Pro mnohé může být rodičovství náročnou životní etapou. Pro rodiče ze znevýhodněných skupin je ovšem často spojené s o něco složitějšími výzvami.
Rodiče ve znevýhodněných podmínkách
Intersekcionální perspektiva rodičovství ukazuje, že zkušenost rodičů může být ovlivněna jedním či více faktory – například genderem, socioekonomickým postavením, věkem, zdravotním stavem nebo migrační zkušeností. Kombinace těchto faktorů může prohloubit a zcela často také skutečně prohlubuje znevýhodnění osob ze zranitelných skupin při péči a výchově dětí.
Co to znamená pro migrantky-matky
Vzhledem ke své migrační zkušenosti čelí migrantky a uprchlice často vícenásobnému znevýhodnění při péči o děti a naplňování své rodičovské role. Z praxe Simi se jako nejčastější bariéry jeví:
Strukturální
V Česku se nedostatek dostupné péče o děti týká nejen migrantek, ale i žen z majority. Přestože stát očekává, že se ženy zapojí do pracovního procesu, často nemají své děti kam umístit. Flexibilních pracovních úvazků je málo, a tak jsou některé ženy nuceny pracovat neregulérně nebo přijímat nestandardní formy zaměstnání, jen aby mohly skloubit práci s péčí o děti.
Kulturní a jazykové
Migrantky se mohou setkat se stereotypy a diskriminací ze strany institucí, například při přijímání dětí do mateřských škol. Ze zkušenosti Simi víme, že v některých případech důvodem odmítnutí těchto dětí bývá jejich neznalost češtiny. U některých skupin, například u ukrajinských dětí, se objevují i problémy spojené s odlišnými očkovacími standardy. Komplikací může být i stravování vycházející z kulturních či náboženských tradic, typicky u vietnamských dětí nebo dětí z muslimských rodin, které vyžaduje od předškolních institucí větší vstřícnost a flexibilitu.
Ekonomické
Nízké příjmy či nejisté zaměstnání často znemožňují ženám platit za dětské skupiny či jesle. To je staví do začarovaného kruhu – musí pracovat, aby zajistily příjem, ale zároveň se nemohou dostatečně věnovat svým dětem, což může snadno vést k vyčerpání a dlouhodobému stresu.
Právní
Složitá legislativa a nerovný přístup k rodičovským benefitům může znevýhodňovat migrantky oproti ženám z majority. Rodičovský příspěvek či jiné benefity se nutně nevztahují ke všem typům pobytu, což může významně proměnit a omezit rodinnou finanční stabilitu.
Sociální izolace
Migrantky často postrádají širší příbuzenskou a přátelskou síť, která by jim mohla pomoci s péčí o děti. Pocit stigmatizace a osamělosti přitom může negativně ovlivnit nejen duševní pohodu matky, ale celé rodiny.
Jak tuto problematiku zviditelnily uprchlice z Ukrajiny*
Témata jako vyjednávání rodičovských rolí a slaďování práce a péče byla v nedávné době zviditelněná příchodem uprchlic z Ukrajiny. Zásadní překážkou, která brání těmto ženám – stejně jako jiným migrantkám – aktivně se podílet na českém pracovním trhu, je skutečnost, že zastávají roli ženy-matky.
Nově příchozí z Ukrajiny tvoří převážně ženy se svými dětmi, přičemž uprchlice jsou často doprovázeny nemluvňaty nebo dětmi v předškolním věku. Mnoho z nich si nemůže z ekonomických důvodů dovolit zůstat s dítětem doma a pečovat o ně, tudíž jim k hledání zaměstnání přibývá ještě hledání vhodného pečovatelského zařízení. Avšak to je vzhledem k naplněnosti kapacit těchto zařízení a nedostatečné infrastruktuře pečovatelských služeb v ČR mnohdy komplikovanější než samotný vstup na trh práce.
Většina těchto žen se ocitá v situaci, kdy musí zároveň plnit roli matky-pečovatelky i matky-živitelky. Vzhledem k válce jim v nové zemi často chybí partneři, kteří by je v péči o děti i v ekonomickém zajištění rodiny mohli podpořit. To je staví do mimořádně náročné pozice a vyžaduje, aby se český stát i instituce více přizpůsobily realitě těchto rodin a hledaly flexibilnější řešení v oblasti zaměstnanosti a dostupnosti péče o děti.
