Na otázku odpovídají:
Helena Skálová st., pracovala v oblasti zahraničního obchodu, zastupovala zahraniční i tuzemské strojírenské firmy. Od května 2008 v důchodu, v oboru pracuje dál jako OSVČ
Určitě by se člověk neměl ohlížet na to, co je nebo není podle stereotypního uvažování vhodné nebo nevhodné jako zaměstnání pro ženu či muže. V první řadě si musíme uvědomit, že v práci strávíme téměř jednu třetinu života, a tak by nám měla vedle pouhého „zajištění hmotných potřeb na živobytí“ přinášet i uspokojení. Vím, že mluvím o ideálním případě, ale jen člověk, pro kterého je práce částečně i koníčkem, může v daném oboru vyniknout a dosáhnout nadprůměrných výsledků. Pravda, ale ne každý z nás má to štěstí.
Problém samozřejmě chápu z pohledu svého věku. Dnes již není moderní mít dlouhodobě jen jedno zaměstnání, jako tomu bývalo v době mého mládí. Tehdy jsme se skutečně rozhodovali „na celý život“. Přesto všechno by se i mladší generace měla snažit najít si práci, která danému jednotlivci nejlépe vyhovuje. A to bez ohledu na pohlaví a to, co se pro ženu či muže „hodí nebo nehodí“. Vybrat si podle „veřejného mínění“ právě netradiční obor ale znamená velkou osobní statečnost. Okolí většinou takový krok nepochopí a velmi rychle odsoudí: muž je zženštilý, žena přinejmenším mužatka, ne-li něco horšího!
Kdyby se však v minulosti všichni, resp. všechny, řídili – nebo „podřídili?“ – zažitým předsudkům, neměli bychom dnes ani jedinou vysokoškolačku nebo žádného ošetřovatele ve zdravotnictví. Proto by člověk měl jít za svým cílem, i když to zrovna není „konformní“. A když to vyjde, určitě to stojí za to!
Vlastimil Pažourek, vedoucí ESF, Úřad práce Děčín
Před rokem 1989 byla pro ženy obvyklá práce i v průmyslu; často i v těžkých provozech, ovšem zpravidla v podružných činnostech s vysokým podílem ruční práce. Některé profese či celá průmyslová odvětví byla na práci žen přímo závislá (textilní průmysl, potravinářský průmysl atp.). Tato tradice se v okrajové podobě udržela dodnes. V současnosti je ale v průmyslu rozpoznatelná snaha omezovat ruční práci a zvyšovat výrobu pomocí moderních technologií. Výrazně se snižuje podíl fyzické práce: i v oborech, kde fyzické předpoklady byly v minulosti rozhodující.
V rozporu s tím je mezi velkou částí populace stále zavedený obraz práce ve fabrice jako fyzicky namáhavé činnosti ve špinavém prostředí. Velká část žen si ani neumí představit práci ve výrobě a při volbě povolání se orientují na služby či jiné zdánlivě lehčí profese. Svým způsobem je to chyba volby, která má ekonomické důsledky. V okrese Děčín jsme porovnávali mzdy v průmyslu a ve službách a rozdíl se pohyboval kolem 5000 Kč měsíčně. Ve velké míře se tak vysvětluje rozdílnost ohodnocení práce mužů a žen, neboť v průmyslu pracuje výrazně více mužů, ve službách zase žen.
Zde se dostáváme k jednomu z problémů, jež trápí řadu zaměstnavatelů. Rozvoj průmyslu potřebuje nové zaměstnance, které je stále obtížnější získat. Inspirací je přitom situace v zahraničí: v USA tvoří ženy zhruba čtvrtinu svářečů, což dnes znamená práci na automatických svařovacích strojích bez výraznější fyzické námahy. Podobná situace je i u operátorů obráběcích center v Německu, mezi nimiž je žen asi třetina.
Většina zaměstnavatelů by v nedostatkových technických profesích uvítala zájem žen o práci. Narážejí ale na bariéru kvalifikace a praxe. Mezi obsluhou stroje ve výrobním závodě a počítače v administrativě však na druhou stranu není velký rozdíl. Programy rekvalifikace na technické profese pro ženy by mohly mít šanci na úspěch, pokud se podaří zajistit pro ně dobré podmínky a přesvědčit zájemkyně o práci. Přizpůsobit se musejí i zaměstnavatelé, a to zejména v podobě technického zázemí (šatny, sprchy, toalety). Zaměstnavatelé často neumějí zajistit hlídání dětí, popř. přizpůsobit pracovní dobu režimu škol a školek.
Pro změnu je dnes možná ta nejlepší situace. Nedostatek zaměstnanců v technických profesích nutí zaměstnavatele přizpůsobovat se potřebám zaměstnanců. Současně mohou zaměstnancům nabídnout nadstandardně vyšší platy i lepší sociální zázemí než profese, kde ženy převažují.
Irena Smetáčková, odbornice na téma Gender ve škole, Otevřená společnost, o.p.s.
Genderově netradiční volba povolání by měla být podporována z řady pragmatických důvodů. Mezi nimi v popředí stojí ekonomická výhodnost. Společnost i jednotliví lidé získávají, pokud každý člověk pracuje v tom povolání, pro které má nejlepší dispozice, a podává v něm proto nejlepší výkony.
Kromě pragmatických důvodů je zde však i další, pro mě podstatnější. Svobodný výběr další studijní a profesní dráhy je důkazem demokratického školství, v němž by měly mít všechny děti – bez ohledu na pohlaví, etnikum či sociokulturní zázemí – stejné možnosti pro rozvoj svého nadání. Nakolik jsou školy v tomto úsilí úspěšné, se viditelně ukáže na tom, zda si děti napříč různými skupinami, tj. také dívky i chlapci, volí různorodá povolání. Řídí se při tom svými schopnostmi a zájmy, nikoliv zažitými společenskými představami o vhodnosti určitých povolání pro ženy a jiných pro muže.
Podpora volby genderově netradičního povolání tedy začíná již mnoho let před tím, než žákyně a žáci stojí před samotným rozhodnutím a podáním přihlášky. Děti musí být ve škole prostřednictvím celkové atmosféry i konkrétních výukových aktivit dlouhodobě vedeny ke kritickému nahlížení na genderové stereotypy. V okamžiku rozhodování o další životní dráze se pak děti vydávají tou správnou cestou pro ně osobně, ať je to cesta tradiční, či netradiční.
Podle mých zkušeností v sobě podpora genderově netradičních povolání skrývá dvě úskalí:
Prvním nebezpečím je zužování celé problematiky pouze na dívky. Často se zdá, že cílem je výhradně otevřít ženám dosud neobvyklé obory: tesařství či řízení autobusu. Nemělo by se zapomínat na to, že stejný pohyb by měl nastat i v případě mužů, kteří se mohou uplatnit v dříve neobvyklých oborech, jimiž jsou vychovatelství či kosmetika.
Druhé riziko spočívá v nadřazování volby genderově neobvyklých oborů volbě oborů tradičních. Důležité je, aby si každé dítě – chlapec i dívka – mohlo prostřednictvím školy uvědomit, jaké jsou jeho/její silné a slabé stránky a podle toho si zvolit další směřování. I cesta do tzv. tradičních povolání je dobrá, pokud ji člověk udělá vědomě a nikoliv pod vlivem genderových stereotypů.