Ve čtvrtek 17. srpna 2006 předstoupila před Výbor OSN pro odstranění všech forem diskriminace žen česká delegace, aby obhájila 3. periodickou zprávu České republiky k plnění Úmluvy o odstranění všech forem diskriminace žen (Convention on the Elimination of All Forms of Discrimination against Women - CEDAW) a zároveň Výbor informovala o vývoji situace v oblasti rovných příležitostí v České republice v letech 2002-2005, kterou zpráva nepokrývá.
Klíčové priority ČR
Již v úvodní řeči vedoucí české delegace, náměstek ministra práce a sociálních věcí, JUDr. Čestmír Sajda, řekl, že "postavení žen ve společnosti a naplňování mezinárodních závazků vztahujících se k lidským právům obecně a specificky k právům žen je i nadále jednou z klíčových priorit české vládní politiky". Ve své řeči shrnul legislativní změny, jichž doznaly zákon o zaměstnanosti, zákoník práce, trestní zákon apod., princip fungování akčního plánu v oblasti rovných příležitostí, priority a postupy vlády při prosazování rovnosti žen a mužů, institucionální zabezpečení genderové tématiky v České republice, realizaci kampaní na podporu rovných příležitostí a jejich dílčích aspektů. Věnoval se také postavení žen na trhu práce a podmínkám pro slaďování osobního, resp. rodinného, a pracovního života žen a mužů, a také zastoupení žen v politice a rozhodovacích pozicích.
Klíčové otázky stínové zprávy
Členky Výboru CEDAW se ve svých otázkách zaměřených na jednotlivé články Úmluvy do detailů věnují jejich konkrétnímu naplňování v České republice a úspěších či neúspěších vlády v oblasti rovných příležitostí. Ve svých otázkách zohledňují nejen své zkušenosti - členky Výboru jsou expertkami, které působily ve vládách, nevládních organizacích i akademické obci - ale také stínovou zprávu tří českých nevládních organizací, jež se zaměřuje na témata vnímané těmito organizacemi jako klíčová. Tato zpráva a její nejvýznamnější témata byly stručně představeny Výboru v pondělí 14. srpna 2006.
Otázky kladené členkami Výboru se věnovaly celé škále oblastí. Jedna z členek Výboru, Dubravka Simonović se například zeptala, zda jsou závěry Výboru CEDAW předkládány k diskusi i Parlamentu ČR, nebo pouze vládě. Zajímalo ji také, kolik v ČR existuje azylových domů pro ženy-oběti domácího násilí a zda je vláda podporuje. Její otázky, v nichž citovala zprávu českého veřejného ochránce práv, směřovaly rovněž k problematice sterilizací žen převážně romského původu. Další z členek Krisztina Morvai se zajímala o konkrétní pravomoci Rady vlády pro rovné příležitosti žen a mužů a vládní iniciativy týkající se spolupráce s nevládními organizacemi, či konkrétní případy diskriminace na základě pohlaví na trhu práce a způsob jejich řešení. Ptala se také, jak vláda motivuje privátní sektor k zohledňování rovných příležitostí v jejich politikách a jak zaměstnavatele informuje o jejich povinnostech vyplývajících z platné legislativy. Fumiko Saiga se dotazovala mj. na možnosti sdílení rodičovské péče o děti. Glenda P. Simms se zaměřila na roli osob zodpovědných za genderovou problematiku na jednotlivých ministerstvech (tzv. gender focal points) a jejich spolupráci, ale i na vzdělávání etnických minorit a přístupu dětí nejen romského původu ke vzdělání. Hanna Beate Schöpp-Schilling se dotazovala, zda existují osoby zodpovědné za implementaci rovných příležitostí na místní a regionální úrovni. Francoise Gaspard požadovala informace o tom, jak se vláda a její instituce angažují v boji se stereotypy, a jak vnímají koncept domácích prací a jejich sdílení ženami a muži. Gorkas Coker-Appiah se zajímala o plán boje proti HIV a AIDS, jeho vyhodnocení a další pokračování tohoto plánu, resp. zda se některá ze strategií plánu zaměřuje přímo na ženy. Anamah Tan vyjádřila údiv nad tím, že stát nepodniká dostatek kroků k řešení nezaměstnanosti venkovských žen a žen z etnických minorit. Ptala se také na to, zda vláda realizuje informační kampaně a průběžné vzdělávání pro osoby ohrožené vyřazením z trhu práce, zejména pro venkovské ženy.
Zpracování další periodické zprávy
Delegace složená ze zástupců a zástupkyň Ministerstva práce a sociálních věcí, Ministerstva spravedlnosti, Ministerstva vnitra, Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, Úřadu vlády a stálé mise České republiky při OSN se pokusila odpovědět nebo adekvátně reagovat na položené dotazy. Na mnohé z odpovědí však členky Výboru reagovaly dalšími doplňujícími dotazy, jimiž si snažily vyjasnit si obrázek o reálné situaci rovných příležitostí v České republice. Z celého slyšení pak Výbor CEDAW zpracuje závěrečné připomínky, které České republice zašle.
Lze očekávat, že mezi doporučeními, s nimiž se Výbor CEDAW na Českou republiku obrátí, bude zpracování další periodické zprávy. Vzhledem k tomu, že 4. zprávu nebylo možné předložit v řádném termínu (v roce 2005), bude předložena jako kombinovaná s pátou periodickou zprávou v roce 2009. Do té doby má Česká republika a její instituce na všech úrovních dostatek času na to, aby zareagovala na věcné výtky a doporučení, které zazněly na zasedání Výboru a budou zcela jistě tvořit i součást dokumentu zaslaného vládě na základě vystoupení její delegace.
