žen historicky mnoho nebylo a jejich vstup do „mužské“ sféry započal poměrně nedávno. Protože nezodpovězenou otázkou zůstává, proč je generické maskulinum tak hojně užíváno pro obory jako politika, lékařství a právo, nicméně pro obory jako prodavač či uklízeč se příliš neuchytilo. Spíš to vypadá, že náš jazyk chce mít ženy jen někde…

Tento názorový tábor zastává Karolina Nedělová, zakladatelka a předsedkyně občanského sdružení Prostor pro rodinu. Na stranu strukturální lingvistiky se staví Jana Hoffmannová z Ústavu pro jazyk český Akademie věd České republiky. Jejím hlavním argumentem je složitost českého jazyka, systém, který nelze rozbourat jen tím, že zrušíme generické maskulinum. Jak je patrné z textu, který pro zpravodaj napsala, jazyk není symetrický a nelze ho tedy narovnat. Strukturální lingvisté a lingvistky myslí, že to není nutné a že ženy v jazyce obsaženy jsou a jejich větší prosazování by způsobilo neúměrnou složitost ve vyjadřování.
Přes všechny zmíněné problémy a komplikace, které změna přináší, pokud se o ni pokoušíme, ale zůstává pocit, že je možná, protože už k ní posledních několik let dochází. Je jen potřeba tuto debatu přenést z lingvistického bitevního pole do veřejné sféry. Dobrým příkladem může být třeba oblast náborových inzerátů, formulářů či jiných administrativních dokumentů, na které se obě respondentky Protipólu shodnou. Zde rozhodně nevadí, že je vyjádření složitější a lomítko čeština unese. Začněme tedy těmi malými krůčky, na kterých se shodneme a v budoucnu třeba zjistíme, že jazyk je natolik tvárný, že toho unese mnohem víc, než jsme si kdy mysleli.

Karolina Nedělová, o. s. Prostor pro rodinu

Myslím si, že používání tvarů mužského rodu v češtině je věcí zvyku, konvence a stereotypu. Pokud veřejnost není k danému tématu citlivá, málokdy se nad tvary mužského rodu pozastaví. Hovor, zejména v oficiální mluvě a v oblasti profesí, který se odehrává čistě ve tvarech mužského rodu, působí na mne jako zautomatizování a do jisté míry nevědomé uchopení skutečnosti, o které mluvíme. Mám zkušenost, že např. na celostátní schůzi vedení mateřských center, se mluvilo o kandidátech a členech předsednictva, přestože jsme v celém sále byly pouze ženy. Na druhou stranu je zřejmé, že přeformulovávání tvarů, zejména profesí, je svým způsobem komplikací. Komplikací, která ale podle mého názoru má smysl. Tvary ženského rodu totiž čeština má, a protože je i mým zájmem zachování bohatosti našeho jazyka a také správné vyjadřování a porozumění, kdykoli k tomu mám příležitost, je používám. Snažím se být pravdivá. Věřím totiž, že i tím jak mluvím, mohu ovlivnit své prostředí i realitu, ve které žiji.

Automatické používání mužského rodu tedy generického maskulina v jakékoli oblasti je pro mne signálem zajímat se více o autorství výroků a další souvislosti. A protože v současnosti doma řešíme profesní směřování našich dětí, nutně se můj zájem stočil do oblasti nabízených a potencionálních profesí a posléze také směrem do školství. V této souvislosti mne upoutal letáček na výstavu středních škol. V nabídce bylo celkem asi deset různých profesí, z nichž jen jediná byla v ženském rodě. Po dotazech pořadatelům výstavy, zda pro dívky nabízí výstava pouze školu pro prodavačky, mi bylo vysvětleno, že se jedná o vítězný návrh v soutěži, jehož autorem byl student střední průmyslové školy. Nikdo z poroty, se zřejmě nad faktem, že u této profese generické maskulinum nebylo použito, nepozastavil.

Žijeme ve světě mužů?

Ptala jsem se svých dcer na reflexi tohoto tématu a obě uvedly několik příkladů používání generického maskulina běžně ve škole a při výuce.  Při jejich vyprávění jsem dostala pocit, že generické maskulinum je ale vysoce nadužíváno. Učitelky o sobě mluví v mužském rodě, např. pokud se omlouvají, píší o sobě: “ hodina odpadá z důvodu nepřítomnosti učitele“, jakoby snad učitelka nebyla dostatečná autorita.  Ke třídě složené z chlapců i dívek v průměrně stejném počtu, mluví, jakoby mluvila pouze k chlapcům např. „napiš, proč máš toto místo rád“, a to běžně i v příkladech na rozbor větných souvětí v českém jazyce. Učitelky, které takto zadávají úkoly, jsou ženy, a nemyslím si, že v hodinách mluví pouze k chlapecké části žactva. Je tedy zvláštní, že ani vyučující nedávají správným tvarům českého jazyka v tomto případě větší význam. O jakou konvenci tedy jde? A je skutečnost, kterou popisují pravdivá? Podle mého názoru, není.

