S Davidem Škrobánkem jsem se seznámila na prezentaci výsledků výzkumu ohledně krize mužství. Jedním z témat bylo i to, co znamená být muž, a jestli to je něco jiného než být chlap. Mnohem víc mě ale zajímala proměna otcovství, která s tím samozřejmě velmi souvisí. Co znamená být táta, a co znamená být dobrý táta? Na to jsem se tedy zeptala zakladatele projektu Dobrý táta, který se snaží pomáhat firmám i jednotlivcům – být dobrými táty nebo vést zodpovědné firmy.
Říkáte, že jste založil Dobrého tátu, protože jste chtěl být lepší táta. Co přesně tím myslíte? Co znamená být dobrý táta, předtím jste jím nebyl? A v čem lepší?
U svých prvních dětí byl jsem tím nejlepším tátou, jaký jsem si myslel, že mám být, a podle toho jaké jsem měl vzory. O děti jsem pečoval a hodně. Dával jsem dětem péči a řád, ale chybělo mi tam větší pochopení pro emoce dětí. To už se nyní změnilo díky mému vzdělávání a seberozvoji. A tom přesně Dobrý táta je. O milování a podpoře svých dětí a seberozvoji a snaze být tím nejlepším, jaký může být.
Čím je Dobrý táta důležitý? Co dělá a proč?
Dobrý táta se zaměřuje na dříve opomíjenou a nyní měnící se důležitost tátů ve výchově dětí. Mělo se za to, že muži a tátové jsou úspěšní, „v pohodě“ a nemají žádné problémy, ale opak je pravdou. Mají jich mnoho, ale z našeho principu muže, který vše zvládá, o těchto výzvách muži jen nemluví aby nevypadali před druhými jako slabí. Doba se ale taky překotně mění. Silný muž se zbraní v ruce není potřeba ani pro ochranu rodiny nebo země a lovit taky chodit nemusí, protože žijeme v relativním blahobytu. Zároveň se mění role žen ve společnosti a ty kromě jiného očekávají od mužů více péče o děti. A chtějí to i samotní muži.
Spektrum toho, co v rámci Dobrého táty dělám, je široké. Jsou to jednak individuální konzultace a mentoring, workshopy a webináře a od letoška i konference. I když většinu účastníků těchto programů logicky tvoří muži, tak jsou otevřeny i pro ženy a ty se jich často zúčastňují. Chtějí mít doma dobré táty a to je skvělé. Jsme v tom společně.
Mluvíte o potřebě podpory mužů v jejich odhodlání být více s dětmi i ve vyjednávání svých pečovatelských povinností u zaměstnavatelů. Proč je to výhodné pro muže a proč by to měly firmy umožňovat nebo dokonce podporovat?
Jednou z klíčových rolí, kterou my muži máme zcela vrytou do našeho DNA, je role živitele rodiny. Pokud ji neplníme dobře, vnímáme to jako naše selhání, stejně jako většina žen-matek by vnímala jako selhání, pokud by dobře nepečovala o své dítě. Pokud jsou tedy na muže kladeny velké nároky nad rámec této role živitele rodiny, tzn. být milujícím a pozorným tátou a partnerem, který tráví s rodinou mnoho času, tak je to pro něj velká změna role, kterou nejde přepnout lusknutím prstu. Zároveň zaměstnavatelé logicky chtějí čím dál větší výkon a díky moderním technologiím jej chtějí i v čase, který byl dříve vyhrazen rodině. Práce u zaměstnavatelů tedy má velký význam a dopad, protože pokud zaměstnavatel nastaví podmínky, které umožní zaměstnancům nebýt pouze stroji na výkon, ale také rodiči, partnery a kamarády, tak tito zaměstnanci jim to naopak ve velké míře vrátí. Loajalitou a paradoxně i tím výkonem, protože jedna věc je „sedět“ v práci fyzicky a druhá být tam mentálně přítomen.
Jaký je rozdíl mezi podporou pečujících žen a podporou pečujících mužů? V čem je jiná flexibilita, když ji požaduje žena, a flexibilita, když ji chce muž? Panují v tomto ohledu nějaké stereotypy?
Rozdíl je právě v těch stereotypech. Dnes se naštěstí doba posunula a podpora maminek je čím dál tím běžnější. Před 15 lety tomu ale tak v takové míře nebylo. Pokud ale společnost chce (a muži to chtějí taky), aby se více muži starali i o děti, tak jim k tomu musíme taky vytvořit podmínky.
Jinak je princip podpory a flexibility úplně stejný. Podle mě bychom neměli vůbec řešit, jestli se jedná o muže nebo ženu, tátu nebo mámu. Prostě mají děti, mají práci a mají soukromý život a je potřeba to skloubit, protože když to nebude v souladu, tak se jedno, druhé nebo třetí zhroutí.
Jaké posuny ve společnosti vidíte od doby, kdy jste se tématu začal věnovat? Jaké jste poznal funkční cesty k prosazení většího zapojení otců do péče? A jak se změnil přístup společnosti?
Posun vidím zejména u zaměstnavatelů, kteří jsou mnohem flexibilnější než stát. Mnoho zaměstnavatelů tu potřebu podpory pochopilo a nabízí svým zaměstnancům podmínky téměř rovné skandinávským zemím. Plně placenou podporu rodičů v řádu měsíců s flexibilitou jejího čerpání. To hlavní je podpora ve formě firemní kultury, protože nástrojů můžete mít kolik chcete, pokud se budete cítit vyčleněný a nepodporovaný. A to většina mužů cítí ve společnosti. Naštěstí muži to opět dělají svým tichým způsobem a vidíte na hřištích a v čekárnách ordinací dětských lékařů podporující táty, kteří si tu roli vzali za svou a děti z toho benefitují. Mám z toho obrovskou radost.