x

Přihlaste se k odběru zpravodaje (zdarma)

07/2008 Půl na půl - rovné příležitosti žen a mužů

Půl na půl – tři roky naplněné setkáními

30.6.2008, Kateřina Dušková, Gender Studies, o.p.s.
Po tři roky pracovala obecně prospěšná společnost Gender Studies na projektu „Půl na půl – rovné příležitosti žen a mužů“ zaměřeném na diskriminaci na pracovním trhu. Vzhledem k tomu, že jde o problematiku opravdu rozsáhlou, přizvala si také další partnerské organizace, zdejší i zahraniční. Ředitelka Gender Studies pro rozvoj a strategické plánování Linda Sokačová najezdila v uplynulých třech letech tisíce kilometrů a setkala se se stovkami lidí – ať už šlo o osoby postižené diskriminací nebo zástupce a zástupkyně partnerských organizací. A právě o setkáních budeme mluvit.

Po tři roky pracovala obecně prospěšná společnost Gender Studies na projektu „Půl na půl – rovné příležitosti žen a mužů“ zaměřeném na diskriminaci na pracovním trhu. Vzhledem k tomu, že jde o problematiku opravdu rozsáhlou, přizvala si také další partnerské organizace, zdejší i zahraniční. Ředitelka Gender Studies pro rozvoj a strategické plánování Linda Sokačová najezdila v uplynulých třech letech tisíce kilometrů a setkala se se stovkami lidí – ať už šlo o osoby postižené diskriminací nebo zástupce a zástupkyně partnerských organizací. A právě o setkáních budeme mluvit.

SETKÁNÍ PRVNÍ – PARTNERSKÉ

V projektu bylo 12 českých organizací. S mnohými Gender Studies navázala úzkou spolupráci – bude v nějaké podobě pokračovat i nadále?

To bychom velmi rádi. Chceme zejména pokračovat ve spolupráci s knihovnami, která se osvědčila. Právě jejich prostřednictvím se nám podařilo rozšířit informace o diskriminaci mezi opravdu široký a různorodý okruh lidí. Knihovny fungují jako otevřená místa, kam se lidé neobávají přijít si pro informace. V tomto spojení vidím jednoznačný úspěch. Řada dalších parterů se problematikou rovných příležitostí začala zabývat až teprve se spuštěním projektu – a teď jsou schopni zcela samostatného fungování v této oblasti, kdy přijímají rovné příležitosti jako součást svých běžných činností.

Lze říci, že téma rovných příležitostí se ve velkých městech občas objeví, ale mimo ně – v malých městech – zdaleka ještě tak běžné není. Uvažujete o rozšíření informační sítě i na tato místa?

Určitě ano. Nechceme zakládat nové organizace, ale využít pro tyto účely již stávající specializované organizace, jejichž prostřednictvím by bylo možné informace šířit. To se nám v projektu osvědčilo právě v případě knihoven. Cílem tedy je tuto problematiku začleňovat do dalších již dobře fungujících institucí nebo organizací.

SETKÁNÍ DRUHÉ – OSOBNÍ

Během projektu jsi se potkala s mnohými lidmi, kteří se s diskriminací setkali na vlastní kůži, s lidmi, kteří se dostali do nepříznivé situace, kterou jste jim posléze pomáhali řešit. Co považuješ za největší úspěch v této souvislosti?

Podařilo se nám – a stále se ještě daří – lidem sdělovat, co to ve skutečnosti rovné příležitosti jsou a k čemu je lze v jejich životech využívat. Podařilo se najít způsob, jak s lidmi o této problematice v pozitivním smyslu mluvit. Nemohu také opomenout skvěle fungující právní poradnu zaměřenou na diskriminaci na základě pohlaví a věku, na níž se týdně obracejí desítky lidí, kterým dokážeme poradit. V českém prostředí se tato „služba“ ukázala být velmi důležitá a žádaná.

