Naše tělo ne vždy vypadá, jak bychom si přáli. Někdo nad tím mávne rukou, někoho to trápí a rozhodne se s tím něco dělat. Ponechme stranou důvody, které nás vedou k nespokojenosti, prostě to tak je. Možnosti na změnu tu jsou. Jaké a pro koho a za jakých podmínek? Pohyb nebo nový účes nám ke spokojenosti často nestačí. Ale ejhle, nejen titulní stránky časopisů, i chirurgické zákroky mají svůj jasný genderový řád. Jak může vypadat cesta za vysněným tělem, pokud se v těch škatulkách pořád nějak ne a ne najít…
„Tady se vysvlíkněte, svlíkněte se. Do půl těla. Tak, ukažte to. Mno, hezký prsa máte, většina ženskejch by vám je mohla závidět. Co vás to prosím vás napadlo? Vy chcete bejt chlap? Psychiatra máte? A se sexualitou všechno v pořádku? Todle, co vy chcete, to my tady neděláme. To by totiž bylo zohyzdění.“
Lámal si nad tím hlavu. Chlapem být nechtěl. Nikdy ho to ani nenapadlo. Vůbec nechápal, proč by jím měl být. Jenže tohle mu řekli snad už po desátý. Buď budete mít rakovinu, nebo budete muset chtít být chlap. Mastektomie. Bylo mu třicet. Pomyslel na své volební právo a na tisíce osmnáctiletých holek, které si jenom letos nechaly udělat implantáty a bez problému si zvětšit prsa. On je chtěl jen nemít. Venku si zapálil cigaretu. Zavzpomínal, jak to nějak bylo: Prvního pankáče v sukni a fousatou dámu potkal na koncertě Limp Wrist. V úterý chodil do baru Wotever na kabaret, v sobotu do klubu Wotever na pivo očumovat queers. Potkal tam zápasící královnu Killpussy, co žere chlapečky, taky drag kings, homosexuály, ženy, MTF, femmes, trans lidi, buzny, butches, queerbois, gaye, drag queens, lesby, bisexuály a bisexuálky, FTM, muže, heteráky, ne-ženy, nahatou cirkusačku Jet Moon, a přispěl jednou librou na vznik Female Masculinity Apreciation Society. Často přemýšlel, proč mají kvírs v klubu Cross Kings na stanici Kings Cross tak rádi Flašdance. Našel si práci. Opakovanou četbou Bílého tesáka se naučil jakž takž anglicky a ujistil se, že svět se dělí na ten před městem El a po městě El. Už se jako jediná punková buzna na světě necejtil.
Protože už uměl anglicky, kámošům Gabi, Fábiovi, Valériovi a Ludě oznámil: „I am gonna chop my tits off“ a ti jej pochválili nadšeným rykem, blahopřáli mu, a tu noc byla na baráku pod Seaton Pointem párty. Když se ráno probudil s kocovinou, prsa věděly, že to mají za pár. Zahájily mstu a trochu povyrostly. Začal je oslovovat pojmenováním „kulomety“, a v zrcadle jimi několikrát zastřelil sám sebe na vzdor biologické nespravedlnosti. Zřejmě vstoupil do věku trans, ale tím si také nebyl jist, což by nemusel, kdyby jej k tomu nenutily bazální etikety žena-muž.
Obvoďačka mu řekla, že musí k psychiatrovi, psychiatr usoudil, že může být nemocný, poslal ho do Gender Asignment Clinic, na klinice mu řekli, že je možná nemocný málo, ale že v pohodě, že teda něco za něco – rádi mu pomohou, když bude dostatečně toužit být mužem. To prý dokáže tím, že si nechá narůst knír, bude se chovat jako správný chlap a časem se nechá rozčtvrtit, včetně toho, že mu odeberou vaječníky. Zamyslel se nad následovným: Sledují chlapi seriály o zabíječkách upírů? Bude prokazování jeho role mužské podobně neohrabané jako prokazování jeho role ženské? Proč se říká, že léčba trans lidí je „dobrovolná“, když po něm chtěli „vaječník za něco“?
Po cestě ze školy zašel za Jakeem, aby mu svěřil své dilema. Zastihl jej v jeho nejoblíbenějším boa, jak si před zrcadlem nanáší make-up. „Jasně, že ti vysvětlím, jak vypadá správnej chlap“, zazubil se Jake. Trénovali spolu výslovnost termínů „pussy a fanny“. Jake řekl, ať se ničeho nebojí, všechno dobře dopadne. Nebál se. Vybaven náležitými mužskými nástroji vyrazil zpátky na kliniku někdy o měsíc později, aby se dozvěděl, že na výslovnosti moc nesejde. Správný chlap má testosteron, což on nemá, a protože jej ani nechce, ze hry vypad. Může přijít zpátky, až si to rozmyslí. Pochopil, že pro enejdžes (národní zdravotnický systém) není důležité býti wotever chlapem tak, jak je znal, ale pouze určitým druhem chlapa - který neznal. Po cestě zpátky si dal v Pretu rajčatovou polívku s houskou. V Londýně je jedna genderová klinika. Věděl, že má problém.
Wotever kámoši na něj vytáhli snad všechny příběhy světa o uříznutejch prsou se šťastným koncem, a o radostných úsměvech wotever lidí co odmítli diagnózu F67, a místo toho aby se nechali kvůli utrpení svý duše rozšpikovat skrz naskrz, nechali si udělat ty nejnutnější zákroky, který je udělaly celistvýma. A tak po světě choděj tyhle blažený lidi, co odmítli genderovou polaritu a současně odmítli i diagnózu kterou jim ta polarita vnucovala. Věděl, kudy chce vykročit, nevěděl ale, jak trnitá bude jeho cesta.
Líbil se Vám článek? Přihlaste se k odběru zpravodaje (zdarma).