Vážené čtenářstvo,

to, že dějiny jsou tvořené zdola, není nic nového pod sluncem. Dějiny nevytváří panovníci nebo politici (záměrně používám generické maskulinum), ale jsou tvořeny námi. Každý*á z nás se podílíme na psaní příběhů a dějinných událostí. Pro feministický výzkum jsou pak dějiny každodennosti zásadním výchozím bodem pro zkoumání minulosti. Oproti velkým politickým a vojenským událostem a makrohistorii nás zajímá mikrohistorie, jaké osudy měli konkrétní lidé, jak žili, co ovlivňovalo jejich všednodenní život, na základě čeho se rozhodovali, jaká tabu či stereotypy překonávali a jak sami reflektují své životy. Jak říká Dana Musilová v anketě [níže na stránce], výzkum každodennosti například umožnil “návrat” žen do dějin. Pro únorové číslo našeho zpravodaje jsme tedy vybraly*i právě téma dějin každodennosti z pohledu genderu, kde se zaměřujeme na různá opomíjená místa historie a naší každodennosti. A sešly se skutečně podnětné texty!

Na opomíjené kapitoly queer historie se zaměřila Jamie Rose ve svém článku Od podkategorie homosexuality k samostatné transgender identitě. V rozhovoru s Věrou Sokolovou se dozvídáme o každodennosti queer lidí za socialismu v Československu na základě její nedávno vydané přelomové knihy Queer Encounters with Communist Power. Každodennost Elišky Krásnohorské v kontextu dějin českého ženského hnutí přibližuje Milada Sekyrková. Nad přehlíženými ženami v disentu se zase zamýšlí Milena Bartlová. Na základě našeho projektu Československo v paměti žen jsem se pak snažila přiblížit na konkrétních ukázkách z orálněhistorických rozhovorů, jak ženy vzpomínají na svou práci a jakou roli hrála v jejich životech. Článek Jak se dá každodennost spojit s výukou? ukazuje, jak reflektují platformu Paměť žen zapojené děti a vyučující z našich spolupracujících škol.

Z trochu jiného úhlu pohledu se na dějiny každodennosti zaměřila Veronika Pehe ve své osobní reflexi Syndrom podvodnice: realita každodennosti (mladé) akademičky. Markéta Štěpánová zase přibližuje kapitoly z opomíjených dějin anarchofeminismu v rámci svého textu Revoluce všedního dne. Alica Sigmund Heráková pak ukazuje vývoj dějin romské každodennosti a postavení žen v romských komunitách.

Ani tentokrát nechybí zajímavé čtenářské tipy, které pro vás pravidelně vybírá z naší knihovny Lucie Přibyl nebo pro nejmladší čtenářstvo Kateřina Čopjaková v únorovém Čtení pro malé feministy a feministky. A v rubrice Ze světa múz tasíme důležitou zbraň na nedávné události, které námi velmi otřásly: Queer poezii proti nenávisti, tentokrát s básní Die gleiche Stelle Richarda L. Kramára.

Za celý tým Gender Studies vás srdečně zvu na výstavu s názvem ŽENY MOHOU… Vzděláním k nezávislosti, kterou slavnostně zahájíme na MDŽ 8. března na Náplavce u Café Avoid. A pozor, stále je možné se až do 19. února přihlásit do soutěže Firma roku: rovné příležitosti (letos na téma digitalizace práce). Mimoto upozorňujeme také na nový projekt z dějin vězeňské každodennosti, tentokrát o ženách ve vězení, ve spřátelené organizaci RUBIKON centrum. A na závěr patří poděkování Janu Dufkovi za výtvarné zpracování coveru únorového čísla.

Za celou redakci vám přeji podnětné čtení, (ne)obyčejné dny plné laskavosti a solidarity a hodně sil do boje s patriarchátem (nejen na nadcházející MDŽ).

Marie Koval,
šéfredaktorka