Vážené čtenářky, vážení čtenáři,
zdá se, že se do značné míry zapomnělo, že by města měla sloužit těm, kteří a které je obývají. Jak jinak si vysvětlit, že v Česku je dnes spíše než cyklistika podporován automobilismus a tím i nezdravé ovzduší a hluk, že nově postavené developerské projekty příliš nepamatují na potřeby dětí a rodin nebo že ulic pojmenovaných podle významných žen a památníků postavených na jejich počest je žalostně málo?
Číslo, které právě otevíráte, se věnuje tématu urbanizmu. Zajímají nás především jeho genderové rozměry, tedy snažíme se odpovědět na otázku, do jaké míry urbánní prostředí odráží a posiluje genderové nerovnosti ve společnosti, ale také, jaké jsou možné cesty ven z tohoto začarovaného kruhu. Informace o zajímavých iniciativách naleznete v článku „Jak se změnil Times Square v pěší zónu“ nebo v rozhovoru o projektu „Mnemosyne – Divadlo vzpomínek“.
Kritickou analýzu současné městské stavební politiky přináší příspěvek Michaely Pixové z občanského sdružení Praguewatch. Ladislav Zikmund-Lender se s námi podělil o úvahy na téma, komu patří veřejný prostor. Vřele doporučuji také článek rakouské teoretičky Elke Krasny, autorky knihy Město a ženy. Jiná topografie Vídně, kterou si je možné vypůjčit v naší knihovně.
Přeji užitečné a zajímavé čtení a těším se na osobní setkání v průběhu, genderovými akcemi nabitého, podzimu,
Nina Bosničová, šéfredaktorka.