V roce 2007 bylo dětem z výzkumu Aleny Bičákové, Kláry Kalíškové a Lucie Zapletalové „Maminka nebo školka?“(1) zhruba 15 let. Z výzkumů veřejného mínění (2) tehdy vyplývalo, že pečovat o děti mají oba rodiče, což řeklo 56 % respondentů a respondentek, 43 % ale řeklo, že pečovat o děti mají matky. V tomtéž roce vydala organizace Gender Studies, o.p.s. publikaci „Klíč k jeslím“ (3), kde reflektovala, že jesle jsou hluboce stigmatizovány jako zařízení péče, které je z hlediska péče o děti zcela neprospěšné. Už jen ve zpětném zrcátku tým autorek sledoval hluboký propad jeslí a jejich fatální mizení v průběhu devadesátých let. Organizace se tehdy také propojila s ředitelem jeslí Prahy 4 Janem Schneiderem a socioložkou Hanou Haškovou a započala svou dlouhou cestu za snahou umožnit kvalitní a dostupnou institucionální péči o předškolní děti v ČR, a to i o děti mladší tří let. Společně s tím také narovnat vztah české společnosti k institucionální péči o předškolní děti spolu s úsilím o zvýšení jejího renomé, kvality a ideálně i různorodosti (podpora existence lesních školek, mateřských center atd.) Mezitím zemřela myšlenka jeslí a zrodily se dětské skupiny. Péče o mladší než tříleté děti je v roce 2024 dostupnější, přesto je však Česká republika stále na chvostu zemí EU v dostupnosti institucionální péče pro nejmenší.
Výzkum „Maminka, nebo školka“ tří vědkyň z CERGE EI byl publikován v srpnu 2021 a zabýval se negativními dopady prodloužení pobírání rodičovského příspěvku na děti, s nimiž zůstaly matky doma i v jejich čtyřech letech (protože to umožnila reforma z roku 1995). Zaměřil se na tyto děti po dosažení věku 21 až 22 let a sledoval, jakého dosáhly vzdělání a jak se uplatnily na trhu práce. Tyto děti vykazovaly oproti kontrolnímu vzorku o 4 % vyšší pravděpodobnost, že nebudou studovat ani pracovat. Pravděpodobnost studia na vysoké škole poklesla o 6 % u dětí, které nenastoupily do školky a zůstaly s matkou doma. Pravděpodobnost studia na vysoké škole poklesla o 12 % u dětí matek s nízkým vzděláním. A nejvíce se pravděpodobnost studia na vysoké škole snížila u dcer matek s nízkým vzděláním, o 17 %. U dívek se také zvýšila pravděpodobnost, že ve věku 21–22 let nebudou pracovat a budou se věnovat práci v domácnosti.
Výzkum se shoduje s tím, co prezentovala organizace Gender Studies, o.p.s. v předešlých obdobích, kdy se na podporu institucionální péče zaměřovala: že kvalitní institucionální péče může přinášet mnohá pozitiva, zejména pro děti, jejichž rodiče nemají kapacity plně se jim věnovat a systematicky každodenně podporovat jejich rozvoj (kreslit s nimi, číst, stavět z kostek či stavebnic, vést je ke zdravé výživě, sportu a společenským vztahům, etice, normám atd.) Výzkum se zaměřuje na přítomnost tří až čtyřletých dětí v zařízeních péče, lze jej však vnímat analogicky i k dětem mladším, protože i ty potřebují intenzivní spolupráci na svém vlastním rozvoji, a když konstantní podporu jejich vývoje nemohou naplňovat rodiče, je žádoucí, aby byl naplněn například prostřednictvím dětské skupiny.
Opomenut by neměl zůstat ani zvláště negativní dopad na dívky, který z výzkumu vyplývá. Protože vliv na jejich budoucí životní dráhu má i to, v jaké roli před dětmi (zejména dcerami) stojíme: zda jako matky v domácnosti nebo jako pracující matky.
Klára Kalíšková upozorňovala v jednom z předešlých výzkumů na plýtvání potenciálem českých žen v souvislosti s délkou rodičovské dovolené a jejich aktivitou na trhu práce. Nezbývá než obdobně apelovat na neplýtvání potenciálu českých dětí kvůli obavě z institucionální péče. Ta dětem neubližuje, naopak může jim prospívat. Je vhodné dodat, že každé dítě je trochu jiné a situace v každé rodině je odlišná – je nutné ji zhodnocovat. Nicméně uklidňující může být připomenutí pozitivních dopadů zařízení péče.
V roce 2024 máme 1838 dětských skupin s kapacitou téměř 25 000 míst. Mateřské školy mají v ČR poměrně vysoké pokrytí a i legislativně je snaha o právní nároky na místa pro děti v zařízení péče. Pobírání rodičovského příspěvku ve čtvrtém roce dítěte již není umožněno, větší ochrana na trhu práce se nadále rozšiřuje na matky mladších dětí než tříletých (více o tom píšeme v článku Změny zákoníku práce mění i podmínky pro osoby na mateřské a rodičovské dovolené od Anny Řídké). Posun je reflektován i ve výzkumu CVVM zaměřeném na rodičovství z roku 2024: 77 % respondentů a respondentek řeklo, že pečovat o děti mají oba rodiče a pouze 21 % mělo pocit, že by to měly být matky. V roce 2007 panovalo přesvědčení, že finančně zajišťovat domácnost mají muži, myslelo si to 70 % respondentů a respondentek, 29 % se domnívalo, že to mají být oba rodiče společně. V roce 2024 se křivky konečně překřížily: respondenti a respondentky se v 50 % domnívají, že finančně zajišťovat domácnost mají oba rodiče, a že to mají být muži, se domnívá 48 % respondentů a respondentek. Realita je samozřejmě taková, že česká rodina je založena na dvou příjmech. Už se to ale začíná zrcadlit i v naší představě o rodině. Obdobně tak došlo ke zvratu přímek v otázce, kdo má vařit. 52 % lidí v průzkumu se domnívalo, že to mají být oba rodiče, 48 % se domnívalo, že to mají být ženy (ovšem pouze 2 % se domnívalo, že by to měli být muži). Stále je před námi dlouhá cesta, nicméně doporučuji pohled na výzkum CVVM, kde je posun v postojích české veřejnosti v oblasti rodičovství znatelný. Osobně mě to naplňuje pozitivním přesvědčením, protože se zdá, že naše představy o rodině a jak v ní chceme žít se více srovnávají s realitou. Když je česká rodina závislá na dvou příjmech, přece nemůžeme tvrdit, že muž má být (či dokonce že je) převážně živitelem. Živitelé jsou v české rodině jak muž, tak žena, a to se nezměnilo po celou dobu od revoluce, teď však už se to začíná zrcadlit i v našich hlavách a přesvědčeních. Ještě aby muži začali více pečovat, jak v realitě, tak v naší představě o ní.
(1) IDEA_Studie_6_2021_Dopady_reformy_RD_1995_na_deti.pdf (cerge-ei.cz)
(2) ov240711.pdf (cas.cz)
(3) Klíč k jeslím otevírá aktuální problematiku rané péče o děti (genderstudies.cz)
Lada Wichterlová, genderová expertka