Podobná je situace v běžně užívaných učebnicích pro ZŠ, kde bohužel nepřekvapí, že drtivá většina nositelů problémů, resp. jejich řešení a osob v rolích tvůrců jsou muži, resp. chlapci.  Zajímalo mne, jak to vypadá na trhu práce a lehce jsem prozkoumala jeden z nejznámějších portálů nabízejících práci. Jaké profese jsou tedy k dispozici v ženském rodě?

Práce pro ženy

Stručně jsem prohlédla první stránky všech nabízených odvětví od administrativy, přes farmacii, IT, obchod, služby, tvůrčí práce až ke zdravotnictví a objevila profese, na které generické maskulinum neplatí. Je to profese asistentky, mzdové účetní, kuchařky, pracovnice úklidu a učitelky v mateřské škole. Ostatní nabízené pozice i texty inzerce jsou napříč profesemi formulovány v mužském rodě. Většina osob, které zadávaly inzeráty, byly ženy. Nerada bych zde cokoli generalizovala, ale situace na trhu práce mi připadá podobná té ve školství. Označení v mužském rodě má pravděpodobně větší důležitost, prestiž, sociální status. Zvláštně působí nabízení práce v mužském rodě, také pro rodiče po mateřské a rodičovské dovolené. Na 2 % mužů na rodičovské dovolené, se tedy myslí. Otázkou tedy zůstává, proč, pokud používáme generické maskulinum jako obecné označení všech bytostí, je používáno pouze v některých případech a jindy třeba u zmíněné profese „prodavačka“, ne.

Je to skutečně odraz nám známé reality? Pohodlnost? Zvyk? Nevědomost? Jak by asi dopadl výzkum vnímání používání generického maskulina mezigeneračně?

Napadá mne, jaké by to bylo, kdyby se tato konvence změnila?  Musí být ve vedoucích profesích nejprve více žen, aby byl používán pro označení jejich pozic také ženský rod, nebo by postačilo zrušit používání generického maskulina? Nebo snad jen vnímat a popisovat skutečnost pravdivě? Bylo by pak zřejmé, že všechny nabízené pozice, jak věřím, jsou vhodné jak pro ženy, tak pro muže? Nakolik je pro společnost důležité, neopomíjet ženský potenciál v profesním uplatnění? Měla by, alespoň ta ženská polovina společnosti, klást větší pozornost na používání ženského rodu v jazyce? Myslím, že ano a přemýšlím o tom, co by se změnilo.

Mám zkušenost i v opačném případě, kde to funguje. Pokud jsem do pracovního týmu hledala chůvu, přihlásily se samé ženy, když jsme formulaci pozměnily na „pečující o malé děti“ muži se přihlásili. Popis pozice včetně platového ohodnocení, zůstal samozřejmě stejný. Ředitelky, senior manažerky, šéfkuchařky, IT pracovnice, supervizorky, obchodní specialistky, prodavače, asistenty i pracovníky úklidu přece již máme, jen o tom zatím není zvykem příliš mluvit.

Jana Hoffmannová, Ústav pro jazyk český Akademie věd

O problematice vyjadřování rodu v jazyce a komunikaci (nejen) z hlediska češtiny se toho v posledních dvou dekádách napsalo hodně (srov. hlavně práce J. Valdrové a zesnulé S. Čmejrkové). Různé názory pramení ze složitých vztahů mezi rodem biologickým na jedné straně a rodem jako jevem sociálně kulturním na straně druhé, resp. mezi rodem přirozeným a gramatickým; a také z rozdílů mezi strukturalistickým přístupem k jazyku (soustředěným na systém jazykových znaků) a přístupy „vnějšími“, poststrukturalistickými.

Zjednodušeně řečeno, strukturalistické přístupy vycházejí z toho, že v češtině gramatické tvary ženského rodu mají při pojmenovávání lidských bytostí vždy „ženskou“ referenci a jsou proto příznakové (obě učitelky si stěžovaly na nízké platy); zatímco tvary rodu mužského jsou nepříznakové, neboť mají širší referenční záběr a mohou mít jak specifickou referenci „mužskou“ (oba učitelé si stěžovali na nízké platy), tak rodově neutrální referenci generickou (učitelé mají u nás nízké platy). Námitky založené na přístupech poststrukturalistických směřují k tomu, že v češtině (jazyku podle P. Eisnera „důsledně pohlavním“) máme přece možnost přechylování, máme k dispozici celou soustavu gramatických tvarů rodu mužského i ženského; proč tedy užívat tak často generické maskulinum?

