Jako zdroj dat byly použity detailní informace z Výběrového šetření pracovních sil (VŠPS) za roky 2011 až 2014, pocházející od Českého statistického úřadu. Na úvod poznamenejme, že v roce 2014 činila nezaměstnanost u mužů 5,1 %, u žen pak 7,4 %. Pokud budeme tato data dále analyzovat, zjistíme, že míra nezaměstnanosti žen je jednou z nejvyšších ve věku 3 let jejich nejmladšího dítěte. V této době je nezaměstnaných 12 % žen s maturitním nebo vyšším vzděláním, u žen bez maturity činí tento podíl dokonce 28 %.
Není jistě nijak překvapivé, že zvýšené riziko nezaměstnanosti žen s dětmi souvisí s délkou čerpání rodičovské dovolené. Většina žen si přitom volí, pakliže s ohledem na podmínky státní sociální podpory a nemocenského pojištění možnost volby mají, tříletou nebo delší rodičovskou – ve věku dvou let nejmladšího dítěte je zpět v zaměstnání jen 20 % žen, ve věku tří let je to 53 % žen s nižším vzděláním ale již 74 % žen se vzděláním vyšším (minimálně SŠ).
Avšak ve chvíli plánovaného návratu ženy často čelí nezaměstnanosti, neboť ta nezřídka bezprostředně navazuje na ukončení rodičovské. Mnoho žen přechází z rodičovské do řad nezaměstnaných ve věku tří let nejmladšího dítěte (59,3 %), ve věku čtyř let je to ještě více (65,5 %). V ostatních věkových kategoriích je toto riziko nižší, avšak i nadále velmi výrazné – u žen s pěti a šestiletými dětmi je to stále okolo 50 %.
Mezi hlavní příčiny tohoto přímého přechodu z rodičovské dovolené do evidence nezaměstnaných patří ztráta nároku na ochranu pracovního místa u předchozího zaměstnavatele, poněvadž zatímco čerpání rodičovské je možné až po dobu 4 let, povinnost zaměstnavatele „držet“ zaměstnanci/zaměstnankyni pracovní místo trvá 3 roky. Tento rozdíl však nezdůvodňuje zvýšenou nezaměstnanost žen, které se vracejí do placené práce ve třech letech či dříve. (Nejen) u nich může být důvodem skutečnost, že před porodem nepracovaly anebo pracovaly na smlouvu na dobu určitou, která během rodičovské vypršela. Z jiných zdrojů vyplývá, že mezi příčiny patří i zánik daného pracovního místa, zejména v době ekonomické recese, a dokumentovány jsou i případy obcházení ochranné lhůty ze strany zaměstnavatelů tím, že ženám vracejícím se z rodičovské dávají najevo, že o ně již není zájem a ty pak raději volí cestu nezaměstnanosti.
Dosud jsme se věnovali ženám, které vstupují do řad nezaměstnaných v návaznosti na ukončení rodičovské dovolené, avšak v některých případech se tak děje až poté, kdy se ženy do původního zaměstnání vrátí. Po nějakou dobu tedy znovu působí u zaměstnavatele, kde pracovaly před odchodem na mateřskou/rodičovskou, ale po určité době odcházejí, ať už z důvodu nižší produktivity práce, častějších absencí způsobených péčí o děti anebo v důsledku snahy zaměstnavatele vyhnout se zákonné ochraně žen s dětmi. Po určitém období zaměstnanosti se tak stává nezaměstnanými asi 15 % žen s tříletými a téměř 25 % žen se čtyřletými dětmi.
Podstatná je i skutečnost, že nezaměstnanost matek malých dětí nebývá vždy pouze krátkodobá. Neplatí tedy, že pokud žena přijde o práci u svého původního zaměstnavatele, najde si ji brzy jinde. Ztráta zaměstnání tak nemusí být pouhým přechodným stavem. Podíl žen, které jsou nezaměstnané více než 12 měsíců, roste poměrně výrazně, bez ohledu na dosažené vzdělání, ve věku čtyř let nejmladšího dítěte (cca 28 %). Nezaměstnanost žen s pěti a šestiletými dětmi bývá delší než rok ještě mnohem častěji - převažuje u 60 % nezaměstnaných žen s maturitou a 67 % žen bez maturity.
Autorky studii končí mimo úvahou nad tím, že české ženy zůstávají doma s dětmi dlouhou dobu, často déle než tři roky, čímž ztrácejí právo na návrat do předchozího zaměstnání a stávají se nezřídka nezaměstnanými. Upřednostňují tak rodinu před kariérou. To však může být rovněž způsobeno omezenými možnostmi sladění pracovního, rodinného a soukromého života, včetně flexibilních forem práce. Významným faktorem je i omezená nabídka (finančně) dostupných zařízení péče o děti předškolního věku. Volba dlouhé rodičovské tak může být v mnoha případech vynuceným řešením.
Plná verze studie ke stažení
zde.
