V druhé polovině října proběhlo v Praze valné shromáždění Evropské ženské lobby/ European Women's Lobby (EWL), na němž ženy z více než dvaceti zemí Evropy schválily rezoluce vztahující se k rovnosti žen a mužů, dodržování a prosazování lidských práv a zapojování žen do politického, společenského a ekonomického vývoje jednotlivých zemí. Velkou pozornost valné shromáždění věnovalo i plánu na rok 2007 a tomu, že Evropská komise vyhlásila rok 2007 Rokem rovných příležitostí pro všechny. Do EWL byly navíc přijaty střešní ženské organizace Chorvatska a Makedonie, a nadnárodní Evropská konfederace nezávislých odborových svazů (CESI). V neděli pak proběhly volby výkonného výboru EWL - funkci prezidentky na další dva roky obhájila Švédka Kirsti Kolthoff; víceprezidentkami jsou Lotyška Iluta Lace a Francouzka Martine Lévy.
A právě s někdejší i současnou prezidentkou EWL, Kirsti Kolthoff, jsme si povídaly o východiscích a plánech EWL.
V neděli 22. října jste byla na další dva roky znovuzvolena prezidentkou Evropské ženské lobby. Podíváte-li se zpět na to, co vám tato pozice dosud dala, co považujete za její největší výzvu?
Jedním z největších úkolů bylo přispět ke slyšitelnosti hlasu žen a v jejich prospěch v rámci celé řady sítí občanské společnosti, které vznikají v zemích Evropské unie a i širším kontextu Evropy. Evropské ženské lobby se podařilo ovlivnit strategie Evropské komise v oblasti rovnosti žen a mužů. Cestovní mapa, kterou Evropská komise schválila v roce 2006 je jednoznačně ovlivněna dokumentem o rovnosti žen a mužů, na němž pracovala EWL v roce 2005. Domnívám se, že i tzv. Gender Pact Rady EU z března tohoto roku je do velké míry výsledkem našich lobbyingových aktivit.
Působení v EWL mi v první řadě dává sílu a energii k pokračování mé práce, protože si uvědomuji, že reprezentuji hlasy a výsledky práce milionů žen nejen v Evropské unii. Cílem EWL je zlepšit postavení všech těchto žen a já věřím, že se nám to daří.
Kterému tématu v oblasti genderové politiky by se podle vás měly ženské organizace - členky EWL v nejbližší budoucnosti nejvíce věnovat?
Zvážíme-li potřeby trhu práce a demografickou situaci, je klíčovým tématem ekonomická nezávislost žen v Evropě. Ta představuje velký krok směrem k rovnosti mezi muži a ženami. Ženám se podaří pozměnit patriarchální systém a vše to negativní, co s ním souvisí - včetně násilí, jež muži páchají na ženách. Od mužů však tyto změny budou vyžadovat jejich větší zapojení do rodičovských povinností.
Zpravodaj Gender Studies se zaměřuje na firmy a instituce, jež zajímá, jak zavádět genderové a diverzitní principy do rozvoje lidských zdrojů, vnitřních strategií firmy a CSR. Ráda bych se vás proto zeptala, jaké strategie považujete pro tyto firmy za klíčové, aby dosáhly genderové citlivosti ke svým zaměstnancům, klientům apod.?
Domnívám se, že je důležité zaměřit se na to, aby ženy a muži dostávali stejnou odměnu za stejnou práci nebo práci stejné hodnoty, a přispět tak k odstranění tzv. gender pay gap, tedy rozdílu v příjmech na základě pohlaví. Práce by měla být rozvržena tak, aby ženy i muži měli příležitost uplatnit se jak v zaměstnání a profesním životě, tak i v péči o rodinu. Muži by určitě měli být motivováni k většímu využití rodičovské dovolené.
Jaké aktivity by podle vás měla uskutečnit Evropská komise v příštím roce, který je Evropským rokem rovných příležitostí pro všechny?
Je důležité, aby podpořila takové aktivity, které odrážejí současnou realitu našeho života, tzn. poukazují na systematickou genderově podmíněnou diskriminaci ve všech aspektech života, tedy vzdělání, zaměstnání, politické reprezentaci, ale také v přístupu k základním reproduktivním právům. Velkou bariéru v dosažení rovnosti představuje také násilí na ženách ve všech jeho formách. Všechna tato témata by měla podle mého názoru být významnou součástí aktivit realizovaných v roce 2007 a zůstat jasnou součástí všech strategií a kroků Evropské komise.
Kirsti Kolthoff je zajímavá nejen svými názory, nadšením pro témata, jež EWL řeší, a argumentačními dovednostmi, ale i osudem, který by mohl být zajímavý i pro mezinárodní projekt Gender Studies nazvaný Paměť žen. Kirsti se sice narodila jako Finka, ale jako dítě byla za války odvezena do Švédska, kde měla původně strávit jen období války, ale nakonec zůstala celý život. Se svou biologickou matkou se setkala až dlouho po skončení 2. světové války.
Líbil se Vám článek? Přihlaste se k odběru zpravodaje (zdarma).