V souvislosti se skloubením pracovních a rodinných závazků byla v poslední době často skloňována tzv. work-life balance směrnice.[1] Cílem této směrnice je usnadnit rodičům a dalším pečujícím osobám slaďování pracovního a rodinného života. Protože většinu pečovatelských povinností obvykle zastávají ženy, snaží se směrnice i o taková opatření, která budou k péči motivovat muže. To je také případ čl. 5 směrnice, který upravuje rodičovskou dovolenou. Nejde pouze o to, že na rodičovskou dovolenou mají mít právo jak otcové, tak matky (to je v České republice ostatně dlouhodobě upraveno), ale také o to, že část rodičovské dovolené v minimální délce dvou měsíců má být vyhrazena každému z rodičů v tom smyslu, že svůj nárok nemůže přenést na druhého rodiče. Tato část se nazývá nepřenosnou částí rodičovské dovolené.
Směrnice je právním předpisem Evropské unie, který zakládá povinnosti členským státům. K tomu, aby působila přímo vůči jednotlivcům, je proto zpravidla nezbytné, aby ji členský stát provedl (transponoval) do svého právního řádu. Česká republika tak učinila především zákonem č. 281/2023 Sb.[2] (tzv. transpoziční novelou). K dílčím změnám v oblasti rodičovské dovolené (§ 196 zákoníku práce) došlo; byla zavedena 30denní lhůta pro žádost o rodičovskou dovolenou a bylo zdůrazněno, že o rodičovskou dovolenou rodiče mohou žádat opakovaně. Nepřenosná část v rámci rodičovské dovolené ale zavedena nebyla.
Ministerstvo práce a sociálních věcí argumentovalo tak, že rodičovská dovolená je nepřenosná jako celek (a v podstatě tak celá tvoří nepřenosnou část). Důvodem je v zásadě to, že rodiče mohou rodičovskou dovolenou čerpat současně v celém rozsahu (viz § 198 odst. 1 zákoníku práce). Pokud rodiče teoreticky mohou oba současně čerpat rodičovskou dovolenou až do tří let věku dítěte, jsou jejich nároky zcela identické, a proto nemá smysl, aby na sebe své nároky jakkoliv přenášeli. Jinak řečeno, rodič k tomu, aby mohl rodičovskou dovolenou čerpat v maximálním rozsahu, nepotřebuje, aby na něj druhý rodič (byť implicitně) přenesl svůj nárok. I pokud by totiž druhý rodič v určitém rozsahu svůj nárok čerpal, nebránilo by to prvnímu rodiči v čerpání rodičovské dovolené. Česká právní úprava proto s jakýmkoliv přenášením rodičovské dovolené nepočítá, rodičovská dovolená je nepřenosná jako celek a není proto logické zavádět nepřenosnou část.[3]
S tímto závěrem se ztotožňuji. Česká rodičovská dovolená totiž aktuálně není postavena jako společný nárok rodičů. Společný nárok rodičů může vypadat například tak, že je určitý počet dní (či jiné časové jednotky) rodičovské dovolené vyhrazen každému z rodičů a případně je rodiči umožněno, aby část nároku přenesl na druhého rodiče; tento přístup se vyskytuje např. ve Slovinsku. Společný nárok může plynout i implicitně z toho, že rodičovskou dovolenou rodiče nemohou čerpat současně a rodič, který čerpá rodičovskou dovolenou, tím automaticky brání druhému rodiči, aby ji čerpal ve stejnou dobu, a rodiče si tedy čerpání rodičovské dovolené, mají-li o dítě pečovat oba, musí z povahy věci rozdělit; tento přístup lze nalézt např. v Rakousku. V České republice (a rovněž na Slovensku, které argumentovalo stejně jako české Ministerstvo práce a sociálních věcí) je rodičovská dovolená plně individuálním nárokem každého z rodičů, protože – jak plyne z výše uvedeného – o společný nárok nejde. Jiná situace je u rodičovského příspěvku, který rodiče zpravidla finančně zabezpečuje po dobu čerpání rodičovské dovolené a který skutečně může čerpat pouze jeden z rodičů. Rodičovský příspěvek a rodičovská dovolená – ač jsou často čerpány současně – jsou na sobě nicméně vzájemně nezávislé; rodičovskou dovolenou může čerpat rodič, který nečerpá rodičovský příspěvek, a čerpání rodičovského příspěvku naopak není podmíněno čerpáním rodičovské dovolené. Ministerstvo práce a sociálních věcí má tedy z mého pohledu pravdu v tom, že rodičovská dovolená – jako překážka v práci – je nepřenosná.
