Vážené čtenářky, vážení čtenáři,
z vlastní zkušenosti vím, jak obtížné bývá přesvědčit okolí o tom, že by muži měli podporovat feminismus či dokonce feministy být. I mnozí, kteří nevidí nic zvláštního na podpoře rovných příležitostí pro muže a ženy a odmítají (alespoň na obecné úrovni) diskriminaci, vnímají spojení muž feminista jako protimluv. Feminismus je chápán jako čistě ženská záležitost, někdy dokonce jako směr, který vnímá muže jako nepřátele. Nutno podotknout, že se jedná o velké a obtížně odstranitelné nedorozumění – které ale při bližším prozkoumání propagují obvykle jedinci, kteří o feminismu (či abych byla přesnější – feminismech) nic neví. Je totiž v zájmu samotných mužů se k boji za práva žen připojit. Proč?
Ano, statisticky jsou ženy oproti mužům častěji diskriminovány; mají horší postavení ve veřejné sféře, ať už se jedná o přístup k moci, penězům, vytoužené profesi apod. To není v pořádku, a je smyslem právě různých feministických směrů tuto skutečnost měnit. Jak ale říkala moje vyučující na vysoké škole, tato situace (říkejme jí patriarchát) by těžko byla udržitelná, kdyby i ženy nenacházely ve stávajícím systému určité výhody. K tomu analogicky – patriarchát nemusí být v konečném důsledku pro muže tak výhodný, jak se na první pohled zdá. Genderové role omezují jak ženy, tak muže. Je pro muže opravdu tak výhodné, když od nich společnost automaticky očekává roli živitele, který pracuje od rána do večera? Když nemohou ukázat strach, pochybnosti a nejitostu? Když je jejich otcovská role často zpochybňována jako podřadná? Ano, role mužů se samozřejmě pozvolna proměňuje – především díky těm mužům, kteří se nebojí výše uvedené stereotypy narušovat. I z toho důvodu je nutné odmítat dominantní představy o správné maskulinitě a uvědomit si, že podob mužství (stejně jako ženství) existuje nekonečné množství. Jen je zapotřebí dám jim prostor. I o to se (snad úspěšně) snažíme v tomto, trochu netradičním čísle.
Pěkné a inspirativní čtení,
Kristýna Ciprová, redaktorka.