Na otázku odpovídají:
GEORGE CREMASCHI, HUDEBNÍK A PEDAGOG
V USA, odkud pocházím, je situace poměrně progresivní a veřejná diskuse o genderové rovnosti je silná. Za pár generací si dokážu představit víceméně rovnoprávnou americkou společnost. Česká republika je v tomto hodně pozadu. Ve svém každodenním životě vidím, že reálná genderová rovnost v ČR prakticky neexistuje a nevede se tu ani smysluplná veřejná diskuse. Hodně lidí v ČR stále myslí i jedná velmi sexisticky. Většina mužů vědomě či nevědomě vnímá ženy jako partnerky v domácnosti a rodině, ale už ne jako intelektuálně nebo pracovně jim rovné. Bohužel mnoho žen se tomu podřizuje nebo s tím dokonce souhlasí – šokovaly mě někdy vysloveně ostře antifeministické názory, které jsem tu slyšel od svých kolegyň, což by bylo v USA v oboru, kde pracuji (umění / zábava / vzdělávání), nemyslitelné.
V USA je této zakořeněné kulturní misogynie mnohem méně a jedním z důsledků je, že ženy jsou nyní vítané v téměř jakékoliv profesi nebo oblasti lidské činnosti. Tradiční genderové stereotypy jsou daleko méně agresivní. Je to patrné i v reklamě – v USA zobrazují silné ženy jako třeba vojačky, stavební dělnice a superhrdinky. V Česku nic takového není, naopak, brutálně sexistické obrázky v reklamě jsou normální a obecně akceptované, je to něco, co by v USA díky pobouření veřejnosti neprošlo. Zdá se, že určitý pokrok přichází v Česku s mladými lidmi, ale i u nich vidím, že si osvojují spíš ty povrchní prvky západní kultury (oblečení, hudba, jídlo atd.), než že by ve skutečnosti přijímali progresivní kulturní hodnoty ve vztahu k genderu.
NINA BOSNIĆOVÁ, NEZÁVISLÁ VĚDKYNĚ A PŘEKLADATELKA
Ako prvé ma napadá aktivita a rôznorodosť mimovládnych organizácií, ktoré sa problematike rodovej rovnosti venujú. V Českej republike je, v porovnaní so Slovenskom, väčšia, existujú organizácie, ktoré sa venujú jednej konkrétnej podoblasti zo širokého poľa rodovej rovnosti – politickej reprezentácii žien, násiliu na ženách, rodovým pomerom na pracovnom trhu a podobne. Na Slovensku sa mimovládne organizácie zatiaľ, podľa môjho vedomia, takto výrazne skôr nešpecializujú a je ich zároveň aj menší počet. Na druhú stranu, nedošlo na Slovensku, domnievam sa, u mimovládnych organizácií k takému výraznému priblíženiu sa názorom, ktoré majú šancu byť väčšinovou spoločnosťou relatívne ľahko prijaté. Zdá sa mi, že tamojšie organizácie sú radikálnejším spôsobom feministické, zatiaľ veľmi nesmerujú k mainstreamu, držia si svoje veľmi špecifické (a často nie príliš populárne) miesto v spoločnosti.
FILIP KAVKA SMIGGELS, ŠÉFKUCHAŘ
Jaké největší rozdíly vidím v oblasti rovnosti žen a mužů v České republice a Nizozemí? Bohužel dostaneme už při narození roli podle pohlaví, to asi bude všude. Od mužů se očekává vydělávání peněz a být šikovný kutil, od ženy se očekává vychování dětí a být šikovná v domácnosti. Je to tak i v Nizozemí, ale myslím si, že je o trochu méně těžké z toho odbočit. Když vezmeme statistiku, je podíl žen v parlamentu v Nizozemí vyšší, momentálně kolem 30 %. To bych vítal v České republice také a věřím, že to jednou tak bude. V mém oboru, gastronomii, nevidím skoro žádné ženy na vedoucích pozicích tady v České republice. Nizozemí je opět trochu napřed, i když šéfky a šéfkuchařky jsem hlavně viděl ve „své bublině“, ve vegetariánských restauracích. V Nizozemí je pracovní trh velmi flexibilní. Má to velké nevýhody, ale pro mnoho otců je to příležitost. Skoro každý mladý otec pracuje na zkráceny úvazek a je s dětmi od začátku aspoň jeden den v týdnu. Díky tomu může i žena zůstat v kontaktu se svým pracovním prostředím. Považuji za velmi důležité, že otec dostane možnost být u těch prvních roků. Zároveň si myslím, že pro ženu je také důležité zůstat v kontaktu se světem bez plenek. Nejsem žádný nacionalista a mám rád Českou republiku. Bylo by ale milé, kdyby v oblasti rovnosti žen a mužů byla trochu modernější.