To ovšem neznamená, že je situace v České republice v souladu s cíli směrnice. Je zřejmě již notorietou (v právní praxi používaný pojem pro skutečnost, kterou není třeba před soudem nebo správním úřadem dokazovat, protože je považovaná za všeobecně známou, pozn. red.[4]), že rodičovskou dovolenou zpravidla čerpají ženy. Ačkoliv nejsou sledována oficiální data o čerpání rodičovské dovolené, lze snad alespoň částečně vyjít z příjemců rodičovského příspěvku, který muži pobírají cca v 5 % případů.[5] Cílem směrnice je naopak tento stav zvrátit a motivovat otce k tomu, aby se zapojili do péče o děti. Otázkou je, zda je optimálním řešením zavést úpravu, která by zkrátila nárok matky v případě, že by určitou část rodičovské dovolené nečerpal otec. S ohledem na výše popsanou koncepci české rodičovské dovolené se domnívám, že je vhodnější uvažovat i o jiných způsobech, které by oba rodiče motivovaly k čerpání rodičovské dovolené tím, že by odstraňovaly či alespoň zmenšovaly zábrany, které od něj zejména otce odrazují. Za nejpodstatnější motivační faktory považuji finanční zabezpečení rodičů a flexibilitu rodičovské dovolené. Protože o dítě zpravidla pečuje rodič s nižším příjmem v rodině, je především třeba zajistit, aby to, že rodič s vyšším příjmem začne čerpat rodičovskou dovolenou a pečovat o dítě, nevedlo k tak výraznému zásahu do rodinného rozpočtu, že by se rodičům sdílení rodičovské dovolené nevyplatilo.
Finanční zabezpečení rodičů by se především mělo odvíjet od příjmu rodiče a kompenzovat dostatečné procento tohoto příjmu podobně jako dávky nemocenského pojištění, např. peněžitá pomoc v mateřství a otcovská; výši rodičovského příspěvku si lze sice také volit, ale dochází tím ke zkrácení doby, po kterou lze dávku čerpat, což by s ohledem na nedostatek kapacit předškolních zařízení mohlo rodičům působit obtíže. Zároveň by pochopitelně mělo být nepřenosné a fungovat tak, že pokud rodič svůj nárok nevyčerpá, nebude ho moci přenést na rodiče druhého. Samotná kompenzace příjmu však nemusí být dostačující; maximální výše dávky by zřejmě byla určitým způsobem omezena. Pokud by však byla rodičovská dovolená čerpána flexibilně (nikoliv např. dva měsíce souvisle, ale pouze po část měsíce, týdne, či dokonce dne), výpadek příjmu by se rozložil v čase.
Flexibilnější čerpání rodičovské dovolené by navíc napomohlo dalšímu cíli směrnice, kterým je dřívější návrat matek na trh práce. Pokud by otec čerpal dvouměsíční „nepřenosnou část“ rodičovské dovolené souvisle, došlo by zřejmě buď k tomu, že by ji čerpal těsně před dosažením tří let věku dítěte a matka by se vracela na plný úvazek o dva měsíce dříve, nebo by matka nastoupila do zaměstnání na dva měsíce a následně se opět vracela na rodičovskou dovolenou (pokud by se rodiče nedohodli, že otec zůstane na rodičovské dovolené déle nebo se jim nepodařilo zajistit péči o dítě např. v dětské skupině). Zvláště druhá popsaná situace může být z pohledu zaměstnavatele problematická, a to s ohledem na potřebu zajištění zástupu za danou zaměstnankyni a předávání agendy. Pokud by naopak rodiče čerpali rodičovskou dovolenou flexibilně (např. sudé a liché týdny, každý z rodičů po část týdne, případně i v rámci dne, např. jeden dopoledne a druhý odpoledne), vedlo by to podle mého názoru k dřívějšímu a stálejšímu návratu žen do zaměstnání.
