Vážené čtenářky, vážení čtenáři,
po dlouhé řadě tematicky úzce specializovaných čísel jsme se rozhodli podívat na problematiku rovných příležitostí opět v širší (a mezinárodní) perspektivě. Číslo, které právě otevíráte, se zabývá otázkou (nejen) genderové rovnosti ve firemní praxi, a to jak v České republice, tak i v zahraničí.
Domnívám se, a příspěvky v tomto čísle to také naznačují, že se zaměstnavatelé působící v Česku mají ještě pořád v oblasti podpory rovných příležitostí žen a mužů čím inspirovat u firem v zahraničí. Ty jsou totiž často mnohem dále, co se týká HR marketingu (viz článek Aleny Králíkové), práce se staršími zaměstnanci a zaměstnankyněmi (viz rozhovor se zástupcem britské organizace Wise Owls) nebo si lépe uvědomují, že rovné příležitosti mají být tématem i v podnicích menší velikosti (více se dočtete v příspěvku Jitky Kolářové).
Když si položíme otázku (kterou jsme tentokrát položili také respondentkám ankety), v čem jsou firmy v ČR nejlepší a v čem nejslabší, když mluvíme o politice a praxi genderové diverzity, tak výsledná odpověď není právě potěšující. Mnohé firmy v Česku totiž v dobré snaze vylepšit situaci, chvályhodně zavedou smysluplný program (např. částečné úvazky, práci z domova nebo různé volnočasové benefity), o jejichž existenci pak ale dostatečně nekomunikují směrem k vlastním zaměstnancům a zaměstnankyním, nemonitorují jejich výsledky nebo je dostatečně neřídí. Všechno toto patří do oblasti tzv. change managementu (neboli řízení změn), který je nutné časově, zdrojově, komunikačně i intelektuálně plně zvládnout, aby původně dobře zamýšlené iniciativy přinesly kýžené plody.
Zajímavé čtení a vše dobré k Svátku žen přeje
Nina Bosničová, šéfredaktorka.