Březen je měsíc, kdy už se jaro tetelí vzduchem a my všichni po dlouhé zimě toužebně očekáváme vypuknutí nového životního cyklu. Jaro s sebou nese pučení, rození a mládež všeho druhu. Ani náš Zpravodaj jaro neignoruje a představuje Vám veskrze plodné, ovšem rozporuplné téma: rodičovství.
Rozhodnutí pro rodičovství a vyrovnání se s naprostou změnou dosavadního způsobu života je v našich podmínkách - zdá se - čím dál složitějším krokem. Rodičovství se totiž stalo životním konceptem, který předpokládá skutečné partnerství obou rodičů, celospolečenskou vstřícnost vůči dětem a rodičům či chůvám, ekonomickou a profesní otevřenost vůči kombinování života s rodinou a života v práci. Pokud mají rodiče tyto tři předpoklady - nebojují doma, na ulici, ani v práci s tím, že mají děti, pak se jim i snadněji plodí.
V dnešní době je ovšem rodičovství spíše denodenní konflikt osobních ambicí, sociálních, globálních a ekonomických tlaků a partnerských neshod vyplývajících z předsudků o ženské či mužské roli v rodině. Rodičovství se tak stává jakýmsi lakmusovým papírkem míry existence rovných příležitostí žen a mužů ve všech sférách společnosti. Kolísající grafy porodnosti, hrozivý nárůst mladých žen-alkoholiček, hojnost výskytu poporodních depresí a vysoký počet rozvodů v útlém věku dětí dávají tušit, že být rodičem skutečně není osobní biologická potřeba, ale všeobecný hodnotový problém.
Toto číslo Zpravodaje má ambice naznačit možnou cestu k fungující společnosti dětí, která balancuje dosavadní veřejný svět mužů a domácí svět žen. Ráda bych Vás tedy upozornila na rozhovor s Ivou Šmídovou, členkou Gender Centra Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně a zakladatelkou místního fakultního dětského koutku, který je raritou svého druhu u nás a umožňuje rodičům-studentkám a studentům pokračovat ve studiu.
Přeji Vám hezké počtení a nám všem plodné jaro!
Kateřina Jonášová
spolupracovnice Gender Studies, matka jednoho narozeného a jednoho ještě nenarozeného dítěte
Odpovídají rodiče:
Lada Wichterlová - informační specialistka, Gender Studies, o.p.s.
Myslím si, že bohužel není. Mám dítě ještě příliš malé, abych se mě to týkalo osobně, ale týká se to spousty mých kamarádek, které žijí poblíž. Dostat dítě do školky je oříšek, natož do školky, kterou si dotyční vyberou jako nejvhodnější pro své dítě. Takže pak stejně volí i tu, kterou by v jiném případě nezvolili. Což je opravdu škoda, protože tím se omezuje výběr a školky se nemusí moc snažit být lepší a navzájem si konkurovat. Co se týká zařízení, které by byly pro mě zajímavé - tedy pro děti mladší 3 let, lze říci, že již existuje poměrně dost agentur na hlídání dětí, lze si mezi nimi vybírat podle ceny a podle služeb, jsou však poměrně drahé. Jeslí je v Praze málo, navíc pokud má o ně člověk zájem musí rozpoutat přímo pátrací akci, chce-li o nich něco zjistit.
Ondřej Schneider - vedoucí katedry, Institut ekonomických studií, Univerzita Karlova
Myslím si, že rozhodující není počet, ale kvalita a přístup těchto zařízení. Například v blízkém okolí našeho bydliště je nejméně šest mateřských školek, ale většina z nich funguje maximálně do čtyř odpoledne, což rodičům značně ztěžuje možnost udržet si zajímavé povolání. Z naší zkušenosti vyplývá, že je-li program ve školce zajímavý, děti v ní nijak nestrádají ani v půl páté, či v pět hodin odpoledne. Zároveň si myslím, že sebelepší systém předškolní péče o děti nemůže nikdy rodiče "vyvázat" z časových nároků. Rodiče prostě musí do výchovy svých dětí investovat rozhodující čas, to žádná školka nemůže nahradit.
Petra Buzková - Ministryně školství, mládeže a tělovýchovy České republiky
Ano, myslím, že v mém okolí (bydlím v Praze) je dostatek mateřských školek. V některých regionech už ale tak příznivá situace není, protože v minulých letech docházelo k tomu, že zřizovatelé (především obce) mateřské školy kvůli nedostatku dětí rušily a teď jsou kvůli zvýšené porodnosti v obtížích.