Projekt ale v červnu končí. Co bude dál? Přestane poradna fungovat?

Rozhodně ne. Chceme pokračovat v právním poradenství, informační činností v centru Gender Studies i v práci se zaměstnavateli. Chceme sdělovat zkušenosti a inspirovat k tomu, jak mohou fungovat rovné příležitosti ve firmách tak, aby to přinášelo prospěch oběma stranám.

SETKÁNÍ TŘETÍ – DALEKÉ

Stejně jako tvé kolegyně a kolegové, i ty jsi během projektu najezdila tisíce kilometrů a to nejen po naší republice. Potkala jsi mnoho lidí, kteří se v zahraničí zabývají rovnými příležitostmi. Které z těchto setkání tě nejvíce ovlivnilo? Které je nezapomenutelné?

Není možné jednoznačně určit jedno setkání za to osudové... Těch důležitých bylo mnoho. Mezinárodní spolupráci jsme zpočátku považovali pouze za jednu z povinných součástí projektu. Časem se ale ukázalo, že je to jinak. Díky ní jsme se dozvídali, jak k problematice přistupují jinde, co funguje a co ne. Pomáhalo nám to v hledání nových přístupů a to nejen po obsahové, ale i organizační stránce... Osobně pro mě bylo nejzajímavější setkání se španělským projektem. Všichni tady máme představu, že ve Španělsku diskriminace, antisexismus či rovné příležitosti vůbec nic neznamenají. Když pak máme možnost poznat skutečnost, divíme se, že je to úplně jinak. A jsme nuceni připustit, že naopak země, kde jsme rovné příležitosti považovali za samozřejmost, zůstávají daleko za Španěly. Je to střet s vlastními stereotypy... Dalším důležitým setkáním bylo setkání s lidmi z Polska. Díky němu jsme měli možnost lépe poznat stát, který je sice blízko, ale vlastně o něm nic moc nevíme – rozhodně méně než třeba o Velké Británii.

Vznikla z těchto setkání další spolupráce?

Zatím o ní jednáme. Soustavně funguje výměna informací a dobrých praxí.

SETKANI ČTVRTÉ – NA ULICI

S mezinárodní spoluprací souvisí i oslavy Mezinárodního dne rovnosti žen a mužů, který slavíme 19. června. První rok byly ulice velkých měst zaplaveny balónky, druhý rok jsme se pokusili uspořádat co nejvíc akcí v co nejkratší době... Co se dělo letos?

Letos zaplavili Prahu, Brno, Liberec a Prostějov kameloty, kteří rozdávali noviny o rovných příležitostech žen a mužů. Akcí bylo několik, přečtěte si o nich v článku Michaely Appltové.

...A NAKONEC

Kdykoli jsem přišla ke tvému stolu, na první pohled bylo jasné, že současně pracuješ minimálně na pěti věcech najednou. Je o tobě známé, že to bez problémů dokážeš – která z aktivit projektu „Půl na půl“ tě nejvíce bavila, kterou jsi nejraději dělala, co tě těšilo?

Hodně mě bavila příprava a vlastní průběh letní právnické školy, zvlášť prvního ročníku. Šlo o něco, co mě do budoucna hodně inspirovalo. Skvělé bylo setkání s lidmi, kteří se školy účastnili. Měla jsem radost, když jsem viděla jejich zájem o problematiku, a současně vnímala možnost případné budoucí spolupráce – to byl pro mě největší přínos a jedna z nejúspěšnějších aktivit. Moc mě také bavila organizace druhého mezinárodního dne rovnosti žen a mužů; byla skvělá. A samozřejmě jakýkoli případ, který se dostal do právní poradny, a my těm lidem mohli pomoci – to je velký úspěch. Člověk měl v tu chvíli pocit, že jeho práce má smysl.

Líbil se Vám článek? Přihlaste se k odběru zpravodaje (zdarma).

Email *