04/2018 Téma tohoto čísla

Rovnost žen a mužů v ČR pohledem z venku

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

blíží se konec roku a my Vám přinášíme další číslo zpravodaje Rovné příležitosti v souvislostech. Téma rovnosti žen a mužů, jsme tentokrát nechali nahlédnout cizince a cizinky žijící v České republice. Vybrali jsme osoby, které jsou v Česku už řadu let a svou prací či svým vystupováním se zasazují o genderově spravedlivější společnost a poprosili je o reflexi stavu české společnosti v porovnání s jejich rodnou zemí. A v tomto kontextu se hodí říct ono známé: Není malých rolí. Ve zpravodaji naleznete pohled žen, které se profesně věnují genderovým otázkám, vedle nich ale také zamyšlení lidí, kteří se genderovou rovnost „pouze“ snaží žít. Oba pohledy jsou cenné, možná o to víc, že závěry jsou vlastně velmi podobné.
Oslovení hodnotili podle jejich uvážení různé oblasti života od partnerských vztahů, péči o děti i domácnost přes vztah k zaměstnání, kariéře až ke společenskému nastavení a zákonům, které se rovnosti dotýkají. Postřehy námi oslovených berte jako střípky, které ale dohromady dávají jistý obrázek o tom, jak naše společnost působí na lidi, co tu žijí a majís čím srovnávat.

Jak srovnání dopadlo, si přečtěte v následujících článcích. Mohu snad lehce naznačit, že výsledek není žádným velkým překvapením a potvrzuje se to, co tak nějak sami víme. Jsme na cestě, snad i máme dobrý směr, nicméně jdeme velmi zvolna a nebezpečně často se zastavujeme a rozhlížíme. Přejme si co nejméně uzavírek, nehod i bloudění.

V poslední době je ve společnosti silněji cítit negativní nastavení vůči neziskovým organizacím, genderová oblast je v centru této negace. Snad je i toto jen takovým malým zaškobrtnutí na cestě ke spravedlivější společnosti. Do nového roku si pro Gender Studies přeji, abychom byli vždy schopni dobře vysvětlit, v čem spočívá přínos naší činnosti a aby kritika naší práce byla vždy konstruktivní, nikoli destruktivní.

A Vám přeji klidné svátky a dobrý vstup do nového roku.

Markéta Štěpánová

 

Obsah čísla

Rovnost žen a mužů v ČR pohledem z venku

Čeští muži se pořád bojí, aby nebyli za podpantofláky

Do České republiky jsem poprvé přišla před 21 lety. V roce 1998 jsem se přestěhovala do Prahy, kde jsem začala pracovat pro místní ekonomickou školu, a v roce 1999 jsem založila vlastní byznys – International Study Programs (ISP), který spolupracuje s ekonomickými školami a pomáhá jim rozvíjet dovednosti globálního leadershipu v programech MBA a
Rovnost žen a mužů v ČR pohledem z venku

Černý protest, #MeToo a hranice přijatelnosti

Jak v Česku, tak v Polsku se poměrně často setkáváme s komentáři, že zrovnoprávnění žen a mužů již bylo dosaženo: ženy mají přece už dlouho volební právo, pracují, dělají kariéry, mohou být v podstatě nezávislé na mužích.
Rovnost žen a mužů v ČR pohledem z venku

Žijeme v komnatách ozvěn

Požádali jsme Gwendolyn Albert, jednu z aktérek knihy rozhovorů Pavly Frýdlové s cizinkami žijícími v ČR, Ženy odjinud (2008), aby popsala, co se za uplynulých deset let podle jejího názoru v české společnosti z hlediska rovnosti žen a mužů změnilo.
Rovnost žen a mužů v ČR pohledem z venku

Jak vnímám osud genderové teorie

Musím předeslat, že jsem se po svém odchodu z Genderových studií v Brně přestala dalším vývojem ženské (!) problematiky zabývat. Proto si musím napřed znovu připomenout svůj vlastní postoj.
Rovnost žen a mužů v ČR pohledem z venku

Jak se žije běloruskému genderistovi v Praze

Na úvod bych rád podotknul, že po 14 letech života v Česku vidím spíše podobnosti nežli rozdíly mezi Českem a Běloruskem. Ale k tomu se dostanu postupně: před tím než jsem v roce 2004 přijel do Česka, příliš jsem nepřemýšlel o genderu, ani o rozdílech či podobnostech.

