x

Přihlaste se k odběru zpravodaje (zdarma)

03/2014 Rovné příležitosti z hlediska věku

„Oukej, každý učitel ve školce nemusí být úchyl“ aneb zviditelňování genderových stereotypů při práci s mládeží

20.8.2014, Jitka Kolářová, Gender Studies, o.p.s.
Narušovat genderové stereotypy, to vždy patřilo k hlavním cílům Gender Studies. Jenže jak a u koho, aby to mělo nějaký efekt? Vždyť všichni dobře víme, jak úporně se stereotypy drží – a jak se jich držíme my sami, protože leccos v životě usnadňují. Po delší době jsme se tedy zkusili opět zaměřit na práci s mládeží a na téma genderových stereotypů při volbě povolání a potažmo i své budoucí životné role. A některé výsledky byly překvapivé.

Zorganizovali jsme několik seminářů na školách a v nízkoprahových klubech. Seminář trval dvě vyučovací hodiny a během něj jsme se snažili děti a mládež vyburcovat k vyjádření svých názorů, jejich obhájení, případně zpochybnění.

Nesouhlasím, ale co můžu dělat

Zpočátku bylo dost obtížné přimět je k nějaké akci nebo reakci, zvláště když seminář probíhal ve školních třídách v rámci vyučování. Zdálo se nám, že děti a mladí lidé nejsou navyklí vyjadřovat svůj názor ve třídě, že spíše čekají na to, co jim kdo řekne. Po počáteční nedůvěře se ale obvykle dost rozmluvili a často se ukázalo, že téma genderových předsudků a nerovností pro ně není neznámé. A bylo jedno, zda šlo o dívky či chlapce. Někdy ale tohle povědomí šlo ruku v ruce s jakousi rezignací, že taková je společnost, a že chceme-li získat práci či zůstat v partnerském vztahu, musíme se zaběhlým pořádkům podvolit.

To bylo patrné zvláště v kombinaci s etnicitou – na semináři, kde více než polovina mladých lidí byla romských, se tohle objevovalo velmi často. Jedna dívka třeba zmínila, že když volá do nějakého podniku kvůli práci, rovnou říká, že je Romka a jestli jim to nevadí. Ušetří si tak aspoň zbytečnou cestu do firmy, kde ji nejdříve po telefonu řeknou, že ji berou, a když pak přijde do práce, odmítnou ji.

Aha efekty

Aktivity na semináři jsme se v první fázi snažili zaměřit na odhalení vlastního stereotypního uvažování – například jak podvědomě některá povolání chápeme rovnou jako mužská, a jiná jako ženská, a jak ty, kteří dělají genderově netradiční práci, vnímáme jako divné. V takových případech skvěle zafunguje konfrontace tváří v tvář s člověkem, který je právě takovým genderovým křížencem. Proto klademe důraz na to, aby v dalších možných aktivitách, ať už jsou to různé Girls a Boys Days nebo kariérní dny na školách, měly děti možnost mluvit s živoucím příkladem netradiční volby povolání. Ze škatulky se stává člověk z masa a kostí, kterého je tváří v tvář mnohem těžší odmávnout jako podivína.

V druhé části semináře jsme se snažili mladé lidi přimět, aby hledali argumenty pro či proti genderovým stereotypům. V aktivitě Arbitr mají účastníci a účastnice za úkol obhajovat názor na nějaké kontroverzní téma z oblasti rovnosti žen a mužů – a je jedno, zda si to opravdu myslí nebo ne – klíčové je naučit se argumentovat a přesvědčit porotu. Na jednom ze seminářů se stala hodně zajímavá věc: jedna účastnice si v průběhu argumentace, kdy obhajovala tvrzení, které původně souznělo s jejími názory, překvapeně uvědomila, že si vlastně něco takového sama už nemyslí. Když verbalizovala své argumenty pro původní názor, došlo jí, že si to už myslet nemůže. Zásadní smysl tréninku argumentace totiž tkví v tom, že genderové stereotypy se zviditelní. Rozhodnutí, zda podle nich žít chceme nebo ne, je pak na každém z nás – měli bychom ale mít možnost se svobodně rozhodnout, a to se stane jen tehdy, když se na danou situaci můžeme podívat v co největší šíři.

Takové okamžiky jakéhosi „aha efektu“, zviditelnění nějakých dosud nevnímaných skutečností, považujeme při práci s mládeží za velmi cenné. Je to vlastně uvědomění, které má rozhodně větší dopad než přednáška na podobné téma – přednáška, kterou školní děti často vnímají jen jako další otravnou hodinu, kdy musejí jen sedět a dávat pozor. Možná takový aha efekt bude již večer nebo druhý den opět překryt genderovými stereotypy, které jsou ostatně vtisknuty do samotné struktury našeho světa. I tak jsme jako lektorský tým měli pocit, že se něco mění. A byl to skvělý pocit.

Semináře probíhaly v projektu Buď v pohodě – přemýšlej rovně!: Mladí v práci, který byl financován z prostředků ESF prostřednictvím Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost a ze státního rozpočtu ČR. 


Líbil se Vám článek? Přihlaste se k odběru zpravodaje (zdarma).

Email *