Násilí, dluhy, nedostupnost bydlení a problémy se sociálními službami – to jsou jedny z největších problémů seniorů a seniorek v současné České republice. O nich a také o tom, co se změnilo po roce 1989, jsme si povídaly s Klárou Cozlovou, která je koordinátorkou projektu zaměřeného na násilí na ženách seniorkách a která se také zabývá poradenstvím v renomované organizaci na pomoc seniorům Život 90.
Život 90 je organizace, která se zaměřuje na zlepšování postavení seniorů v naší společnosti. Čím se v současné době zabýváte nejvíc?
Poskytujeme pomoc seniorům. Hlavní oblastí je sociální sféra, to znamená sociální a právní poradenství. Konkrétně jde o krizovou linku a na to navazující služby péče, které mají za cíl, aby se o sebe naši klienti a klientky dovedli postarat sami (např. pečovatelská služba, služba tísňové péče Areíon). Další oblastí zájmu Života 90 je aktivizace seniorů a tzv. akademie třetího věku, v rámci které senioři a seniorky navštěvují kurzy a vzdělávací aktivity. Pokud se podíváme na poradenství, tak tam se bohužel velmi často stává, že jsou naši klienti absolutně neinformovaní. Nevědí, na co mají nárok, kam se můžou obrátit, co se svým problémem můžou dělat.
S jakými dotazy se na Život 90 lidé obracejí?
Máme dva velké okruhy témat. Jednak je to osamělost a s tím související psychologické problémy jako sebevražedné tendence, často i týrání, zneužívání a zanedbávání. Pak máme typy hovorů, které jsou spíše poradenské - lidé nevědí co dělat, kam se obrátit v problémových situacích. My máme pak za úkol nasměrovat je tam, kde najdou pomoc.
A tematicky to jsou jaké oblasti?
Poslední dobou se objevují finance. Klienti vůbec netuší, jak zvládnout svou momentální situaci, nemají na nájem, nebo jsou blízko toho na něj nemít. Nejsou schopni se přestěhovat a nevědí o tom, že existují sociální dávky, které jim mohou pomoci. Když přišla změna ve zdravotnictví, tak se zajímali, co si doktor může dovolit a co nemůže. Senioři se velmi často bojí uplatňovat svoje práva, zvlášť právě v oblasti zdravotnictví. Velmi často nejsou ani schopni někam dojít, takže informace, které jim člověk poskytne, jsou pro ně nepoužitelné. Ze zdravotních důvodů nemohou obejít šest možností a vybrat si tu nejlepší variantu.
Jaké problémy musí čeští senioři řešit nejčastěji?
Jsou to finance, bydlení, potom nedostupnost služeb, které by potřebovali. Jde hlavně o sociální služby, včetně toho, že není úplně lehké zajistit si péči a případně získat tzv. příspěvek na péči. Mezi zásadní problémy patří i rodina. Ty často nefungují, mnohdy můžeme říci, že jsou až patologické situace, kdy dochází k výskytu násilí. Nebo naopak rodina funguje, ale senior nebo seniorka se bojí o něco požádat. Nechtějí přidělávat starosti. Promítá se do toho i obraz v médiích, kdy je každý vybízen k maximální zodpovědnosti sám za sebe. Promítají se sem navíc i genderová očekávání a stereotypy (péčí o stárnoucí rodiče jsou nejčastěji zatíženy ženy, které se ale samy dostávají do důchodového věku). Nadstandardně je využívána i naše psychologická poradna, protože bohužel psychologická péče a terapie pro seniory je nedostupná. Nikdo nemá chuť s nimi pracovat, protože vývoj je minimální a vize toho, že senior či seniorka bude platit 500 korun za hodinu, je irelevantní.
Novinkou jsou dluhy. Často nejde o vlastní dluhy, ale o to že někomu ručili a on je o to okradl. V mnoha případech to bývají děti nebo někdo blízký z rodiny. Partner klientky si půjčil, nesplatil to a ona ručila domem, o který tak přišla a stala se bezdomovkyní. A máme další podobné příběhy. Klienti vůbec netuší, co všechno se může stát. Nevědí, jakým způsobem mohou řešit dluhy. Navíc se sem opět promítá to, že provést jakýkoli úkon je pro ně náročnější než pro mladší lidi.
Posunulo se za posledních dvacet let něco v postavení seniorů?
Já se obávám, že to vidím spíše negativně.
Něco pozitivního nenajdeš? Nějaké pozitivum?