Se symetrií mužských a ženských tvarů v systému českého jazyka to ovšem není tak jednoduché. Je to systém komplikovaný, ve kterém je symetrie narušována nejen generickým maskulinem, ale také existencí tzv. pojmenování vespolných (mohou označovat muže i ženu, i když formálně gramaticky patří k určitému rodu: člověk, rodič, kojenec, sourozenec, host, opilec, zločinec, lenoch, zbabělec; osoba, osobnost, postava, kapacita, celebrita, hvězda aj.). Dále jsou tu obourodá pojmenování, která jsou ale v nepřímých pádech formálně odlišena: choť (s chotěm – s chotí), mluvčí, výpravčí, průvodčí. Také substantivizovaná adjektiva jako cestující, studující, pokladní, radní jsou v 1. pádě j. č. obourodá, v dalších pádech koncovkami rozlišena. A ještě je tu křížení rodu přirozeného a gramatického (cross-gender reference): muž může být hodnocen jako bačkora, bábovka (pojmenování rodu ženského), žena jako smíšek, diblík (pojmenování rodu mužského). Důležitá je i syntaktická pozice pojmenování: filozofka Alena Horová byla pozvána, ale Alena je takový samorostlý filozof…

Už toto složité uspořádání mužských a ženských tvarů v jazykovém systému napovídá, že ani v textech, při konkrétním užívání jazyka nelze očekávat naprostou symetrii. Představitelé/představitelky genderové lingvistiky požadují symetrické zrovnoprávnění rodově specifického vyjadřování (mužského a ženského), dosahované důsledným přechylováním a např. pomocí splittingu (žák/žačka, klient/ka); nebo hledání vyjádření rodově neutrálního, tj. obourodé podoby (vylučující sexismus) jako soutěžící, předsedající, či různé neutrální opisy (hlasování ve Sněmovně místo hlasování poslanců, úspěch české atletiky místo českých atletů apod.). Zde však už vznikají četné problémy, neboť jméno soutěžící je obourodé jen v 1. pádě; opisy se leckdy do kontextu nehodí nebo významově neodpovídají (platy ve školství nejsou totéž co platy učitelů, místo policisté nelze vždycky užít jméno policie). A hlavně: ve srovnání např. s angličtinou by texty byly těžkopádné, přetížené splittingem či mužsko-ženskými ekvivalenty. Srov. proti anglickému The reader was invited to find out for him/herself… - Čtenář/čtenářka byl/a vyzván/a, aby sám/sama odhalil/a… (jedna rodová diference proti pěti, a v plurálu to není o nic lepší).

Často také vyvolává pobouření, jak se ženy vyjadřují samy o sobě (jsem gurmán, nejsem pesimista), jejich neochota k přechylování (píšou si na dveře nebo na vizitku daňový poradce, psychiatr, kouč…). Necháme-li stranou přetrvávající neobvyklost některých přechýlených podob (psychiatryně/psychiatrička, koučka), je možné, že některým ženám připadá mužská podoba profesního pojmenování prestižnější; ale neměly by v tom případě mít svobodu volby? Stejně jako ji více méně mají v případě, že se chtějí jmenovat Petra Svoboda či Jitka Starý?

Dále velmi záleží na žánru, typu textu. Genderové lingvistky mají pravdu v tom, že k diskriminaci žen nesmí docházet v pracovních inzerátech, zde je třeba dbát na korektnost, tedy např. přijmeme asistenta/asistentku, číšníka/servírku; a rovněž v tom, že více splittingu a důsledného přechylování snese např. jazyk formulářů a administrativních písemností. Důležité je zapojení do kontextu, např. v publicistickém interview nemusí být rodová opozice vyjádřena explicitně: Někteří herci nechtějí mluvit s novináři (asi ne „Některé herečky a někteří herci nechtějí mluvit s novináři a novinářkami“). Míra této explicitnosti se dnes zvyšuje, a třeba v oslovení (milé kolegyně, milí kolegové) je to zcela na místě. Naproti tomu generické maskulinum je v gramatickém systému češtiny pevně a tradičně zakotveno, pro uživatele češtiny je něčím zcela přirozeným a vhodným pro situace, kdy opravdu nepotřebujeme rody diferencovat. Přece není nutné psát Dobrý šéf / dobrá šéfová by měl/a být váš kamarád/vaše kamarádka, který/která má pro vás pochopení…




zpět na celé číslo



„Projekt podpořila Nadace Open Society Fund Praha z programu Dejme (že)nám šanci, který je financován z Norských fondů.“

Projekt je financován Evropským sociálním fondem a magistrátem hl.m. Prahy. Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti.

OD 1.ČERVENCE 2008 DO 1.ŘÍJNA 2008 BYL ZPRAVODAJ FINANCOVÁN ZASTOUPENÍM EVROSPKÉ KOMISE V ČR V RÁMCI PROJEKTU "FIT PRO ZMĚNU: FLEXIJISTOTA A GENDEROVÁ ROVNOST NA TRHU PRÁCE"
Obsah tohoto zpravodaje vyjadřuje postoj Gender Studies, o.p.s., a proto nemůže být v žádném případě považován za oficiální postoj Evropského společenství.

esf TENTO PROJEKT JE SPOLUFINANCOVÁN EVROPSKÝM SOCIÁLNÍM FONDEM EU A STÁTNÍM ROZPOČTEM ČESKÉ REPUBLIKY

Úřad vlády ČR Projekt je realizován za finanční podpory Úřadu vlády České republiky a Rady vlády pro rovné příležitosti žen a mužů.