Boj českých nevládních ženských organizacích
Pohledem z druhé strany - tedy zástupkyň ženských nevládních organizací - byla stínová zpráva, jež byla představena Výboru CEDAW v pondělí 14. srpna 2006 organizacemi Gender Studies, Liga lidských práv, ERRC (European Roma Rights Centre) a Vzájemné soužití. Krátkých 12 minut využily jejich představitelky ke zdůraznění nejvýznamnějších problémů, kterým v České republice ženy čelí.
Elena Gorolová, členka spolku žen převážně romského původu poškozených sterilizací - představila skupinu žen, které se setkávaly a sdílely své pocity a zkušenosti, které měly s vlastní sterilizací, ale i následných chováním lékařů a nemocnic. Mj. řekla: "Budeme usilovat o změnu přístupu lékařů v porodnicích. Chceme, aby se k nám, ženám, chovali jako ke svým právoplatným partnerům, aby nám vysvětlili, co hodlají podnikat, protože máme právo vědět, co se bude dít s naším tělem." Zároveň vysvětlila, že jedním z jejich cílů je dosáhnout omluvy za křivdy, kterých se jim dostalo, a dodala: "Nejde nám o peníze, jen o spravedlnost."
Doplnila ji pak Gwendolyn Albert z Ligy lidských práv. Uvedla, že v prosinci 2005 vydal český veřejný ochránce práv závěrečnou zprávu k otázce nucené sterilizace vykonané v rozporu se zákonem, v níž potvrdil, že všech 87 stížností, jež dostal v průběhu roku 2005, bylo opodstatněných v tom smyslu, že v ani jednom případě nenaplnil souhlas se sterilizací podmínku dobrovolnosti a informovanosti. Přestože vyslovil doporučení týkající se sterilizace, relevantní legislativa nebyla dodnes novelizována.
Dále dodala: "I přesto, že od roku 1958, kdy se datuje první příklad nucené sterilizace, se procesu sterilizace zúčastnila řada lékařů, sociálních pracovníků a nemocnic, přiměly soudy k finanční kompenzaci oběti pouze jednu nemocnici a další nemocnici k písemné omluvě oběti." Zdůraznila také, že "z celkem 8 trestních oznámení podaných na základě stížností ombudsmanovi v březnu 2005 bylo pět odloženo s tím, že experti a policie charakterizují tyto činy, jež jsou na první pohled nelegální, jako neporušující zákon. Oběti zvažují podání stížnosti k Ústavnímu soudu."
Rovné příležitosti: Česká vláda není dostatečně aktivní
Na závěr hovořila Alena Králíková z Gender Studies, o.p.s. Mezi pět témat, jež v oblasti diskriminace žen ve společnosti považuje za nejvýznamnější, patří nedostatečnost institucionální mechanismy k prosazování rovných příležitostí v České republice, obtížná pozice žen na českém trhu práce a obecná neinformovanost o novelizované legislativě zohledňující rovné příležitosti. Dále zdůraznila, že vláda a její zástupci minimálně iniciují komunikaci s nevládními organizacemi, jež působí v oblasti rovných příležitostí, a adekvátně nereaguje na výrazně nízké zastoupení žen v politice na všech úrovních v České republice. Za další z kritických bodů považuje nedostatek žen ve vědě a technologií a nečinnost vlády v této oblasti.
V souvislosti s institucionálním zajištěním rovných příležitostí zmínila, že "i přes tvrzení úředníků zodpovědných za tuto politiku, že způsob implementace rovných příležitostí je velmi efektivní, je realita odlišná." Osoby, zodpovědné za genderovou problematiku na jednotlivých ministerstev, jsou podle jejího názoru v ministerských hierarchiích na tak nízkých pozicích, že mají velmi omezenou moc ovlivňovat prosazování konkrétních kroků v jejich strukturách.
V části vystoupení k účasti žen na trhu práce zdůraznila, že ačkoli byly relevantní zákony novelizovány v souvislosti s přístupovými jednáními s Evropskou unií a oblast rovných příležitostí je v nich zohledněna, v praxi je situace odlišná. Hovořila o zkušenosti Gender Studies, o.p.s. se zaměstnavateli, včetně velkých zahraničních firem, kteří neznají změny, k nimž v legislativě došlo, a své zcela jednoznačně diskriminační chování nevnímají jako problematické.
K nedostatečné komunikaci mezi vládou, resp. ministerstvy, a nevládními organizacemi dodala: "Doporučujeme, aby vláda začala vnímat gender mainstreaming a rovné příležitosti jako klíčovou součást své politiky a alokovala finanční prostředky na projekty realizované nevládními organizacemi a společné tématické aktivity vlády a NNO."
Za významný nedostatek v oblasti plnění Úmluvy považuje také neaktivitu vlády v oblasti podpory větší angažovanosti žen v politice na všech úrovních. Zdůraznila, že v současnosti jsou ženy v Poslanecké sněmovně zastoupeny pouze z 15,5%, mezi hejtmany není jediná, a pouze na místní úrovni jejich reprezentace překračuje 20%. Tato data považuje za překvapivá zejména z toho důvodu, že mezi členy a členkami větších politických stran ženy tvoří minimálně 30%, v KDU-ČSL je dokonce více než 50% žen.
Více informací o CEDAW:
www.un.org/womenwatch/daw/cedaw/
Líbil se Vám článek? Přihlaste se k odběru zpravodaje (zdarma).