Transfobievirus 2020

30.6.2020, Em Alex Lorca (27, they/them – trans nonbinary), student*ka gender studies UK, aktivist*ka a spoluzakladatel*ka projektu TakyTrans

Zamýšleli*y jste se nad tím, jak asi mohou celosvětovou pandemii v podobě onemocnění COVID-19 prožívat lidé identifikující se způsobem, který jejich země neuznává jako oficiálně možný? Pro mě osobně, jakožto pro nebinární trans osobu, je frustrující jít k lékaři*lékařce, který*která mě vůbec nezná, i když není světová pandemie. Vím moc dobře, že pro velké množství trans/nebinárních/queer osob je toto rovněž problematické a psychicky náročné.

Vzpomínám si, že jsem v době, kdy se začínala objevovat razantnější opatření kvůli onemocnění COVID-19 zaznamenala na sociálních sítích obrázek s přibližně tímto nápisem; „Zatím mají korovavirus jen muži a ženy, ale co těch dalších 57 pohlaví? Kde jsou teď?“ Poté jsem spatřila i originální verzi tohoto obrázku s nápisem v angličtině, kde místo „57 pohlaví“ stálo „57 genders“. Lidé jej vesele repostovali*y dál se sarkasticky zlomyslnou radostí, že dalších XY genderů najednou vážně neexistuje. Jako by to byla vina osob, neidentifikujících se ani jako muži, ani jako ženy, že jejich existenci neberou stát a média v potaz. Neustálé zaměňování terminologie a překládání termínu „gender“ do českého jazyka jako „pohlaví“ je v konečném důsledku velkým zdrojem potíží pro trans/nebinární/queer komunitu.

Úzkost umocněná izolací

Uvědomuji si, že karanténa a opatření spojená s COVID-19, mohly způsobit nejrůznější problémy pro všechny možné trans a genderově nekonformní osoby. Prožívání tělesné dysforie v domácím osamocení, zrušení několik měsíců plánované první návštěvy sexuologie, či odložené termíny chirurgických zákroků jsou možná ty nejvíce viditelné problémy. Myslím si, že psychické problémy, nečekané úzkosti, deprese, výkyvy nálad či nejrůznější obavy, které mohou být pro naši komunitu do určité míry velmi specifické, byly tím největším problémem. I v době před novým typem koronaviru bylo (a nyní stále je) obtížné pro mnohé trans a genderově nekonformní osoby navštěvovat psychiatrii a další zdravotní a sociální služby, protože se obvykle setkáváme s tím, že naše queer identita je zdrojem veškerých problémů, které v životě máme. Naše trans identita je natolik stigmatizující, že v očích „odborníků*odbornic“ přerůstá všechny naše další obavy a strachy. Velice často musí mnozí*mnohé z nás edukovat vlastní terapeuty*terapeutky apod. v základních queer otázkách, což je samo o sobě velmi vyčerpávající. Když přijdete k lékaři*lékařce, který*která vám má pomoci, nicméně ani nevnímá vaši identitu jako validní, přijdete k němu*ní znovu?

Solidarita online

V rámci projektu TakyTrans, ve kterém působím, a který se zaměřuje především na stmelení trans komunity jako celku, intersekcionalitu, a na osvětu o širokém spektru genderových identit, jsme dostali*y nabídku natočit video pozdrav pro všechny queer osoby v karanténě. Sám*a za sebe musím říct, že vyjádřit podporu všem trans/queer/nebinárním lidem v tomto období jsem považoval*a za naprosto zásadní! Nicméně jsem si dobře uvědomoval*a, že přesně takovou podporu já sám*a potřebuji.

Diskriminace pod rouškou krize

Na jednu stranu všichni okolo mě začínali*y mluvit o vzestupu vzájemné solidarity a lidství. Hlavně v oblasti šití roušek a vzájemné „sousedské solidaritě“, což byla nicméně práce především žen. Na druhé straně tu je Polsko (snaha o zastavení potratů, anti LGBTQ+ zóny) anebo Maďarsko (transfobie). Musím říct, že si ani nedokážu představit větší ohavnost, než je využití celosvětové koronavirové krize pro uzurpování a demonstrování své politické moci a svých cílů, na úkor jedné z nejvíce zranitelných menšin v naší společnosti. Ano, narážím na Viktora Orbána a skutečnost, že někteří trans lidé v Maďarsku nebudou moci procházet tranzicí podle svých představ, protože jim bude tato možnost odebrána.

Ne/viditelnost?

Pokud jde o hlavní argumentaci v rámci polských anti LGBTQ+ zóny, často od samotných LGBTQ+ osob čtu následující; „No a co, vždyť nepoznají, že jsme queer, takže o nic nejde ne?“ Na základě tohoto tvrzení se domnívám, že mnoho lidí nechápe, že se jedná především o ohlídání a dodržování povinné genderové binarity a povinné heterosexuality. Dva maskulinně vypadající (cis gayové, či trans gayové, či nebinární trans maskulinní lidé) se nebudou moci v takové anti LGBTQ+ zóně chytit za ruku, nicméně jinak samozřejmě nikdo v okolí nic nepozná. Binární trans lidé, kteří mají tzv. „dokonalý passing“ [passing znamená, že trans osoba již vzhledově splňuje požadavky, které společnost vyžaduje pro sebeprezentaci a realizaci binárního genderu muž/žena] také nebudou mít na první pohled problém. Nicméně osoby, které vzhledově nespadají do ani jedné ze dvou binárních genderových kategorií, nebudou moci na takovém místě žít, nebo se budou muset snažit splynout co nejvíce se svým okolím.

Sterilizujte okurky, ne trans lidi

Situace pro trans lidi je velmi problematická všude po světě. Nicméně je extrémně problematická i u nás a v okolních státech. Povinné sterilizace trans osob v České republice stále nebyly zrušeny, a kdo ví, zda skutečně v blízké době zrušeny budou. Považuji za klíčové, aby se lidé v nejrůznějších oblastech aktivismu v České republice zajímali*y o trans práva a práva nebinárních, intersex a dalších queer osob. Věřím tomu, že pak bude změna možná! Věnujte svou pozornost organizaci Trans*parent CZ, projektu TakyTrans či Trans*parent Ostrava a neváhejte podpořit trans/nebinární/queer osoby ve vaší blízkosti!

Je to pro nás velmi podstatné. Budoucnost je zajisté intersekcionální a vzájemné pochopení je prvním krokem na cestě vpřed!