Česká vláda se situaci s přeplněnými předškolními zařízeními a školami snažila vyřešit několika způsoby. U předškolních dětí šlo například o uvolnění kapacit v dětských skupinách. Pro ukrajinsky mluvící děti ve školním věku pak některé školy zřizovaly jednotřídky, jiné je dokázaly pohotově začlenit přímo do česky mluvících tříd.
V mnoha případech však přístup ukrajinských rodin k pečovatelským zařízením v Česku komplikuje nízká proočkovanost ukrajinských dětí, v případě nástupu do škol jsou děti znevýhodněny nejen jazykovou bariérou, ale především neznalostí nového prostředí, ztrátou starých kamarádů, nedostatkem odpočinku a času na aklimatizaci, ke kterým se přidávají traumatizující události a jejich dopady na duševní zdraví.
Nehledě na pomoc institucionálních zařízení uprchlice často žijí s dětmi v provizorním bydlení, např. na ubytovnách, kde chybí soukromí, klidný prostor pro hraní či učení a jakékoliv domácí zázemí. Tyto podmínky nejsou pro výchovu dětí ideální a mohou ztěžovat jejich každodenní pohodu a adaptaci. Přesto se uprchlice snaží plnit náročnou úlohu – poskytovat dětem emocionální podporu i pocit bezpečí a zároveň se snaží prosadit na českém pracovním trhu, aby rodinu dokázaly uživit.
Rychlému zapojení žen do pracovního procesu však nebrání pouze nedostatek jeslí, školek a škol, jejich častá nedostupnost, finanční zátěž nebo náročné začlenění jejich dětí do vzdělávacích zařízení a třídních kolektivů, ale také diskriminační inzeráty s nabídkami práce pro Ukrajinky a Ukrajince. Často se v nich nabízí buď náročná manuální práce, kterou ženy vzhledem ke své kvalifikaci i slaďování péče vykonávat nemohou nebo nechtějí, zároveň je mnoho nabídek cílených pouze na ženy do určitého věku, nejčastěji v produktivním věku či bez dětí. Kromě péče o děti může ženy na pracovním trhu znevýhodňovat ještě přítomnost rodičů a jiných starších příbuzných, kteří jsou považováni za další potenciální příjemce péče.
Strategie překonávání bariér
Pro podporu rodin migrantů je důležité posilovat možnosti vytváření sociálních a podpůrných sítí, například prostřednictvím komunitních skupin, a zároveň zajišťovat lepší dostupnost sociálních služeb, vzdělávacích a jazykových kurzů, které usnadňují integraci a vstup na trh práce. Významnou roli mohou sehrát neziskové organizace a spolky, které poskytují právní, sociální, psychosociální či materiální podporu a zároveň nabízejí služby, jako je komunitní hlídání dětí, díky nimž mohou rodiče snáze skloubit péči o rodinu s prací nebo vzděláváním. Ve vzdělávacím systému je klíčové zajistit dostatek školek a škol s flexibilními režimy, nabízet inkluzivní programy respektující kulturní a jazykovou rozmanitost a zapojovat interkulturní pracovnice či specializované pedagogy, kteří podpoří děti i jejich rodiče. Součástí změn by měla být i úprava legislativy, která zohlední specifické potřeby rodičů ze zranitelných skupin a umožní jim lepší přístup k předškolnímu a školnímu vzdělávání.
Znevýhodněné migrantky-matky podpořilo i tehdejší prohlášení České ženské lobby v reakci na uprchlickou vlnu z Ukrajiny z roku 2022. Podle něj by Česká republika měla „navýšit institucionální péči tak, aby měla kapacitu na děti migrujících. Je třeba nejen podpořit školy a školky v tom, aby se tyto děti dokázaly co nejrychleji začlenit, ale také podporovat ženy, které se v novém domově musí o své děti postarat a nemohou se rychle zapojit do pracovního procesu. Je také nutné podpořit mnoho ukrajinských žen, které v Česku pracují a jejichž děti žijí na Ukrajině…”
*Více naleznete v “Analýze postavení migrantek na pracovním trhu v ČR v kontextu války na Ukrajině”