Tak máme mnohem svobodnější možnost čerpání mateřské a rodičovské dovolené. Větší možnost výběru, možnost volbu měnit, větší flexibilitu dle situace, ve které se nacházíme. Ale samozřejmě také větší nároky na nás, naši zodpovědnost, nutnost více plánovat v rámci rodiny i pracovní kariéry.
Rodiče, kteří mají nárok na čerpání peněžité pomoci v mateřství, mohou za určitých podmínek vyčerpat celkovou částku 220.000 Kč v téměř libovolné délce čerpání a variabilní výši rodičovského příspěvku. Obojí si mohou v rámci zákonem daných mantinelů sami zvolit. Každé tři měsíce budou mít možnost podle svých aktuálních potřeb měnit výši a délku doby pobírání rodičovského příspěvku. Měsíčně však nemohou čerpat více peněz, než dostávali v průběhu mateřské dovolené, tedy cca 70% platu. Pokud rodiče nárok na peněžitou pomoc v mateřství nemají, budou dostávat ode dne narození dítěte 7.600 Kč do 9. měsíce věku dítěte, poté 3.800 Kč do 4 let věku dítěte. Nárok na peněžitou pomoc v mateřství budou mít i rodiny, kde má nárok alespoň jeden z rodičů, nemusí to však být vždy ten, který mateřskou dovolenou nastupuje.
Změna klade mnohem větší nároky na zodpovědnost rodičů plánovat budoucnost s dítětem, budoucnost v rámci rodiny a pracovní kariéru. Jediným stále problematickým bodem v takto nastavené širší flexibilitě a možnosti volby je nedostatek míst v obecních školkách a jeslích a absolutní nemožnost se spolehnout se na to, že tříleté dítě bude umístěno, u dvouletých je i jen možnost umístění většinou zcela nesplnitelným snem. A soukromá zařízení či chůvy jsou tak drahé, že i přesto, že rodičům zůstane rodičovský příspěvek a budou mít zájem jít pracovat třeba jen na částečný úvazek a zaměstnavatel jim to umožní, tak pro ně bude finanční situace nevýhodná (díky nízkým platům v ČR a předraženým soukromým zařízením péče o děti, které jsou často jedinou eventualitou). Pořád je totiž rodič na mateřské či rodičovské dovolené, jakkoliv vzdělaný a s jakýmikoliv zkušenostmi, nejlevnější pracovní silou, která se o dítě postará, i když je to na úkor rodiče samotného – jeho pracovní kariéry, jeho místa na trhu práce, jeho nároku na penzi atd.
Utěšujeme se sice dobou s dítětem, kterou už rodičům nikdo nikdy nevezme a budováním a vytvářením jiných hodnot než těch, které souvisejí přímo s ekonomickou prosperitou, ale možná by bylo dobré připustit si, že by rodiče nemuseli obětovat tolik ze svých ekonomických jistot a čelit tolika ztrátám na trhu práce, které často mají zpětně neblahý vliv na fungování rodiny a mohou způsobit úplnou ztrátu výše zmíněných dalších hodnot. A že zkvalitnit stávající obecní školky a v rámci současného babyboomu rozšířené kapacity ponechat pro dvouleté děti, či rozšířit síť kvalitních jeslí a podpořit vznik alternativních zařízení péče o děti, která bude dotovat stát nebo obce, může být jen přínosem pro možnost volby rodičů, která je deklarována právě nejnovějšími změnami v mateřské a rodičovské dovolené.
Rodiče samotní by si měli zvolit zcela svobodně, zda chtějí zůstávat déle s dětmi doma, či vrátit se dříve na trh práce a nestresovat se s tím, že dítě není v nejlepších rukou. Netřeba zdůrazňovat, že také každý rodič není nejlepším rodičem a že z hlediska celé společnosti mluví zprávy OECD o jednoznačném přínosu pro společnost, když existují kvalitní a různorodé sítě zařízení péče o předškolní děti.
Líbil se Vám článek? Přihlaste se k odběru zpravodaje (zdarma).