Vážené čtenářky, vážení čtenáři,
nejspíš vám neunikla vášnivá veřejná diskuze předcházející průvod hrdosti Prague Pride, který v srpnu 2011 (poprvé od roku 1989!) prošel Prahou. Diskuze bez skrupulí odhalila jasně artikulovanou a nijak neskrývanou homofobii i na místech, kam v žádném případě nepatří. V zásadě se nejedná o žádnou novinku – česká společnost se sice ráda pyšní svou tolerancí, když však dojde na lámání chleba, tak zjistíme, že homofobie, transfobie (jinak řečeno chorobný strach z homosexuality či transsexuality) či jiné fobie prostupují různými úrovněmi našich životů.
Především díky tomu nemohou stejnopohlavní páry stále adoptovat děti a v případě, že vstoupí do registrovaného partnerství, tak se vzdávají práva i na individuální adopci, která jim jinak teoreticky umožněna je. Samotná instituce registrovaného partnerství byla vyčleněna z osnovy občanského zákoníku, ačkoli z odborného hlediska se jedná o nesmysl, neboť registrované partnerství je institutem soukromého práva. Lesbické ženy nemají nárok na umělé oplodnění, změna pohlaví je podmíněna sterilizací, sexuální orientace či genderová identita několikanásobně zvyšují pravděpodobnost šikany ve škole nebo na pracovišti, atd., atd.
Opravdu si myslíme, že výše zmíněný a zdaleka ne vyčerpávající výčet odráží společenskou toleranci? Podle mnohých evropských i světových organizací, které se zabývají lidskými právy, rozhodně ne. Zapomeňme ale na kritiku institucí, jejichž působení je pro mnohé z nás nečitelné či nelegitimní. Mnohem zásadnější je uvědomit si, že dopady diskriminace na základě sexuální orientace či genderové identity se týkají celé společnosti. Kvůli obavám z reakcí okolí mnoho rodičů nepřizná, že jejich dítě je gay, lesba, bisexuální nebo transsexuální, a žije v obavách, že tuto skutečnost někdo zjistí. I otevření rodiče musí často bezmocně přihlížet šikaně svých dětí ve škole či v zaměstnání. Diskriminovaní mohou být i zástupci či zástupkyně heterosexuální společnosti, pokud svým vzhledem či chováním nenaplňují předpokládané normy atd.
Pokud se chceme chlubit tím, že žijeme v tolerantní, pluralitní společnosti, je zapotřebí ještě mnoho změn, na kterých se můžeme aktivně podílet. V tomto ohledu vnímám velmi pozitivně nad očekávání vysokou návštěvnost zmíněné Prague Pride. Navzdory, nebo možná dokonce díky, odsouzení některých veřejných činitelů přišlo obrovské množství heterosexuálních lidí, kteří tak otevřeně vyjádřili nesouhlas s homofobií a transfobií. Optimismus vzbuzuje také nové občanské sdružení PROUD (Platforma pro rovnoprávnost, uznání a diverzitu), které si klade za cíl změnit společnost tak, aby sexuální orientace a identita nebyly rozhodující pro kvalitu života.
Doufám, že vám toto číslo přinese inspiraci a chuť podílet se na změně. Společnost, ve které je možné společné soužití různých skupin založené na vzájemném respektu, za to stojí,
Kristýna Ciprová, redaktorka.