Vážené čtenářky, vážení čtenáři,
na stránkách stopznasilneni.ecn.cz, které vznikly v rámci loňského projektu Gender Studies a občanského sdružení Persefona, je otevřená podpůrná diskuze, která slouží jak samotným obětem znásilnění, tak jejich blízkým. Dovolím si zde citovat dva příspěvky, které podle mně demonstrují několik hlavních problémů, které se váží ke znásilnění, ale i k genderově podmíněnému násilí obecně.
Snad úplně první příspěvek napsala R. Š.: „Kdysi dávno… před 19 lety, na jedné VŠ koleji plné lidí… Dneska je mámou dvou cácor (13 a 8 let), která si nepřestala vyčítat, že se neubránila a selhala sama před sebou, která nenašla odvahu tehdy někomu něco říct, která není schopná jít k zubaři (chlapovi), byť to byli právě tehdy jen dva budoucí lékaři stomatologové. O které si okolí myslí, jak je umanutá a sebejistá, která je na katastrofické scénáře zvyklá… Ale jen ona ví, že když slyší v rádiu nebo v televizi něco o znásilnění, zvedá se jí žaludek a chce se jí křičet a brečet a škemrat klidně i na kolenou o vrácení důstojnosti, o ten pocit bezpečí, který do té doby před 19 lety měla. P. S.: Někdy to řeší vypsáním se na papír a následným rozškubáním… Ale pořád ví, že je jako strom, kterému někdo seknul do kmene… Ví, že se s tím musí naučit žít… aby přežila.”
Druhý příspěvek, který zde jen velmi nerada cituji a který krátce poté ze stránek smažu, se objevil na stránkách před několika dny. Osoba s přezdívkou „mix“ píše: „Holky a ženský, beztak si za to znásilnění můžete samy a většinou si to i zasloužíte. Někteří devianti jsou v podstatě hrdinové!!!“ Bohužel se nejedná o nikterak ojedinělý výkřik. Co je však mnohem horší než anonymní příspěvky na internetu, je skutečnost, že podobné názory reprodukují i média a veřejně činní zástupci či zástupkyně mnohých klíčových institucí. Znásilnění, ale i genderově podmíněné násilí obecně, bývá často bagatelizováno, zneviditelňováno, odsouváno na okraj zájmu, chybí mu fundovaná diskuze. V tomto klimatu je velmi obtížné mu čelit, „najít odvahu někomu něco říct“ a domoci se odborné pomoci i široké podpory okolí. I proto se domníváme, že je nutné toto téma systematicky a pravidelně otevírat a věnujeme mu toto číslo zpravodaje.
Nejsem si jistá, zdali mohu vzhledem k tématu přát příjemné čtení. V každém případě doufám, že vás články zaujmou,
Kristýna Ciprová, redaktorka.