Jana Stejskalová a Alena Nováková,
kontaktní pracovnice Family a Senior Point Jihlava
Ve Family Pointu v Jihlavě nefungujeme jako klasické mateřské centrum, kde se pravidelně maminky setkávají, ale jsme prostředí, které funguje pro krátkodobou péči o děti – přebalení , nakrmení, nakojení, hraní v herně, a také jako informační středisko, kde se rodiny mohou dozvědět o různých volnočasových aktivitách nebo poradíme v různých životních situacích. Pořádáme také jednorázové či pravidelné akce pro rodiče s dětmi. V posledních letech není návštěvnost taková, jakou bychom si představovali. Rodiče si umí v různých situacích poradit sami – především ze sociálních sítí, kde jsou hitem různé skupiny a radí se rodiče mezi sebou, dále je zde internet, kde získají rodiče spoustu informací apod. Osvědčily se nám ale akce zaměřené na děti – různé pohybové a říkankové aktivity, soutěže, tvoření apod. Rodiče ocení, když se děti zabaví zajímavou aktivitou, u které se také něco naučí. Při těchto aktivitách je návštěvnost vyšší. Jsme ale také Senior Point a zabýváme se akcemi a poskytováním informací také pro seniory. Senioři a seniorky nás navštěvují hojněji než rodiče s dětmi.
Petra Jelenová,
ředitelka Kulturního a rodinného centra Barrandov
V posledních letech je stále těžší chod centra financovat. Služby se rozšířily od prenatálního vývoje po seniory díky novým prostorám. Chod centra byl hodně ovlivněn pandemií i válkou na Ukrajině. Z hlediska slaďování k nám chodí s dětmi více tatínků i prarodičů, kteří se v hlídání a starání se o děti střídají s maminkami, které šly do zaměstnání na částečný úvazek, třeba i před třetím i druhým rokem dítěte.
Michala Michlová,
ředitelka – Rodinné centrum Poděbrady
Myslím, že jsou dvě roviny, které jsou propojené, ale stejně bych je odlišila – způsob vedení centra a typ klientů.
Největší rozdíl vnímám v tom, když se jakékoli centrum rozhodne zůstat dobrovolnickou neziskovkou, dělanou “na koleni”, nebo se sejdou vhodné okolnosti jako v Poděbradech v roce 2021 a vedení se ujme člověk, který je spíš manažer než “klientský srdcař” a nebo to má alespoň napůl. Pak se totiž daří shánět pro centrum dostatek financí, aby bylo možné zaplatit potřebné lidi, kteří dělají svou práci dobře a cítí se adekvátně ohodnoceni. Takoví lidé (a stačí dva klíčoví) pak v centru zůstávají dlouhodobě, jsou spolehliví a díky plnému úvazku zaangažovaní. To zase umožňuje centrum rozvíjet, budovat další služby a inovovat ty stávající (na rozdíl od situace, kdy je centrum jen přestupní stanice v době rodičovské dovolené a každé dva až tři roky se předává štafeta vedení, někde spíš veslo převozníka, který to pak musí táhnout dál).
Nevím, co je příčinou a co následkem, ale jiná je i klientela. Maminky k nám nyní chodí jako uživatelé nabízených služeb a nemají problém za ně zaplatit (Poděbrady jsou v tomto asi dost specifické město). Vzájemně se mezi sebou poznávají, baví se spolu, ale že by zde vznikala nějaká semknutá komunita, která cítí potřebu něco někam posouvat, to zde nyní není, ale podle mého názoru to ničemu nevadí. A je to zřejmé i z nízkého zájmu o aktivní členství v našem spolku, ke kterému se klienti upisují hlavně z důvodu možnosti předčasného přihlašování na aktivity. A vlastně i lektorky kroužků pro děti, které se nám rekrutují z maminek (klientek), svou účast v centru berou jako práci – s mnoha výhodami, ale práci.
Mně osobně se v takovém prostředí pracuje lépe než v dobrovolnické organizaci, protože díky jasně nastaveným vztahům může centrum růst a být v nabídce služeb konkurenceschopné. Stále si zachováváme atmosféru vlídného a útulného centra (na rozdíl od komerčních heren s průlezkami a drahým občerstvením) a v tomto duchu se snažíme prostory a vybavení modernizovat a zvyšovat tak komfort pracovníkům i klientům, což lze pouze v případě stabilního financování. Zároveň jsme stabilní a důvěryhodnou partnerskou organizací pro vedení města Poděbrady, které vidí, že centrum prosperuje a přispívá svou činností ke zvyšování kvality života ve městě.