Budu jmenovat krizovou linku pro seniory SENIOR TELEFON, která je dostupná 24 hodin denně a je bezplatná. Pak máme řadu zkušeností z našich projektů, jde o rozvoj podpory seniorů v jejich domácím prostředí pomocí tísňové péče (např. péče Areíon Života 90). Ale přeci jenom si vybavuji spíš ty negativní posuny. Je to i logické, protože my pracujeme především s těmi, kteří se potýkají s problémy. Opravdu dluhy jsou novým fenoménem. Pro seniory jsou dostupné pouze určité druhy půjček od nebankovních institucí, které bývají velmi nevýhodné. Senioři také nedosáhnou na hypotéku, úvěr na bydlení, aby si mohli vyřešit problémy s bydlením. Jsou proto automaticky směřováni na tyto velmi nevýhodné možnosti. Dalším zásadním problémem je neexistence sociálního bydlení a vůbec nedomyšlený sociální systém.
Co bys hodnotila jako největší úspěch Života 90?
Já si myslím, že to je to, že vůbec existuje. Že je známý. Život 90 si vydobyl poměrně dobrý mediální obraz a klienti a klientky v něj mají důvěru.
A co ty největší neúspěchy? Věci, které nejde vyřešit, ať se snažíte, jak se snažíte?
V současné době je to otázka zaměstnávání seniorů. Je krize a roste počet nezaměstnaných, takže ztrácejí možnosti zaměstnání i senioři a seniorky. A bohužel jsou tu zase ty dluhy. Klientka říká: „Tak já jsem se snažila ze všech sil, zapojit se, abych to splatila.“ Je tu vůle dluh, i když ne vlastní, splatit, protože senioři jsou z nesplácení hrozně nervózní. A každá splátka je hrozné utrpení - psychické, protože vědí, že na to nemají a že nesplácet se nemá. A určitě sem spadá i obecné téma násilí na seniorech.
Jak závažný je to problém? Může tu hrát roli i dlouhodobá péče?
My máme především statistiku ze Senior Telefonu, což jsou velmi často jednorázové telefonáty. Pak máme zkušenosti z řady projetů, např. EUSTACEA (European Strategy to Combat Elder Women Abuse). Nicméně fyzické násilí bývá velmi často spojené s tím ekonomickým. Seniorka přepíše na dceru nebo syna dům bez toho, aby si zajistila věcné břemeno. Když je vše podepsané, tak dotyční udělají všechno proto, aby je vyštípali ven. To znamená, že zabraňují vycházení ven, netopí, odmítají pomoc, křičí, nadávají, ptají se „Kdy zemřeš?“. Psychické i fyzické násilí dohromady.
Někdy může být důvodem i dlouhodobá péče, kdy je potřeba pochopit obě strany. Sem se promítá genderový aspekt. Násilí ze strany žen se velmi často objevuje v případech nezvládnuté péče. Většinou je však násilí absolutně bezdůvodné – ale ani násilí z důvodů přetížení při péči není omluvitelné.
Jaké jsou nejbližší plány Života 90?
Chceme posilovat práva seniorů a seniorek a zlepšovat jejich mediální obraz. Také chceme rozvíjet technickou podporu pro klienty a klientky a přibližovat jim moderní technologie, aby měli péči a sociální služby více na dosah a nebyli závislí na své mobilitě.
|
Občanské sdružení Život 90 Adresa: Karolíny Světlé 18, Praha 1, Senior Telefon Života 90: NON STOP 800 157 157 Je tu proto, aby zlepšovalo kvalitu života celé společnosti tím, že bude přispívat svou humanitární činností k řešení problémů seniorů a seniorek. Sdružení se snaží umožnit starším lidem aktivně a smysluplně žít v jejich vlastním domově tak dlouho, jak je to jen možné. Přičemž cílem je provázet podzimem života tak, aby se nikdo za své stáří nemusel stydět. |
Klára Cozlová vystudovala sociální práci na Vyšší odborné škole, posléze na Evangelické teologické fakultě UK. Ve studiu dále pokračovala v oboru genderových studií na Fakultě humanitních studií UK. Od roku 2000 pracuje v sociálních službách, kde se věnuje především tématu genderově senzitivní sociální práce. V současnosti je zaměstnána v neziskové organizaci Život 90 v sekci krizové pomoci a poradenství. Je také vedoucí projektu EUSTACEA (Evropská strategie boje proti násilí na starších lidech), který se zaměřuje především na specifika násilí na seniorkách a snaží se vytvořit účinné nástroje prevence násilí. Zároveň pracuje v projektu Českého svazu žen „Podpora žen při vstupu na trh práce a odstraňování bariér – Středočeský kraj“.
Líbil se Vám článek? Přihlaste se k odběru zpravodaje (zdarma).