Na otázku odpovídají:
IVA FRYŠOVÁ, SOCIÁLNÍ PRACOVNICE, RYTMUS – OD KLIENTA K OBČANOVI, Z.Ú.
Během studia (nestudovala jsem přímo sociální práci, ale speciální pedagogiku) jsem se setkala asi pouze s problémem výrazně feminizovaného učitelského i studentského kolektivu. Nevybavuji si, že bychom se zabývali tématem genderu, ať už z pozice pracovníků/pracovnic, nebo vzhledem ke klientům/klientkám. Během sociální práce (pracuji s lidmi s mentálním postižením) jsem na genderový rozměr narazila samozřejmě hned – pracujeme s lidmi, dospělými či dospívajícími, a sami jsme lidé. Hodně lidí s postižením se potýká s tím, že jejich dospělou identitu, včetně genderu, okolí nebere vážně, často jsou vnímáni jako „bezpohlavní nedospělé bytosti“, případně jsou manipulování do velice tradičně pojatých „norem“ – rolí mužů a žen.
V průběhu času jsem se také setkala s různými specifickými problémy. Například transgender člověk s mentálním postižením má složitější cestu k prosazení změny pohlaví, protože je zpochybňováno, zda „tomu rozumí“. Dospělá žena s mentálním postižením, která čelí „dvojí diskriminaci“ při přístupu na pracovní trh apod. V sociálních službách vnímám i v této oblasti velký rozdíl v přístupu poskytovatelů služeb. V naší organizaci podpora, „provázení“ i v těchto oblastech vychází z obecnějších hodnot respektu k individualitě klienta či klientky bez ohledu na jeho či její postižení.
PETR MATOUŠEK, SOCIÁLNÍ PRACOVNÍK, AZYLOVÝ DŮM PRO MLÁDEŽ – MAGISTRÁT MĚSTA BRNA
Během studia jsem se s genderovým rozměrem sociální práce setkal okrajově, a to hlavně formou genderových stereotypů. Např., že sociální práce je obor spíše pro ženy a muži byli většinou směřováni do jiných oborů, čemuž odpovídalo i zastoupení mužů a žen během studia. V praxi je osobnost sociálního pracovníka či pracovnice tvořena mnoha jednotlivými aspekty, z nichž ten genderový je rozhodně významným. Genderový rozměr v sociální práci, tak jak ho chápu, se např. může odvíjet od cílové skupiny a zřejmě i konkrétní problematiky a mnohdy tak může přispět k zefektivnění poskytovaných služeb.
Když jsem se pohyboval v oblasti drogových závislostí, tak jsme preferovali vždy multigenderové zastoupení v týmu, což minimálně vždy vedlo k rozmanitějšímu spektru pohledů na jednotlivé problémy. Nyní pracuji s mladistvými a zde je genderové rozdělení snad ještě patrnější. Setkáváme se zde např. u dívek s tématy jako je anorexie a mentální bulimie, které raději řeší s pracovnicí ženou, než s mužem, z merita věci. A podobné tendence zaznamenávám i v jiných poradenských nebo terapeutických tématech vyplývajících např. z biologické skutečnosti, na což musíme v rámci naší práce brát zřetel.
KLÁRA TOPOLOVÁ, SOCIÁLNÍ PRACOVNICE
Sociální práci jsem studovala na Fakultě sociálních studií MU v Brně, kde v té době vznikl samostatný obor genderová studia. Naskytla se možnost setkat se s tématem genderu v rámci volitelných předmětů, ty nicméně nesouvisely přímo se sociální prací. Ale vzpomínám si na několik přednášek se členy a členkami různých občanských iniciativ a hnutí na téma práva žen, domácí násilí apod., i několik přímo souvisejících se sociální prací (téma ženského bezdomovectví, beseda se zakladatelkami organizace Jako doma). Ty do mého vnímání sociální práce vnesly úplně nový pohled…
Sociální práce, jak ji vnímám já, je hodně o emancipaci. O tom, že spolu s druhým člověkem (klientem, klientkou) hledáme možnosti a cesty k nějaké změně. A často při tom narážíme na různá společensky nebo kulturně daná očekávání, role, které přijal/a, aniž by se sám/a sebe ptal/a proč. Někdy je to vůbec poprvé, co si ten člověk připustí, že by mohl mít možnost volby. A my ho pak tím procesem můžeme provést, což bez vnímání a reflexe různých aspektů genderu prostě nejde.