LADA WICHTERLOVÁ, GENDER STUDIES, O.P.S.
Pracovat efektivně na home officu samozřejmě jde. Stejně jako lze pracovat efektivně v práci (ha!). Anebo také úplně neefektivně, na obou místech. Práce doma není žádný benefit, je to prostě práce, jen z jiného místa. Demotivuje mě pevná pracovní doba, nutnost pracovat mezi osmou a pátou je pro mě svazující a ubíjející, není to prostě rytmus mého života, pracovní myšlenky mě pronásledují při běhu, v noci, ve sprše, v mém volném čase, pak si potřebuju sednout k počítači a udělat, co je potřeba, nemám čas se pořád dokola zabývat tím, co je můj pracovní čas a co není, důležité je ale hlídat si globálně těch cca 8 hodin, nevyhořet, zvládat plně i věci, které mě baví a nabíjejí, abych měla energii na práci a stále hlavu plnou myšlenek. Nicméně doba koronaviru a home officu je nonsens, těžko lze mluvit o home officu v momentě, kdy děti zůstaly doma. Začalo být najednou jasné, jaká to je práce, vařit, nakupovat, najet na režim on-line škol, vzdělávat a vychovávat – a tohle celé spadlo do režimu neplacené práce, která se měla vykonávat – nevím, jak a nevím, kdy, protože přes den bylo potřeba plně se věnovat zaměstnání, byť on-line. Vláda, ani nevládní politici a političky se nevyjádřili k tomu, jak pracovat regulérně v zaměstnání a v domácnosti, řešili ne/zaměstnanost, ale neplacená domácí práce a péče, která nabobtnala, zůstala neplacenou a neviditelnou. Vymyslel se kurzarbeit, vymyslela se pomoc pro firmy. Ve finále se navýšilo i ošetřovné, jenže to mou práci vůbec neřeší, jen odsouvá, nikdo ji za mě neudělá. Většina rodin tak byla v situaci, která nedávala hlavu ani patu: 24 hodin domácnost, děti a spánek + 8 hodin práce = 32…
ŠÁRKA HOMFRAY, ODBOROVÁ PRÁVNIČKA
S prací z domova jsem už zkušenosti měla, to pro mne nebyla žádná novinka. Dřív už jsem pracovala i s občasnou asistencí dětí, když například kvůli logopedii nebyly v pracovní den ve školce. Ovšem už v půlce března jsme najednou byli doma všichni čtyři – já s manželem v režimu home office a naši kluci, 4 a 6 let, kteří měli zavřenou školku. Od prvního dne to bylo náročné, ale nějak jsme ty více než dva měsíce do doby, než se školka znovu otevřela, zvládli. Velkou výhodou je, že máme dům, a mohli jsme si vyhradit pracovnu, i občas chodit na zahradu. Pomohlo nám dohodnout si pravidla, rozdělit si pracovní den na úseky a ty střídat. Důležité telefonáty a telekonference jsme si předem oznamovali, abychom oba neměli něco ve stejný čas. Manžel se postupně naučil pracovat i jinak než v úplně nerušeném tichu, které do té doby vyžadoval, a já jsem zase rozdělila práci na úkoly, ke kterým ticho mít musím a na ty, které můžu dělat s dětmi. Myslím, že to období bylo náročné stejně pro děti jako pro nás. Kluci si museli zvyknout na to, že i když jsme doma, nemůžeme se jim oba celou dobu věnovat, ani když se zrovna nudí. Teď už jsou zase ve školce, my s manželem pořád ale pracujeme převážně doma a nejspíš to tak ještě nějakou dobu bude. Snažím se udržet si ty návyky, které mi pomohly překonat domácí prokrastinaci, a troufám si říct, že zatím se to daří.
ALŽBĚTA KROUPOVÁ, EVENT A MARKETING MANAŽERKA V PROSTORU39, LEKTORKA JÓGY
Jelikož jsem freelancerka, moje práce je jeden velký home office. Sama si určuji, kdy budu pracovat a nejčastěji pracuji z domova, protože je to pro mě nejpohodlnější. Mně to takhle funguje. Nevydělávám tolik, abych si mohla zaplatit cowork, do kavárny zajdu pracovat jen občas. Během karantény moji dva hlavní klienti zavřeli a já tak na tři měsíce přišla o práci. Nejprve jsem byla hodně nervózní kvůli penězům, poté jsem si ale znovu ověřila, že jich potřebuji míň, než si myslím. Svůj volný čas jsem se rozhodla věnovat péči o lidi kolem sebe. Všimla jsem si, že je jich hodně ve stresu, mají strach, jsou úzkostliví. Proto jsem založila podpůrnou skupinu Vyzenuj se, kde jsme řešili různé techniky sebepéče, zklidnění, zdraví. Viděla jsem, jak se všechny aktivity přesouvají do onlinu, a tak jsem se odhodlala a začala dělat online vysílání lekcí jin jógy zdarma. Dříve jsem je dělala pro kamarády zadarmo, učila se na nich, jak lekce provádět, zlepšovala vyjadřování. Na moje lekce si lidé navykli, každý čtvrtek se ke mně přidávali a praktikovali se mnou. Dostala jsem se tak k lidem z jiných zemí, z Itálie, ze Španělska. Bylo až dojemné, jak důležité moje lekce pro některé lidi byly. Když karanténa skončila, spustila jsem konečně lekce pro veřejnost naživo v jednom pohybovém studiu. Díky online videím se o mně dozvěděla spousta lidí, kteří měli možnost ověřit si, že se jim můj styl líbí. Spousta z nich přirozeně přesedlala z mých online lekcí na ty naživo. Během karantény jsem si tedy vytvořila skupinku svých věrných cvičenců a cvičenek a dala vědět světu, co dělám.