Oslovit Elin Kvande, socioložku z Institutu sociologie a politických věd v norském Trondheimu, jako odbornici na norskou rodinnou politiku a zejména na tamější institut "rodičovské dovolené", mi doporučil můj dobrý přítel, novinář Gunnar Grosland. Právě v Norsku jsem se poprvé ve velké míře setkala s pečujícími otci, kteří využili možnosti nastoupit na rodičovskou dovolenou - a nebyl jich v případě Gunnarových přátel zanedbatelný počet.
Můžete stručně představit zákon regulující rodičovskou dovolenou v Norsku? Na co všechno mají matky a otcové nárok?
Systém rodičovské dovolené má jako nový přístup k péči o děti, který byl nejvýznamnější součástí rozvoje sociální politiky státu v 90. letech 20. století, přispět ke snazší harmonizaci pracovních a rodičovských povinností. V současnosti tato dovolená odpovídá celkem 52 týdnům, po jejichž dobu dostává rodič 80% příjmu s tím, že zvláštní pozornost je věnována otcům a jejich podílu na péči o děti. Významnou roli v rodinné politice také hraje podpora rovných příležitostí žen a jejich snazší účasti na trhu práce a budování kariéry. Mužům je důležité poskytnout možnost většího zapojení do rodinného života, péče o děti a další závislé osoby.
Matky i otcové dostali tímto komplexním přístupem svá vlastní práva jako nadstavbu k právům společným. "Otcovská kvóta" - čtyři týdny dovolené určené mužům - je založena na tom, že otcové jsou povinni vzít si část "mateřské" dovolené, aby mohli pečovat o dítě. Zákon zároveň zaručuje větší svobodu a možnost volby tím, že nabízí kombinovatelné formy péče o dítě matkou nebo otcem.
Co stálo za přijetím zákona?
Hlavním důvodem bylo podpořit kontakt otců s dětmi a umožnit jim o ně více pečovat. S tím samozřejmě velmi úzce souvisí snaha usnadnit ženám a mužům lépe sdílet výhody i nevýhody pracovního a rodinného života. V Norsku totiž politika rovnosti, nebo chcete-li rovných příležitostí, explicitně směřuje k respektu k rodině na trhu práce tím, že ženám a také mužům poskytuje právo na rodičovskou dovolenou. Možnost rodičů sdílet péči o děti má také přispět k rozvolnění současného genderově podmíněného rozdělení trhu práce. S tím souvisí i fakt, že podoba současné rodiny se značně vyvinula a je proměnlivá: o děti dnes pečují biologičtí rodiče, nevlastní rodiče, prarodiče, zařízení péče o děti, učitelé a učitelky, sociální centra a další. Ve většině rodin jsou oba rodiče zaměstnaní a to na částečný, resp. flexibilní, nebo plný úvazek. Již dávno neexistuje jedna "definice" dobrého otce nebo dobré matky.
Jak vnímají zákon sami rodiče a co na něj říkají zaměstnavatelé?
Jednoznačně lze říci, že zákon má velice pozitivní vliv na podíl otců na péči o děti. Velmi populární je "otcovská kvóta" (1993). Celkem 15% všech rodičů sdílí rodičovskou dovolenou. V případě zaměstnavatelů jsme vysledovali velký posun v jejich více genderově citlivém posuzování zaměstnanců a zaměstnankyň a v tom, jak otcové, kteří chtějí využít konceptu rodičovské dovolené, vyjednávají své budoucí pracovní podmínky a nakládají se svou současnou pozicí na trhu práce.
Vedli jsme k tématu řadu výzkumů a analýz, například jsme prostřednictvím dotazníku rozeslaného 2 194 mužům, kteří se stali otci v období od května 1994 do dubna 1995, zjišťovali, jaké jsou rodičovské a pracovní strategie rodin, kde se otec více zapojil do péče o dítě a chodu rodiny.
Zjistili jsme, že vedle toho, že někteří z otců využili otcovské kvóty (4 týdnů dovolené vyhrazených pouze mužům a nepřenosných na ženu), jednotlivé oslovené páry využily možnosti nastavit si nejvýhodnější délku dovolené (a s ní i výšku příspěvku) podle svých potřeb, potřeb dítěte a náročnosti své práce. Jedním z našich zjištění bylo, že po zavedení otcovské kvóty došlo v letech 1993-98 k 75% nárůstu počtu mužů, kteří jí využili.
Zabývali jsme se také tím, jací muži využívají svých otcovských práv. Větší pozornosti se "otcovské dovolené" a kvótám dostává ze strany otců působících ve veřejném sektoru. Z pohledu úrovně vzdělání využívá své práva na dovolenou a péči o dítě dvakrát méně otců se středoškolským vzděláním než otců vysokoškoláků. Většina zaměstnaných otců i mužů, kteří podnikají, zůstává doma po dobu 1 až 6 týdnů.
Negativní vliv na rozhodování o délce pobytu otce na rodičovské dovolené mají zaměstnání, kde se předpokládají časté přesčasy a také pozice náročné na manažerské dovednosti. V některých případech jsme se dozvěděli, že zaměstnavatelé po otcích vyžadují vysvětlení, proč odcházejí na rodičovskou dovolenou, zatímco v případě žen - zaměstnankyň byl jejich ochod na rodičovskou dovolenou vnímán jako přirozený. Zároveň však v případě, že chce odejít muž, zvažuje zaměstnavatel různé nabídky sladění zaměstnání a rodiny - od příspěvku na péči o dítě přes flexibilní pracovní dobu či práci z domova, jež ženám navrženy nejsou. Na jednu stranu si tak otcové svá práva musejí aktivně "vybojovat" a zaměstnavatelé jsou nuceni sdílení rodičovské dovolené oběma rodiči řešit, na druhou stranu společně - rodiče a zaměstnavatelé - docházejí k různým strategiím, jak harmonizovat zaměstnání a rodinu ve prospěch obou stran. A z toho profitují i ženy.
Přispívá zákon k rozvolnění genderových stereotypů vztahujících se k rolím žen a mužů?
Můžeme zcela jistě konstatovat, že v současnosti probíhá proces velkých změn vztahujících se ke vnímání otců ne pouze jako živitelů, ale i pečovatelů. Myslím si, že je důležité podtrhnout, že negativní stereotypy vážící se k otcům, kteří nastupují dovolenou, využívají otcovské kvóty nebo sdílejí rodičovskou dovolenou s matkou dítěte, aby se podíleli na péči o své děti, již dávno neexistují.
Líbil se Vám článek? Přihlaste se k odběru zpravodaje (zdarma).