Rovnost žen a mužů v ČR pohledem z venku

Znepokojuje mě antigenderová kampaň

Eva van de Rakt žije v Praze přes dvacet let. Po několikaletém působení jako taneční pedagožka začala pracovat v pražské kanceláři Heinrich-Böll-Stiftung, pod níž kromě aktivit v České republice spadá i práce na Slovensku a v Maďarsku. Její ředitelkou bude už jen do konce letošního roku.
Rozhovor

Co mám vařit k večeři fakt neřeším

Uta Gildhuis je moje běžecká sparingpartnerka. Naše děti chodí spolu už čtyři roky do pražské ZŠ Vratislavova a my se s Utou často potkáváme v kavárně naproti škole a při běhání podél Vltavy.
Rovné příležitosti v praxi

Tam, kde se dřív ve škole střílelo, hrají dnes děti divadlo a zpívají

Šest navštívených škol, 16 učitelek, 24 hodin hospitací, bezpočet cest uvnitř S-Bahn Ringu, osm prezentací pro domovské školy, jedno hlavní město Německa. Tak by se daly v číslech shrnout zážitky ze zahraniční stáže, kterou jsme za Gender Studies organizovaly pro osm pražských škol v německém Berlíně.
Kultura

Caryl Churchill: Sedmé nebe

Autorka divadelní hry Sedmé nebe (v angl. originálu Cloud Nine), Caryl Churchill, je významnou britskou dramatičkou, která se nejen obsahem svých děl hlásí k feministickým myšlenkám.

Právní poradna Gender Studies

Náborová inzerce

V této rubrice zpravodaje vám představujeme, s jakými případy se v právní poradně Gender Studies nejčastěji setkáváme. Vybrali jsme témata, která se mezi jednotlivými dotazy objevují opakovaně. Ilustrační dotazy doprovází i přehledně zpracované odpovědi. Následující dotaz se týká náborové inzerce.

Tipy z knihovny

Novinky z knihovny Gender Studies

Novinky z knihovny Gender Studies tentokrát představuje dvě publikace, které svou tematickou jedinečností letos vynikly na poli českého knižního trhu. První z nich se stala bestsellerem a klade si otázky spojené s biologickou předurčeností žen a mužů k určitým činnostem a dovednostem.
Tipy z knihovny

Ženy odjinud

Obě představované publikace dávají čtenářům a čtenářkám nahlédnout do života českých cizinek. V obou případech se jedná o využití přístupů tzv. orální historie, která klade důraz na dějiny psané jednotlivci a jednotlivkyněmi, kteří je prožili.

Co si myslíte o ... ?

Jaké největší rozdíly vidíte v oblasti rovnosti žen a mužů v České republice a zemi vašeho původu?
Na otázku odpovídají:

George Cremaschi, hudebník a pedagog

V USA, odkud pocházím, je situace poměrně progresivní a veřejná diskuse o genderové rovnosti je silná. Za pár generací si dokážu představit víceméně rovnoprávnou americkou společnost. Česká republika je v tomto hodně pozadu. Ve svém každodenním životě vidím, že reálná genderová rovnost v ČR prakticky neexistuje a nevede se tu ani smysluplná veřejná diskuse. Hodně lidí v ČR stále myslí i jedná velmi sexisticky. Většina mužů vědomě či nevědomě vnímá ženy jako partnerky v domácnosti a rodině, ale už ne jako intelektuálně nebo pracovně jim rovné. Bohužel mnoho žen se tomu podřizuje nebo s tím dokonce souhlasí - šokovaly mě někdy vysloveně ostře antifeministické názory, které jsem tu slyšel od svých kolegyň, což by bylo v USA v oboru, kde pracuji (umění / zábava / vzdělávání), nemyslitelné.

