Rada vlády pro lidská práva schválila dne 18. června 2009 podnět svého Výboru pro sexuální menšiny, který směřuje ke zrušení § 13 odst. 2 zákona č. 115/2006 Sb., o registrovaném partnerství, ve znění pozdějších právních předpisů, podle něhož „Trvající partnerství brání tomu, aby se některý z partnerů stal osvojitelem dítěte.“ Podnět Výboru pro sexuální menšiny vycházel z Analýzy české právní úpravy osvojení dítěte gayi, lesbami a bisexuálními lidmi ve světle práva Evropské unie a Evropské úmluvy o lidských právech a základních svobodách zpracované pro Gender Studies, o.p.s. JUDr. Mgr. Janem Wintrem, Ph.D. (dále jen „Analýza“).
Podle zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších právních předpisů se osvojitelem může stát ten, kdo svým způsobem života zaručuje, že osvojení bude ku prospěchu dítěte i společnosti. Zákon o rodině tak umožňuje každému, kdo vede řádný život, aby bez ohledu na svojí sexuální orientaci požádal o osvojení dítěte. Je třeba zdůraznit, že se jedná o osvojení individuální, kdy si dítě osvojí jednotlivec a stane se matkou nebo otcem dítěte. Pokud je osoba žádající o individuální osvojení v manželství, potřebuje podle § 66 odst. 2 zákona o rodině k osvojení souhlas manžela/manželky. Společné osvojení dítěte, kdy se oba manželé stávají ze zákona rodiči dítěte, je podle § 66 odst. 1 zákona o rodině vyhrazeno pouze manželům, společně tak nemůže dítě osvojit nesezdaný pár. Stejnopohlavní pár nemůže společně dítě osvojit podle českých právních předpisů vůbec, tedy ani jako neregistrovaný, a dokonce ani jako registrovaný. Navíc osoba, která vstoupí do registrovaného partnerství, nemůže dítě osvojit ani individuálně jako jednotlivec, neboť uzavření registrovaného partnerství je absolutní překážkou pro osvojení. Registrované partnerství je v ČR určeno pouze stejnopohlavním párům; to vyplývá nejen ze zákona, ale přímo také z důvodové zprávy k tomuto zákonu, podle níž se navrhuje „právní úprava registrovaného partnerství výhradně pro homosexuální páry stejného pohlaví“. Gayové a lesby si mohou sice individuálně osvojit dítě, ale v okamžiku, kdy vstoupí do registrovaného partnerství, je jim tato možnost zcela odepřena. Uvedená Analýza zkoumala otázku souladu zákazu osvojení zakotveného v § 13 odst. 2 zákona o registrovaném partnerství s Evropskou úmluvou o lidských právech a základních svobodách a ústavním pořádkem ČR. Evropská úmluva zaručuje v čl. 8 právo na respektování rodinného a soukromého života a v čl. 14 zákaz diskriminace. Výklad těchto článků nabral novou dimenzi v návaznosti na rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva E.B. proti Francii z roku 2008. Paní E.B. je učitelka žijící v dlouhodobém vztahu s jinou ženou, které francouzské úřady odmítly povolit adopci dítěte. Zamítavé stanovisko odůvodnily absencí otcovského vzoru a nejednoznačným postojem partnerky k zamýšlené adopci. Paní E.B. se obrátila na Evropský soud pro lidská práva (dále jen „ESLP“), kde věc rozhodoval Velký senát. Podle Analýzy „Z argumentace v napadených rozhodnutích, často se odvolávající na homosexualitu stěžovatelky, soud dovodil, že homosexualita stěžovatelky byla rozhodujícím důvodem pro zamítnutí její žádosti. Zkoumání absence otcovského vzoru je pro posouzení žádosti o adopci legitimní, avšak v řízení o povolení adopce jednotlivcem byl na tento aspekt podle ESLP kladen přemrštěný důraz. Velký senát ESLP tedy shledal porušení zákazu diskriminace podle čl. 14 Úmluvy ve spojení s čl. 8 Úmluvy, tj. s právem na respektování rodinného a soukromého života. Francouzské orgány zacházely se stěžovatelkou odlišně z důvodu sexuální orientace, aniž dokázaly uvést přesvědčivé a pádné důvody, jež by ospravedlnily rozdíl v zacházení.“
Pro posouzení zákazu osvojení v zákoně o registrovaném partnerství má tento rozsudek zásadní význam. Ze závěrů Analýzy vyplývá, že „Poté, co Evropský soud pro lidská práva rozsudkem E. B. proti Francii v lednu 2008 nově vyložil čl. 14 ve spojení s čl. 8 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, ocitlo se ustanovení § 13 odst. 2 zákona o registrovaném partnerství, podle kterého registrovaný partner nesmí osvojit dítě, ve zjevném rozporu s Evropskou úmluvou i s ústavním pořádkem České republiky, protože představuje zakázanou diskriminaci na základě sexuální orientace ve vztahu k právu na ochranu rodinného a soukromého života. Evropská úmluva je součástí ústavního pořádku České republiky a tedy i postačujícím důvodem pro zrušení § 13 odst. 2 zákona o registrovaném partnerství Ústavním soudem pro jeho rozpor s ústavním pořádkem.“
Celý text analýzy je možné stáhnout na: http://www.feminismus.cz/download/analyza_adopce_final.pdf
Líbil se Vám článek? Přihlaste se k odběru zpravodaje (zdarma).