Liga otevřených mužů, neboli LOM, se prezentuje jako nezisková organizace podporující rozvoj mužů a mužské identity. Je organizací velmi vstřícnou rovným příležitostem žen a mužů, a to například prostřednictvím diskusí o rolích a jejich (ne)přenositelnosti či o pozici mužů v péči o děti, ale také spolupráce s ženskými nevládními organizacemi. S ředitelem LOMu, Martinem Járou, jsme zatím takovou diskusi absolvovali jednou - 20. června, kdy v Brně v rámci projektu Půl na půl proběhl workshop na téma otcovské péče. Dva dny nato jsme už pak mluvili o možných formách vzájemné podpory a spolupráce LOMu a Gender Studies. Jedním z prvních nápadů byl rozhovor a představení cílů jedné z mála genderově citlivých "mužských organizací" v České republice.
Proč Liga otevřených mužů vznikla a s jakým posláním?
Liga otevřených mužů, tedy LOM, vznikl hlavně proto, aby uváděl do praxe model, v němž se o muže starají muži a jenž zahrnuje dialog se ženami. Máme v úmyslu vytvořit platformu pro zkoumání "mužské otázky" i související konkrétní aktivity. Například letos pracujeme na tématu otcovství.
Proč je podle vašeho názoru důležité, aby existovala organizace jako LOM angažující muže do tématu rovných příležitostí žen a mužů?
Snad mně i čtenářům pomůže jednoduchá metafora: Když se byť jen letmo rozhlédnete po české neziskové krajině, uvidíte desítky domů postavených organizacemi, které se věnují ženské otázce, nazvu je zjednodušeně "ženské". Analogické "mužské organizace" zde skoro nebydlí, najdete je spíš na okraji toho území a dokonce, řekl bych, za hradbami. Pokud je mi známo, kontakty, návštěvy, natož pak spolupráce se mezi těmi dvěma populacemi moc nepěstují. Spíš tak na dálku a naslepo válčí.
Pravda, některé "ženské organizace" přinášejí mír, ovšem tak, že mužům sdělují, že se mají změnit a také, jak to mají udělat. Jak známo, tyto dobře míněné, ovšem více či méně nátlakové strategie, selhávají. Souhlasím v tom s Elisabeth Badinter, která v knize XY O mužské identitě zpochybňuje "vnucené" otcovství, tj. opatření v zájmu otců, kteří o ně sami opravdový zájem nemají.
Ženy (a jejich organizace) mají pravdu v tom, že přišel čas změny v chápání mužské identity. Také je jim třeba přiznat, že upozorňují na problémy, které muži nevidí či zlehčují, ačkoli je minimálně spoluvytvářejí. V této souvislosti mě napadá jeden exemplární případ: domácí násilí.
Zpět k metafoře: chceme v neziskovém sektoru postavit dům pro naší cílovou skupinu, jíž jsou muži.
Jaká témata považujete ve svých iniciativách za nejdůležitější a jak k nim přistupujete?
Chceme slyšet muže samotné, reagovat na jejich reálné potřeby. Jedním tématem, které jsme "uslyšeli", je agrese a práce s ní; rádi bychom je v budoucnu pojednali v rámci prevence domácího násilí. Také chceme reagovat na objednávku, kterou přináší vývoj české společnosti a její členství v EU. Proto se nemůžeme a ani nechceme vyhnout tématům jako sdílené rodičovství či rovnost šancí. Jelikož jsou naší cílovou skupinou muži, akcentujeme v těchto tématech "jejich" část. Přeložíme-li je, znějí: aktivní otcovství, konkrétně otcovská dovolená (v širokém slova smyslu) a genderová adaptabilita mužů.
Termín "genderová adaptabilita mužů" není pravděpodobně příliš znám; vysvětlil byste jej prosím?
