Věk z různých perspektiv

Nina Bosničová

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,
jak říká prof. Martin Potůček v rozhovoru, který poskytl našemu zpravodaji, bohužel kolem nás dennodenně „poletuje“ spousta nekvalifikovaných názorů. Jsou lidé, kteří zpochybňují, že existuje věková diskriminace, kteří demografické stárnutí považují za vymyšlený problém dovezený z Evropské unie a pro které platí všechny stereotypy o pracovní schopnosti či spíše neschopnosti lidí nad padesát let.

I když z takových názorů radost rozhodně nemám, říkám si, že máme demokracii a myslet si tedy může kdo chce, co chce. Problém ale nastává tehdy, když jsou tyto názory uvedeny do praxe a odrazí se např. v přístupu firem k lidem, v tom, jak informovaná a skutečně kompetentní jsou manažerská rozhodnutí týkající se lidí. A tam často narazíme. Věřím, že nejsem jediná, která slyšela příběhy 35letých manažerů, kteří po měsících neskutečného pracovního tlaku a přepracování skončili s vážným zdravotním problémem na dlouhodobé léčbě v nemocnici. Nebo příhody zaměstnanců, kteří se ve 45 letech, po tom, co léta odváděli skvělou práci a byli loajální, najednou začali zdát firmě staří a neperspektivní, a tak jednoduše v rámci snižování stavů dostali výpověď.

Říká se, že lidé jsou to nejcennější, co každá firma či organizace má. Pojďme k nim proto za každých okolností přistupovat jako k lidem, ne strojům. Věřte, vyplatí se to.

Pěkné léto přeje

Nina Bosničová, šéfredaktorka.