Možnost společného zdanění pro manžele se závislými dětmi je v České republice zavedena od roku 2005. Manželé jsou posuzováni jako jedna zdanitelná jednotka: jejich daňové základy se sečtou, odečtou se nezdanitelné části a celkový daňový základ se vydělí dvěma. Tímto způsobem dojde ke snížení daňové progrese jejím zprůměrováním a rozložením na oba manžele. Jednoznačným pozitivem společného zdanění je finanční přínos rodinám s rozdílnými výšemi příjmů, zejména u jednopříjmových rodin. Na druhou stranu má ale svá negativa a často je předmětem kritiky.
Společné zdanění může odrazovat ženy od zaměstnanosti
Rozdíl mezi individuálním a společným zdaněním vzniká za progresivního daňového systému. Pro manžele, jejichž individuální příjem spadá do odlišné daňové sazby, je společné zdanění výhodné: je tím výhodnější, čím rozdílnější jsou daňové sazby a jejich příjmy. Největší zisk ze společného zdanění by měli partneři s jedním příjmem, který spadá do nejvyšší daňové sazby. Za předpokladu genderového mzdového rozdílu pak manželka s nižším příjmem zaplatí stejnou daň jako její manžel s příjmem vyšším. To vede k vysokým mezním daňovým sazbám pracujících manželek, což může způsobit snížení jejich nabídky práce a odrazovat nositele sekundárních příjmů v rodině (většinou ženy) od vstupu nebo návratu na trh práce.
Společné zdanění je založeno na modelu primárního živitele rodiny (muže) a sekundárního nositele příjmu (ženy), jehož příjmy se pro daňové účely stávají součástí příjmu manžela nebo rodiny. U sekundárních nositelů příjmu se tak upevňuje jejich pozice domácích pečovatelů stojících na okraji trhu práce. Vysoké daňové sazby žen při nízkých příjmech pouze z důvodu sňatku nejen snižují jejich odměnu za práci, ale jsou navíc v rozporu s principem rovnosti a omezují ekonomickou nezávislost žen v rodině.
Přínos společného zdanění je soustředěn do vyšších příjmových skupin
Hlavním předmětem kritiky společného zdanění je jeho nerovný dopad na rodiny. Společné zdanění je zaměřeno na podporu domácností s dětmi. Neprofitují z něj však rodiny s jedním rodičem, partneři de facto a nízkopříjmové rodiny bez zdanitelných příjmů. Ovšem i u rodin, jichž se společné zdanění týká, je vliv odlišný. Největší přínos je soustředěn do vyšších příjmových skupin, neboť snížením daňového základu spadajícího do nejvyšší daňové sazby dojde také k nejvyšší úspoře na dani. Naopak u nižších příjmových skupin je přínos minimální. Zavedení společného zdanění proto vede k redistribuci zdrojů směrem k vyšším příjmovým skupinám (v případě dvou vyšších příjmů dosahujících odlišných daňových sazeb) a ke snížení progrese zdanění.Líbil se Vám článek? Přihlaste se k odběru zpravodaje (zdarma).