Rodičovská dovolená je podle mého názoru i v současnosti velmi flexibilní, nicméně v praxi flexibilně čerpána nebývá a je otázkou, zda současná právní úprava pro případ flexibilního čerpání rodičovské dovolené dostatečně chrání zájmy jak zaměstnaných, tak zaměstnavatelů. Tzv. flexibilní novela, která je aktuálně projednávána v Parlamentu ČR,[6] přináší zlepšení v tom, že by se rodič, který by flexibilně čerpal rodičovskou dovolenou za účelem péče o dítě do 2 let věku, vracel na původní práci a pracoviště (§ 47 zákoníku práce); následně by však tuto ochranu garantovanou neměl. Flexibilní čerpání rodičovské dovolené by také v některých případech mohlo vytvořit stav velmi podobný kratší pracovní době, ač nejde o totéž. Pak lze očekávat nevoli zaměstnavatelů v případech, kdy by jinak mohli odmítnout žádost o kratší pracovní dobu pro existenci vážných provozních důvodů, tedy pokud by čerpání rodičovské dovolené např. jen po část dne nebo jen některé dny v týdnu vedlo k vážnému ohrožení či znemožnění provozu zaměstnavatele. Čerpání rodičovské dovolené (byť o její čerpání zaměstnanec formálně žádá) totiž odmítnout nemohou. Flexibilitu rodičovské dovolené v kombinaci s dostatečným finančním zabezpečením nicméně považuji za vhodnou cestu k naplnění cílů nepřenosné části rodičovské dovolené podle směrnice. Tato opatření by jednak snížila negativní dopady na příjem rodiny po dobu, kdy o dítě pečuje rodič, který má vyšší příjem, jednak by umožnila soustavnější a dlouhodobější (nikoliv jen dočasné) zapojení obou rodičů na trhu práce, a konečně by mohla motivovat k čerpání rodičovské dovolené i ty rodiče, kteří mají obavy ze soustavného čerpání rodičovské dovolené po delší dobu v kuse, např. právě v délce dvou měsíců, s nimiž počítá směrnice.
Pro podrobnější informace k tématu lze odkázat na publikaci Transpozice nepřenosné části rodičovské dovolené (C. H. Beck, 2024), která rozvádí výše uvedené závěry, zabývá se dalšími možnými variantami transpozice požadavků směrnice, blíže se soustředí i na možnosti finančního zabezpečení rodičů či na důsledky případné nedostatečné transpozice a přináší též podrobnější srovnání s vybranými zahraničními úpravami.
Lucie Přenosilová, interní doktorandka na Katedře pracovního práva a práva sociálního zabezpečení Právnické fakulty Univerzity Karlovy.
[1] Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1158 ze dne 20. června 2019 o rovnováze mezi pracovním a soukromým životem rodičů a pečujících osob a o zrušení směrnice Rady 2010/18/EU.
[2] Zákon č. 281/2023 Sb., kterým se mění zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
[3] Viz Vypořádání připomínkového řízení k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. PID: KORNCJ7DN4N6. Dostupné přes ODok portál – VeKLEP, 30. 1. 2023, str. 2 a 298. Dostupné z: https://odok.cz/portal/veklep/material/KORNCJ7DN4N6/ALBSCNKNF6IA.
[4] https://iuridictum.pecina.cz/w/Notorieta
[5] Viz MPSV. Vybrané statistické údaje. Dostupné z: https://www.mpsv.cz/vybrane-statisticke-udaje.
[6] Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. Sněmovní tisk č. 775/0. Dostupné z: https://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=9&CT=775&CT1=0