Jsem máma transgender dcery, které je 17 let a která je v tranzici už téměř pět let. Žijeme v severních Čechách.
O svém přesvědčení, že je holka v chlapeckém těle se mi dcera svěřila ve svých 12 letech. Byla Covidová pandemie, dcera měla pouze online hodiny, odstup od svých kamarádů i spolužáků a tím pádem také více času přemýšlet. Dcera je introvertka, takže pro ni bylo poměrně obtížné se mi svěřit. Zaskočila mě, ale ani na chvíli jsem její pocity nezlehčovala, ani se ji nesnažila přesvědčit o opaku, jen jsem si uvědomila, jak složité situace bude ve většinové společnosti zažívat. Před 15 lety jsem se o tranzici bavila se svým známým, transgender mužem, a tak jsem měla mlhavou představu, co trans osoba zažívá a čím si prochází. Nezáleželo mi na tom, že budu mít místo syna dceru, strach jsem měla hlavně o pohodu a bezpečí svého dítěte. Když se mi dcera svěřila, nevěděla jsem, kam se pro posouzení a započetí léčby obrátit, kamarádka se ale naštěstí přátelila s transgender ženou a ta nám doporučila skvělého a zkušeného psychologa Jirku Procházku. Ten dceru posoudil, mně vysvětlil, že její setrvalý pocit nepatřičného těla je opravdový, a tedy směrodatný. Dceřino sebeurčení tedy viděl jako klíčové a odkázal nás na úžasnou sexuoložku, která se věnuje LGBT+ komunitě (včetně mládeže), paní doktorkou Vrzáčkovou. Také nám sdělil informace o tom, kde najdeme jak já, tak i dcera, informace o tranzici, aspektech léčby, kde jsou informační balíčky pro rodiče transgender dětí, vyučující a také odkazy na existující podpůrné skupiny pro rodiče i pro náctileté. Dceři také nabídl zprostředkování online podpory od trochu starší trans vrstevnice. Většina dalších informací, které nám oběma velmi pomohly, jsme čerpaly z webu a z Facebooku organizací Transparent a Prague Pride. Nám oběma také doporučil vyhledat podporu psychologů, protože tranzice je velice dlouhé a náročné období jak pro děti/náctileté, tak pro jejich rodiče. Mně osobně velice pomohla podpůrná FB skupina Pro rodiče a příbuzné trans lidí od organizace Transparent – od začátku jsem se snažila setkat s rodiči stejných dětí, měla jsem totiž spoustu otázek, pochybností a nejasností.
Jedním z problémů tranzice je fakt, že odborných lékařů není po republice mnoho a těch, kteří se věnují dětem a náctiletým, je ještě méně. Termíny jsou proto dlouhé a pozorovat dítě, které milujete, jak je z čekání nešťastné, je zdrcující. Tranzice navíc může dítě do určité míry vyřadit z kolektivu, protože je v situaci, kterou není vždy s vrstevníky snadné sdílet a to až do coming outu.
Kontaktovali jsme paní doktorku Vrzáčkovou, která nám dala termín za tři měsíce. Při návštěvě u ní byla dcera znovu posouzena, takže jsem konečně nabyla jistotu, že je transgender dívka, a tak jsem měla dobrý pocit z toho, že jsme v neobyčejně pečlivých a odborných rukou. Dál bylo nutné vybrat si z kontaktů, oslovit lékaře a pak požádat o termín, protože jejich posouzení bylo nutné ke spuštění léčby. Domluvila jsem tedy postupně návštěvy u klinického psychologa, klinického psychiatra, endokrinologa (u kterého jsme na termín čekaly 6 měsíců) a pak i praktického lékaře. V mezidobí to bylo docela těžké, dcera byla sice ráda, že se začalo něco dít, ale termíny byly dlouhé a ona zoufalá. Celým procesem jsme samozřejmě procházely ještě s otcem dcery (mým bývalým manželem), který nás ve všem podporoval i když byl na větších pochybách než já a potřeboval si ověřovat fakta, ale protože jsme oba progresivní jedinci, tak jsme dceru podporovali oba.