Panuje stereotyp, že muži jsou často, častěji než ženy, genderově rigidní. Něco na tom je: mužům obecně více než ženám záleží na tom, aby nezpochybnili ověřené prvky své identity. Ženy v tom svým přičiněním získaly slušný náskok. Profese "manažerka" se i mezi muži toleruje více než ale "učitel v mateřské školce". Muži mají předsudky nejen ve vztahu k sobě, ale i ve vztahu k ženám. Šéf podniku se například rozhodne, že vedoucí místo nabídne muži, a nikoli ženě, s odůvodněním: "Co by mi moji pracovníci řekli, kdybych dopustil, aby je vedla žena!?"
Zajímá nás, kdy a proč muži používají machistickou optiku. Ale ještě více nás zajímá, za jakých okolností jsou schopni se tohoto vidění sebe, žen a vztahů vzdát. Proto bychom rádi muže získali pro veřejné diskuse. Zároveň ovšem chceme - už jen v zájmu parity - prosazovat jejich účast v různých pracovních skupinách na poli rovných příležitostí nebo třeba v generových auditech. Zkrátka LOM nechce u mužů posilovat rigiditu, nýbrž adaptabilitu.
Jak LOM definuje rovnost příležitostí nebo genderovou rovnost?
Řekl bych, že sdílíme obecně rozšířenou definici Cecilie Asklöf a kol., která zdůrazňuje nezávislost na striktních genderových rolích. Souhlasíme také s tím, že formální rovnost je prvním krokem k rovnosti skutečné.
Druhým krokem by podle nás mohla být genderová korektnost - v jazyce, i ve firemních či jiných politikách... Na mysli mám však korektnost obousměrnou: někdy mi přijde, že "ženské" organizace muže zbytečně paušalizují.
Ale ještě k definici genderové rovnosti. Pokud bychom k ní mohli něco dodat, pak by to byl důraz na vnitřní rozměr: Lidé nejen mají, ale i prožívají svobodu od své genderové role. Ale to je spíš ideál. I LOM zatím zůstane při zemi: u genderové korektnosti.
Hodláte organizovat kurzy a workshopy pro muže - jakým oblastem se budou prioritně věnovat?
Nejdříve zase metafora: zakladatelé LOMu pocházejí z jedné mateřské země - z psychoterapie. Mají za sebou i v sobě profesní zkušenost z práce se ženami a muži. Zvláštní význam pro nás měly tzv. mužské skupiny. Zážitkové workshopy pro muže, které jsme organizovali a vedli sedm let, měly v záhlaví nejen témata tradiční (vztah k matce a otci), ale i témata choulostivá (sex, alkohol, neúspěchy). Chceme v této dobré praxi volně pokračovat, teď už ovšem v návaznosti na LOM. Například letos na podzim chystáme workshop o vztahu k otci - tomu vnějšímu i vnitřnímu. Leitmotivem naší práce pro příští půlrok je totiž otcovství.
Pokud jde specificky o rovné příležitosti, v úvahu přicházejí focus groups o různých tabu, jakými jsou kariéra, gender v politice, reprodukční práva, domácí práce a ovšem i domácí násilí...
Obecně chceme, aby přímá práce (workshopy, kurzy, poradenská činnost a krizová pomoc) měla v nabídce LOMu pevné místo. Mimo jiné i proto, že účelně doplňuje práci veřejnou (různé mediální, vzdělávací a kulturní aktivity). Obě se totiž navzájem korigují nebo - technicky řečeno - zpětnovazebně ovlivňují.
Spolupracujete s dalšími neziskovými organizacemi, které působí v oblasti rovných příležitostí žen a mužů?
Právě teď, při tomto rozhovoru, trochu spolupracujeme s Gender Studies… Vážně: spolupráci s Gender Studies bychom rádi rozvíjeli, například na poli vzdělávání. Pokud jde o projekty, společně s organizací Aperio jsem připravili komplexní iniciativu na podporu otcovství.
Jak už jsem zmínil, dialog, eventuálně i spolupráci se ženami a jejich organizacemi považujeme za přirozenou, ne-li nutnou součást naší činnosti. Tématika rovných příležitostí tento dialog nejen umožňuje, ale i předpokládá. Přejeme-li si rovnost, tak o ní společně a na rovinu mluvme.
Líbil se Vám článek? Přihlaste se k odběru zpravodaje (zdarma).