Use it or lose it: Jak evropské země motivují otce k péči o děti

Johana Jonáková

Ženy v produktivním věku v České republice výrazně zaostávají v míře zaměstnanosti za svými protějšky v řadě evropských zemí. Zatímco v severských zemích významně roste podíl otců, kteří se aktivně podílejí na péči o své děti, v České republice činí tento podíl pouhá 2 %.

Proto je nasnadě se ptát: co dělají tyto státy jinak? A jakými konkrétními opatřeními podporují rovnoměrnější rozdělení péče mezi rodiče? Chceme se inspirovat jejich praxí?

Kde je problém?

Faktorů, které ovlivňují návraty žen v produktivním věku na trh práce, je hned několik a my jsme se jim věnovali podrobně již v řadě zpravodajů, které prošly vašima rukama. Dnes bychom se chtěli zaměřit na specifický aspekt rodinné politiky, a to ideu nepřenosné části rodičovské dovolené.

Jedná se o část rodičovské dovolené, kterou může využít výhradně druhý z rodičů (většinou otec) a nelze ji převést na primárního pečujícího rodiče. Pokud tuto vyhrazenou část rodič nevyužije, rodina o ni přichází.

Severské země jako průkopnice

Průkopníky v této oblasti byly severské země. Norsko zavedlo tzv. „daddy quota“ již v roce 1993 a postupně ji rozšiřovalo až na současných 15 týdnů. Tato část rodičovského volna je vyhrazena výhradně pro otce a nelze ji převést na matku. Pokud ji otec nevyužije, krátí se celková doba, po kterou rodina pobírá rodičovský příspěvek. Statistiky ukazují, že toto opatření výrazně zvýšilo zapojení otců do péče o dítě. Podle norského statistického úřadu využívalo v roce 2022 tuto část rodičovské téměř 65 % otců.

Švédsko má rodičovskou dovolenou v délce 480 dní s finančním příspěvkem ve výši 80 % původního platu po dobu 390 dní. Každý z rodičů má rezervováno 90 dní, které jsou exkluzivní pouze pro něj. Pokud by se rozhodl je nevyužít, nelze je převést na druhého rodiče. Systém je flexibilní: dovolenou lze rozdělit na celé dny, půldny, čtvrtiny nebo dokonce jednotlivé hodiny (1/8 dne). Nově od podzimu 2024 platí, že rodiče mohou čerpat příspěvek až 60 dní paralelně (do této doby to bylo 30 dní). Další novinkou je možnost převedení rodičovské dovolené na reálně pečujícího příbuzného, např. prarodiče. Ti v tom případě čerpají až 80 % svého platu. Podle dat švédských úřadů čerpá rodičovskou podporu kolem 30 % otců.

Nám geograficky blízké Německo provedlo zásadní reformu rodinné politiky v roce 2007. Nový systém rodičovského příspěvku (Elterngeld) nahradil předchozí model, který vedl k dlouhodobému přerušování pracovních kariér matek ve prospěch otců jako hlavních živitelů. Podobně jako ve Švédsku je výše příspěvku navázána na předchozí příjem každého z rodičů a činí 65–100 % předchozí mzdy. Rodičovská dovolená trvá 14 měsíců a měsíční příspěvek se pohybuje v rozmezí 300‑1800 €. Každý z rodičů může vybrat max. 12 měsíců, rozdílové dva měsíce jsou určeny pro druhého rodiče.

Ohledně nepřenosné části rodičovské má svá specifika i Francie: Pro rodiče s jedním dítětem platí, že rodičovský příspěvek činí 420 € měsíčně po dobu 12 měsíců po skončení mateřské dovolené. Každý z rodičů však může pobírat tuto dávku maximálně po dobu 6 měsíců, přičemž zbývajících 6 měsíců je určeno pro druhého rodiče. Výsledkem je, že rodičovskou nastupuje 62 % otců.

Otcovský bonus jako varianta

Pro českou realitu z výše uvedených informací jasně vyplývá, že systémové nastavení významně ovlivňuje zapojení druhého rodiče do péče. Země se zavedenou nepřenosnou částí rodičovské vykazují výrazně vyšší participaci otců v péči o děti.

Aniž bychom otevírali debatu o navázání rodičovského příspěvku na předchozí příjem nebo zachování paušální částky, Česká republika má příležitost posílit zapojení obou rodičů do péče o dítě dvěma způsoby. První možností je navýšit současný rodičovský příspěvek o částku na 2–3 měsíce péče a vyhradit ji výhradně pro rodiče, který dosud příspěvek nečerpal (většinou otce). Pokud by tento rodič nevyužil svou vyhrazenou část, rodina by o ni přišla. Druhou cestou je zavedení motivačního bonusu pro druhého pečujícího rodiče, inspirovaného úspěšným norským modelem z 90. let. Rodiny by získaly dodatečnou finanční podporu v případě, že by se do péče aktivně zapojili oba rodiče.

Zkušenosti ze zahraničí jasně ukazují, že podobná opatření skutečně fungují. Rodiče si díky nim péči o děti rozdělují rovnoměrněji a otcové se více zapojují do každodenní péče. Nejde přitom jen o přínos pro konkrétní rodiny: tato opatření postupně mění pohled celé společnosti na péči o děti, která přestává být vnímána primárně jako „ženská práce“ a stává se samozřejmou součástí života obou rodičů.

Inspirativní články k tomuto tématu lze nalézt zde:

« Předchozí článek | Následující článek »