Na otázku odpovídají:
MARIE ČERMÁKOVÁ, SOCIOLOGICKÝ ÚSTAV AKADEMIE VĚD ČR
Moje odpověď je proč ne, když to někdo chce a umí slavit. Já to mám jinak – protože slavit a organizovat slavení moc neumím. Já jsem ráda za každoroční připomenutí tohoto dne. Připomenutí přerušuje každodennost a upozorňuje na její nesamozřejmost, což zapomínáme, takže si připomínáme. Tak třeba já. Připomínám si feministické myšlenky a napadají mne feministické smyšlenky. Připomínám si, jak moc a v dobrém ovlivnily feministické knihy a myšlenky můj život a jak jsem tomu ráda. Připomínám si, kolik skvělých žen jsem díky jim v životě potkala, protože kouzlo feminismu je také v jeho sdílení. Využívám vaší ankety a její cestou, k 8. březnu 2016, posílám pozdrav ženám, s kterými sdílet českou feministickou scénu je radost: Jiřině Šiklové, Janě Valdrové, Aleně Wagnerové, Šárce Gjuričové, Janě Hradilkové, Jarce Šťastné, Jiřině Šmejkalové a mnoha dalším. A také mnoho pozdravů Gender Studies a jeho skvělým ženám, které nám dávají tolik nápadů a impulsů, ale zejména nás drží pospolu.
RADAN ŠAFAŘÍK, ODDĚLENÍ ROVNOSTI ŽEN A MUŽŮ ÚŘADU VLÁDY ČR
Určitě má smysl si Mezinárodní den žen připomínat. Přestože od jeho ustavení uplynulo přes sto let, ženy stále nedosáhly rovného postavení s muži a v mnoha oblastech čelí různým formám diskriminace. Česká republika v tomto ohledu nepatří k výjimkám. Za pár let si připomeneme sté výročí zavedení volebního práva žen. Přesto ženy zůstávají ve vrcholné politice výrazně podreprezentovány a například v Poslanecké sněmovně jich zasedá méně než 20 %. Náš právní řád upravuje právo na rovné odměňování, přesto české ženy vydělávají v průměru o 22 % méně než muži. Ve výčtu přetrvávajících problémů by se dalo dlouze pokračovat. Smutné je, že ani v mezinárodním srovnání si Česká republika nevede příliš dobře. Například dle žebříčku úrovně rovnosti žen a mužů Světového ekonomického fóra zaostáváme za většinou Evropy. V kontextu současné diskuse o právech žen v muslimských zemích pak není bez zajímavosti, že dle tohoto žebříčku je úroveň genderové rovnosti v ČR v podstatě stejná jako v největší islámské zemi. Mezinárodní den žen tedy, spíše než důvod k oslavě, můžeme využít jako připomínku toho, že v oblasti rovnosti žen a mužů máme stále co dohánět.
EVA KAVKOVÁ, ČESKÁ ŽENSKÁ LOBBY
Ano, určitě! Je to jednak oslava statečnosti prvních sufražetek (tehdejší demonstrace nebyly žádná procházka růžovým sadem) a připomínka toho, co si musely ženy vybojovat, aby mohly třeba volit. Dále je to připomenutí toho, že v mnoha ohledech se toho za těch o něco málo více než 100 let moc nezměnilo. Můžeme volit, ano. Ale kolik máme ministryň? Kolik máme poslankyň? O kolik máme nižší platy oproti mužům? A třetí rovinou je pro mne mezinárodní solidarita a podpora žen v těch zemích, kde jsou na tom mnohem hůře než my. Takže důvodů k oslavě a udržování původních tradic MDŽ je pro mne stále dost a dost.