V USA je této zakořeněné kulturní misogynie mnohem méně a jedním z důsledků je, že ženy jsou nyní vítané v téměř jakékoliv profesi nebo oblasti lidské činnosti. Tradiční genderové stereotypy jsou daleko méně agresivní. Je to patrné i v reklamě - v USA zobrazují silné ženy jako třeba vojačky, stavební dělnice a superhrdinky. V Česku nic takového není, naopak, brutálně sexistické obrázky v reklamě jsou normální a obecně akceptované, je to něco, co by v USA díky pobouření veřejnosti neprošlo. Zdá se, že určitý pokrok přichází v Česku s mladými lidmi, ale i u nich vidím, že si osvojují spíš ty povrchní prvky západní kultury (oblečení, hudba, jídlo atd.), než že by ve skutečnosti přijímali progresivní kulturní hodnoty ve vztahu k genderu.

 

Nina Bosnićová, nezávislá vědkyně a překladatelka

Ako prvé ma napadá aktivita a rôznorodosť mimovládnych organizácií, ktoré sa problematike rodovej rovnosti venujú. V Českej republike je, v porovnaní so Slovenskom, väčšia, existujú organizácie, ktoré sa venujú jednej konkrétnej podoblasti zo širokého poľa rodovej rovnosti – politickej reprezentácii žien, násiliu na ženách, rodovým pomerom na pracovnom trhu a podobne. Na Slovensku sa mimovládne organizácie zatiaľ, podľa môjho vedomia, takto výrazne skôr nešpecializujú a je ich zároveň aj menší počet. Na druhú stranu, nedošlo na Slovensku, domnievam sa, u mimovládnych organizácií k takému výraznému priblíženiu sa názorom, ktoré majú šancu byť väčšinovou spoločnosťou relatívne ľahko prijaté. Zdá sa mi, že tamojšie organizácie sú radikálnejším spôsobom feministické, zatiaľ veľmi nesmerujú k mainstreamu, držia si svoje veľmi špecifické (a často nie príliš populárne) miesto v spoločnosti.

Filip Kavka Smiggels, šéfkuchař

Jaké největší rozdíly vidím v oblasti rovnosti žen a mužů v České republice a Nizozemí? Bohužel dostaneme už při narození roli podle pohlaví, to asi bude všude. Od mužů se očekává vydělávání peněz a být šikovný kutil, od ženy se očekává vychování dětí a být šikovná v domácnosti. Je to tak i v Nizozemí, ale myslím si, že je o trochu méně těžké z toho odbočit. Když vezmeme statistiku, je podíl žen v parlamentu v Nizozemí vyšší, momentálně kolem 30 %. To bych vítal v České republice také a věřím, že to jednou tak bude. V mém oboru, gastronomii, nevidím skoro žádné ženy na vedoucích pozicích tady v České republice. Nizozemí je opět trochu napřed, i když šéfky a šéfkuchařky jsem hlavně viděl ve „své bublině“, ve vegetariánských restauracích. V Nizozemí je pracovní trh velmi flexibilní. Má to velké nevýhody, ale pro mnoho otců je to příležitost. Skoro každý mladý otec pracuje na zkráceny úvazek a je s dětmi od začátku aspoň jeden den v týdnu. Díky tomu může i žena zůstat v kontaktu se svým pracovním prostředím. Považuji za velmi důležité, že otec dostane možnost být u těch prvních roků. Zároveň si myslím, že pro ženu je také důležité zůstat v kontaktu se světem bez plenek. Nejsem žádný nacionalista a mám rád Českou republiku. Bylo by ale milé, kdyby v oblasti rovnosti žen a mužů byla trochu modernější.

 

Kalendář akcí

Přehled nejbližších akcí s tematikou rovných příležitostí