Moderní historie byla v hodinách dějepisu prezentována dlouhou dobu faktograficky jako jeden uzavřený příběh, který byl vyprávěn pohledem mužů. Tento příběh byl postaven na politických dějinách, na výčtu válek, bitev, sledu významných událostí. O běžném životě lidí, rodin, dětí a o dopadech politických rozhodnutí na obyčejný život se nemluvilo ani v učebnicích, ani během hodin. Ženy byly z vyprávění příběhů až na výjimky vynechány.
Ženy většinou nepsaly memoáry, o jejich válečných osudech se dozvídáme primárně z orálně historických zdrojů, tedy z rozhovorů natočených orálně historickou metodou. Ze zkušeností s touto metodou, kterou Gender Studies používá ve svém projektu Československo v paměti žen vyplývá, že ženy popisují minulost jinak než muži. Líčí každodenní události, zahrnují do svých vyprávění nejen sebe, ale i své přátele, rodiny.
Válka ve stávajících učebnicích dějepisu
Řada dosud používaných učebnic dějepisu prezentuje ženy pouze jako oběti (války) nebo jako ilustrační materiál v podobě soch a fotek na obálkách časopisů. Ženy jako aktérky, tedy aktivní hybatelky dějů, jsou zde zmiňovány zřídka. Většinou učebnice dějepisu o ženách zcela mlčí. Námitkou k absenci žen by mohlo být, že se veřejného života neúčastnily, že kromě Margaret Thatcher či Marie Terezie nejsou známé žádné světové političky, které by si zasloužily být zmíněné v učebnicích dějepisu. I skutečnost, že se někde ženy nevyskytují a vysvětlení, proč se tam nevyskytují, je ale zásadní historická informace. Abychom událostem porozuměli, potřebujeme znát celou šíři názorů a pohledů. Pokud nebudeme vyprávět i příběhy žen, nezískáme celkový obraz o konkrétní dějinné události. Vzpomínky ženských bojovnic i žen pracujících v týlu nám dávají jiný pohled na válku, než jak ji líčí muži. Nejde přitom o debatu, jaký pohled je správný a jaký ne. Jedná se o různé zkušenosti a různé pohledy, které dodávají důležitý kontext a teprve dohromady vytváří celkový obraz.
Svěží vítr od Frause a ÚSTR doplněný Gender Studies
V této souvislosti je třeba ocenit nově vznikající iniciativy, které razí např. nakladatelství FRAUS společně s Ústavem pro studium totalitních režimů. Tyto dvě instituce stojí za právě vydanou učebnicí dějepisu pro 9. třídy základních škol a víceletá gymnázia k soudobým dějinám. Učebnice je založena na badatelském přístupu, který místo předkládání neměnných pravd učí děti argumentovat a vede je k práci k se zdroji a jejich interpretaci.
O inovativním přístupu vypovídá nejen struktura a metody, na kterých je učebnice postavena, ale rovněž fakt, že obě autorské organizace oslovily Gender Studies, aby se na učebnici podívala z genderového hlediska. Impulz k posouzení učebnice z tohoto pohledu byl navíc vznesen z řad testujících učitelů a učitelek, kterým se zdálo, že na stránkách učebnice není dostatečně zastoupen hlas žen a menšinových skupin. Přestože jsme se ke komentování učebnice dostaly až v poslední fázi, kdy bylo velmi těžké měnit celkové zaměření kapitol, podařilo se nám přesvědčit autorský tým o nutnosti zapracovat alespoň dílčí změny. Díky tomu se děti dozvědí, že existovali nejen odbojáři, ale i odbojářky, během rasového pronásledování za Protektorátu romský holocaust nepřežilo nejen pět tisíc českých a moravských Romů, ale rovněž Romek, v rámci kapitoly o rodinném životě za války mají možnost pracovat s letákem, který ukazuje ženy na frontě v aktivní roli. Měnily se obrazové materiály, na kterých se objevují aktivní ženy, byly doplněny texty např. k sexuální revoluci v 60. letech o požadavky žen rozhodovat o vlastním těle v otázce antikoncepce nebo potratu.
Vnímáme limity, které naše práce měla. Bylo by samozřejmě skvělé mít možnost komentovat a přicházet s nápady ještě v průběhu formulování badatelských otázek. Nebo autorský tým již na začátku upozornit na genderové aspekty, které práce s textem a obrazovým historickým materiálem má. Na druhou stranu je skvělé, že zavedené instituce si uvědomují, že začlenění každodennosti, sociálních a kulturních dějin vytváří plastičtější a pravdivější představu o historické události a dodávají důležitý kontext. Právě na dějinách každodennosti můžeme ukázat, že životní zkušenosti žen hrají významnou roli.
Výuka dějepisu je svým způsobem normotvorná. Prostřednictvím hodin zprostředkováváme dětem pohled na dějiny, který chceme, aby se vyprávěl dále. Mělo by se stát automatické, že pohled na naše dějiny bude zahrnovat výše uvedené perspektivy a životní zkušenosti. Smyslem výuky dějepisu je nejen znát historii, ale poučit se z ní. Zahrnutí různých perspektiv vede k přemýšlení, argumentování, hledání souvislostí. A to je to, čeho chceme výukou dosáhnout.