Při čekání jsme také začaly řešit změnu jména na matrice. Změna křestního jména (a jeho používání rodinou, spolužáky, i komunitou je pro transgender osoby zásadní). Po konzultacích s odbornicí na jména z Ústavu pro jazyk český jsme doložily výskyt jména, které si dcera vybrala výpisy z internetu o výskytu v USA a Japonsku (což bylo třeba, abychom dokázaly, že je její jméno obojetné, tedy použitelné pro muže i ženy), doložily potvrzení o léčbě na Matrice a dostaly nový Rodný list. Po zhruba roce a půl trvajícím medicínském „kolečku“ mohla dcera začít s léčbou, nejdříve dostávala blokátory puberty (do 15 let), poté pak i ženské hormony.
Dcera chtěla nejdřív udělat coming out na začátku 8. třídy, ale nebyla ještě v léčbě a necítila se komfortně, takže se vyoutovala až na začátku 9. třídy. Dcera měla štěstí na skutečně úžasnou, neuvěřitelně podpůrnou třídní učitelku, se kterou jsme tranzici konzultovaly. Paní učitelka si pečlivě prostudovala odkazy, které jsme jí poslaly a pak přišla s úžasným nápadem: rodičům sdělila, že se z jednoho anonymního žáka stává žákyně a uspořádala za účelem diskuse o této tématice a zodpovězení otázek rodičů online schůzku. Některé dotazy byly milé, jiné nepříjemné, ale paní učitelka si dala načas, aby s rodiči vše probrala. Vše bylo vysvětleno a paranoia zažehnána. Spolužáky dcery informovala následující den, vše s nimi probrala. Dcera byla ten den na jedné z lékařských prohlídek v Hradci Králové a když se vrátila, spolužáci jí vyjádřili obrovskou podporu!
Dcera také začala navštěvovat Hlasové centrum a poté lekce práce s hlasem (pro posazení hlasu do vyššího tónu). Nyní dcera navštěvuje gymnázium, které už absolvovalo několik transgender osob a pedagogové tam jsou skvělí a podporující. Včlenila se ale do třídy víceletého gymnázia a mnoho spolužáků, kteří by ji podporovali, bohužel nemá. Nezažívá naštěstí šikanu, ale nemá ani moc podporovatelů, je jaksi na okraji kolektivu, což je pro ni dost těžké (v průběhu prvního ročníku začala navštěvovat psycholožku a psychiatričku a brát léky na úzkost, které jí dost pomohly). Společně s dcerou a báječnými příznivci z komunity – kamarádkou a psychiatričkou s velkou praxí, jsme v Děčíně loni založily podpůrnou skupinu Safe space DC (najdete nás na FB) pro LGBT+ komunitu ze severních Čech (i z ČR). Dostaly jsme podporu Fondu T‑mobile v rámci programu Česko proti předsudečnému násilí, pravidelně se setkáváme, podporujeme komunitu (mluvíme např. s rodiči dětí v tranzici, s jejich učiteli atd.) a snažíme se informovat veřejnost o problematice a bořit mýty i v rámci naší spolupráce s organizací Transparent.
Závěrem: nejdůležitější je brát vážně pocity vašeho dítěte, podporovat ho, oslovovat ho jménem a rodem, jakým se cítí být a tedy je. Nevěřit mediálním nesmyslům o důvodech tranzice (tranzice je utrpení, nikdo by to nepodstupoval, kdyby nemusel), transgender lidi byli ve všech kulturách od nepaměti 😊.
Užitečné odkazy:
https://www.thklinika.cz/petra-vrzackova/
https://jsmetransparent.cz/pro-trans-lidi/jak-zacit-s-tranzici-a-kde-najdu-pomoc/
https://jiri-prochazka7.webnode.cz/o‑mne/
https://jsmetransparent.cz/pro-trans-lidi/
https://ucimolgbt.praguepride.com/
https://jsmetransparent.cz/pro-trans-lidi/jak-probiha-oficialni-tranzice-v-cr/