Vážené čtenářky, vážení čtenáři,
za pár dní bude zase 8. březen, tedy Mezinárodní den žen. Každý rok si při této příležitosti připomínáme, jakou cestu už ženy na své cestě ke zrovnoprávnění ušly. Každý rok si ale zároveň uvědomujeme, jaké překážky nám ještě stále stojí v cestě.
Ženám (často ruku v ruce s uvědomělými muži) se povedlo změnit mnoho strukturálních nerovností a vydobýt si šanci na uplatnění v oblastech, které jim byly zapovězeny. Můžeme nosit kalhoty, můžeme řídit, studovat, můžeme dokonce vyučovat, aniž bychom dodržovaly celibát, můžeme volit i být voleny. A pořád nám to nestačí! Ó, jak jsme troufalé, chtěly bychom studovat IT, chtěly bychom boxovat a závodit ve Formuli 1, chtěly bychom, aby naše těla nebyla brána jako kus masa a vystavována za účelem prodeje čehokoli, kdykoli a kdekoli, chtěly bychom nebýt znásilňovány a možná i rozhodovat o své reprodukci. Dokonce si myslíme, že umíme malovat a psát knihy, hodnotit hudbu i filmy úplně stejně dobře jako muži, proto nějak pořád nechápeme, proč nevisí naše obrazy v galeriích a naše názory nezaznívají ve veřejných diskuzích. Proč u kulatých stolů a diskuzních setkání nad rozličnými tématy od aktivismu přes vzdělávání po vědu zasedají pouze muži? Proč ženy, alespoň podle svého mediálního obrazu, rozumí jen pracím práškům, zatímco muži rozhodují i o porodech? Někde se stala chyba. Možná ženy opravdu nechtějí dělat vědu ani politiku, operovat, programovat ani řídit firmy, ale co když je to jinak?
Všichni máme v hlavě stereotypy, které nám brání trochu otevřít mysl a zapřemýšlet. To, že není moc programátorek, totiž neznamená, že neexistují ženy, které by tuto profesi chtěly dělat. Může to znamenat třeba to, že dívky jsou odmala směřovány k jinému typu zaměstnání, že od útlého věku slyší, že matematika není pro ně, že jim do ruky patří vařečka a svůj život by měly zasvětit péči o dítě, protože teprve v mateřství je smysl života ženy. Jako by se to snad vylučovalo.
Svět není ideální a ještě dlouho nebude. Pojďme se společně snažit měnit ho k lepšímu. Jednou z cest je i upozorňování na genderové rozměry v oblastech, kde bychom je primárně nečekaly. Druhou možností je předkládání pozitivních vzorů – žen, které uspěly v odvětvích, kde jsou stále solitérkami. V tomto čísle zpravodaje se snažíme o obě zmíněné cesty. Tématem je gender ve zdravotnictví a věřte, že toto je pole velmi široké a pestré.
Oslavme tedy den boje žen za rovnoprávnost třeba hledáním souvislostí. My nabízíme inspiraci v následující četbě, ale iniciativě se meze nekladou, příležitostí je mnoho.
Markéta Štěpánová