Marie Brandalíková moderovala na přelomu ledna a února většinu kulatých stolů se zástupci zaměstnavatelů a úřadů práce v několika moravských krajích, kde působí její "domovská" vzdělávací instituce Marlin B&V s.r.o.. Všechny se odehrály na úvod projektu Slunečnice, v němž Gender Studies, o.p.s. působí jako partnerská organizace. Pro paní Brandalíkovou byla její pozice v břeclavské pobočce firmy a účast v projektu něčím novým - donedávna totiž pracovala na úřadu práce. Na obou stranách - té nové související s celoživotním vzděláváním i předcházející - měla příležitost setkat se s uchazeči o pracovní místo, ženami i muži různého věku, vzdělání či zkušeností.
Vzhledem k tomu, že v našich dlouhých rozhovorech velice zajímavě reflektovala řadu souvislostí, požádala jsem ji o její vlastní názor a odpovědi na otázky týkající se úzce tématu tohoto Zpravodaje.
Máte zkušenost z "obou stran" - jak úřadu práce, tak i vzdělávací agentury působící na Moravě: jak hodnotíte přístup osob starších 50 let - žen i mužů - ke změně zaměstnání? Jsou ochotni se rekvalifikovat, dále se vzdělávat, cestovat za novým zaměstnáním?
Je to samozřejmě velice individuální. Můžeme se setkat s osobami, které nehledě na věk neztrácejí odvahu a stále jsou ochotny se učit. Obecně lze ale říci, že s narůstajícím věkem a naopak klesající úrovni dosaženého vzdělání narůstá pasivita osob starších 50 let. Dlouhodobá nezaměstnanost a negativní zkušenost s opětovným nepřijetím do zaměstnání prohlubuje v těchto lidech zklamání, nedostatek sebedůvěry a často i další problémy, které se projevují v psychosomatické oblasti. Cestování za novým zaměstnáním je zřejmě nejméně akceptovatelnou volbou.
Dokážete nějak "porovnat" přístup žen a mužů?
Ženy jsou aktivnější a otevřenější jakékoliv změně; jsou mnohem více ochotny na sobě "pracovat". Muži spíše usilují o rychlý a hmatatelný zisk jak v oblasti vzdělání, tak zaměstnání a odměny.
Jak byste z tohoto pohledu zhodnotila roli úřadů práce, zvážíte-li relativně velkou míru diskriminace osob starších 50 let a mezi nimi ještě žen? Jsou v tomto směru úřady adekvátně aktivní?
Úřady práce pracují s veškerou klientelou, tedy i s těmi, kteří jsou pasivní v každé době, nehledě na věk, vzdělání, pohlaví. Odhadem se vždy jednalo zhruba o 60% uchazečů. Pracovníci úřadů jsou touto denní realitou významně ovlivněni a proto také skeptičtí. O to více mají zájem podporovat ty, kteří zájem projevují. Jejich jediným nástrojem však zůstává poskytování co nejvíce informací, podpora formou nástrojů aktivní politiky zaměstnanosti a případně i doporučení pro zapojení do programů a projektů, které jsou v daném kraji rozvíjeny.
Odhadnete kolik procent z klientů firmy Marlin B&V tvoří osoby starší 50 let? O jaké kurzy/ školení mají nejvíce zájem? Do jaké míry tvoří projekty na téma rovných příležitostí součást aktivit firmy Marlin B&V?
Mohu hovořit pouze za pobočku Břeclav, ne za celou firmu Marlin B&V. Z naší krátké zkušenosti dané působením na Břeclavsku tvoří osoby starší 50 let zhruba pětinu klientů firmy. Vzhledem k tomu ale, že společnost Marlin B&V s.r.o. realizuje ve Zlínském kraji veřejné zakázky - například pod názvem "Najdi si práci ve Zlínském kraji" a další, lze předpokládat, že celkové procento klientů v této věkové kategorii je vyšší.
Má podle vás problematika rovných příležitostí v regionech, kde působíte, dostatečný respekt a je pochopen její rozsah?
Podle mě je tato tématika vnímána stále spíše okrajově. Personalisté velkých firem jsou se souvislostmi rovných příležitostí spíše obeznámeni, ale v praxi se vše přizpůsobuje potřebám výroby či chodu institucí. Pro pochopení rozsahu této problematiky by bylo vhodné více ji prezentovat, avšak nalézt adekvátní formy není zcela jistě jednoduché.
Líbil se Vám článek? Přihlaste se k odběru zpravodaje (zdarma).