KATEŘINA VALACHOVÁ, MINISTRYNĚ ŠKOLSTVÍ, MLÁDEŽE A TĚLOVÝCHOVY
Poslední rok předškolního vzdělávání určený všem dětem vnímám jako významný krok ke zlepšení dostupnosti, kvality předškolního vzdělávání a přípravy na základní školu. Již nyní převážná většina dětí dochází poslední rok před nástupem na základní školu do mateřské školy a mým cílem je, aby skutečně všechny děti byly dobře připraveny a zažily tak při nástupu do základního vzdělávání úspěch. Kvalitní předškolní vzdělávání může zásadním způsobem zlepšit kvalitu přípravy dětí a umožnit jim tak bezproblémový přechod na základní školu. Považuji to také za velmi důležité z hlediska navázání kontaktu s rodiči a jejich vtažení do procesu vzdělávání dětí. Toto nastavení odpovídá trendům předškolního vzdělávání, které jsou naplňovány v sousedních i dalších zemích Evropy a vychází z doporučení OECD. Jak jsem již uvedla, jde především o navázání kontaktu s rodiči a jejich angažování do vzdělávání dětí, přípravu dětí na plynulý přechod do základního vzdělávání a zvýšení šancí na jejich úspěch a rovné šance od prvního dne základní školy – předškolní vzdělávání může vyrovnat deficit, který si děti mohou nést z prostředí, ve kterém vyrůstají. Neméně důležité je zajištění celkové kvality této podoby vzdělávání, což garantuje zakotvení povinného předškolního roku ve školském zákoně. Musíme také ve spolupráci se zřizovateli mateřských škol zajistit dostatečné kapacity.
BOB KARTOUS, EDUIN
Myslím, že opatření má jeden smysluplný cíl a zároveň spoustu problematických stránek. Zavádí se zejména proto, že v české společnosti je významná část dětí, které mají problém nástupem do vzdělávacího systému. Nominálně jde o jen relativně malé procento dětí, připomeňme, že účast na předškolním vzdělávání v jeho posledním roce je zhruba 95 %. Jde zejména o děti ze sociálně vyloučených oblastí, které přicházejí do škol s obrovským handicapem, v podstatě jsou outsidery už v okamžiku, kdy přijdou do první třídy. To je pochopitelně nutné řešit, protože tím stát naplňuje svou zákonnou povinnost poskytovat rovný přístup ke vzdělávání. Povinný rok předškolního vzdělávání má tento handicap pomoci zmírnit, ale vyvolává řadu otázek. Kritici říkají, že je to z několika důvodů špatně. Jednak proto, že se kvůli malému procentu dětí uvaluje povinnost na všechny. To je ovšem problém spíše zástupný, jak bylo už řečeno, drtivá většina dětí do mateřské školy v posledním roce před nástupem na ZŠ dochází a ti, kdo nechtějí děti vzdělávat v mateřské škole, je budou moci podle tvrzení ministryně školství jednoduše z této povinnosti vyvázat. Komplikací zůstává, že budou muset absolvovat přezkoušení připravenosti dítěte na školní docházku, to ale nepředstavuje zásadní problém. Druhá výtka je mnohem závažnější. Poslední rok totiž potřebným dětem pravděpodobně příliš nepomůže. Podle odborných expertiz je nutné s těmito dětmi pracovat od mnohem útlejšího věku, minimálně od tří let. A zároveň je nutné pracovat s rodinami těchto dětí, bez toho se efektivita pomoci výrazně snižuje. Třetím problémem je to, že reakcí systému v praxi pravděpodobně bude slušně řečeno rezistence: školy začnou „preventivně“ vytvářet třídy, kde budou děti ze sociálně slabého prostředí koncentrovat. Může se sice stát i to, že škola se zachová zcela eticky, nicméně majoritní rodiče začnou své děti stahovat, protože do tříd přijde více dětí z romské minority. Bohužel vidíme, že česká společnost je velmi výrazně xenofobní. Drtivá většina lidí má negativní vztah k romskému etniku. Reakce rodičů i učitelů může být skutečně taková, že to opatření nepřijmou. Můj osobní názor ale je, že byť je opatření nedokonalé, jde alespoň o nějaký posun. Když se nestane nic, tak se situace bude jenom zhoršovat. Na jedné straně budeme mít elitní školy, na druhé straně budou vysloveně „odpadové školy“, které budou v podstatě jen detenčními zařízeními pro děti ze sociálně vyloučených lokalit. Pro srovnání: Finsko zavedlo povinný rok předškolního vzdělávání už letos, ale zjevně bez kontroverze. V jejich systému bylo v posledním roce předškolního vzdělávání (6 – 7 let) 98 % dětí a společenský konsensus je zjevně mnohem vyšší.
ŠTĚPÁN MORAVEC, SPOLEČNOST TADY A TEĎ, O.P.S. A DEMOGRAFICKÉ INFORMAČNÍ CENTRUM, O.S.
Jednoleté povinné předškolní vzdělávání je špatná politika. Dobrý na tomto návrhu je záměr přivést sociálně znevýhodněné děti do procesu předškolního vzdělávání a vyrovnat tak jejich vzdělávací znevýhodnění. Zvolený prostředek ale zamýšleného cíle nedosáhne a náklady, které představuje, ho činí velice neefektivním. Jeden rok docházky do standardní MŠ bude mít na situaci sociálně znevýhodněných dětí malý vliv, je to příliš málo a příliš pozdě. Velké procento těchto dětí do MŠ ani docházet nebude a MŠ nebudou schopné docházku vymáhat. Pokud ji budou vymáhat důsledně, aby mělo opatření smysl, posílí to antagonismus většiny vůči sociálně znevýhodněné menšině. Ministerstvo nyní alespoň rétoricky velmi oslabuje element „povinnosti“ v návrhu, ale čím laxnější bude vymáhání docházky, tím více dětí, kterým má opatření pomoci, zůstane nadále mimo systém. Chudé rodiny ještě více zchudnou, protože návrh nepočítá s tím, že by jim byly kompenzovány náklady na stravu a dopravu. A konečně opatření je nekoncepční, snaží se ad hoc krokem zalátat celkový problém českého primárního a preprimárního vzdělávání, kterým je nepřipravenost škol na děti se znevýhodněním, vysoký počet dětí ve třídě a chybějící inkluzivní éthos, v jehož důsledku děti ze znevýhodněného prostředí na prvním stupni ZŠ tvrdě narážejí, místo aby jim škola pomáhala se adaptovat. Zavedení povinného předškolního vzdělávání bude působit jako alibi, proč reformu ZŠ směrem k inkluzi nadále donekonečna odkládat. Opatření také nijak koncepčně neřeší potřeby dětí se zdravotním postižením, pro které je povinná MŠ vysloveně nevhodná. No a konečně z oněch půl miliardy a více korun ročně, které bude opatření stát, by bylo možné financovat podstatně smysluplnější zacílenou intervenci.
