Na otázku odpovídají:
ZDENĚK SLOBODA, PŘEDSEDA VÝBORU PRO SEXUÁLNÍ MENŠINY RADY VLÁDY PRO LIDSKÁ PRÁVA, PEDAGOG UP OLOMOUC
Protože se zabývám mimo jiné genderem a médii, tak vidím jako badatelsky nejzajímavější to, jak se jakýsi imperativ estetičnosti ženského a v posledních dekádách i mužského těla proměňuje, jaké obrazy nám jsou poskytovány (nejen médii) jako ne/žádoucí a jak se to projevuje v naší každodennosti. Obzvláště zajímavé jsou tyto projevy např. v požadavcích na sebe sama nebo také na partner(k)y. V tomto ohledu je zajímavé sledovat i posun ve funkci těla, která je na takový imperativ navázána. Zatímco si toho u ženského těla už ani moc nevšímáme (i když posun v reprezentaci a vnímání ženského těhotného, nebo stárnoucího těla je značný), u těla mužského to je naprosto markantní. Požadavek svalnatého mužského těla už není navázaný na jeho funkční sílu, ale je redukován na čistě estetickou funkci (obdobně jako u ženského) nebo – obzvláště z pohledu mužů samotných – na funkci spojenou se sebevědomím a s pojetím vlastní maskulinity. Což, opět podobně jako u žen, může vést k „fetišizaci“ těla, např. snahou získat co největší svalovou hmotu (obdobně jako co největší poprsí). Co je zajímavé a zároveň asi problematické, jsou zdravotní aspekty navázané na takové tělesné imperativy, které jsou jen těžko oddělitelné (stejně jako mediální obrazy) od významné ekonomické dimenze – komercionalizace tělesnosti.
JITKA KOLÁŘOVÁ, FEMINISTKA
Myslím, že to obecné je stále stejné, od mužů se očekává, že budou silní a nebudou se moc krášlit (nebo ne příliš okatě), ženy zase mají být štíhlé a sexy. Ale spíš než tlak na oblékání vidím dnes tlak přímo na samotná těla. A co se týče oblékání, ženy mají více prostoru pro experimentování než muži. Někdy jim prochází i čistě chlapecký / mužský image, zatímco muži si podobné překročení hranic moc dovolit nemohou.
Třeba u mladých lidí, se kterými pracuji, je to hodně vidět, když popisují, jak si představují ideálního partnera a partnerku (tedy v heterosexuálních vztazích). Kluci jednoznačně chtějí partnerku s velkými prsy a pěkným zadkem, také dlouhé vlasy jsou důležité. Dívky zase chtějí kluky s vypracovanými svaly na pažích a břiše. Sami chlapci a dívky se pak takovému ideálnímu vzhledu chtějí přiblížit, i když si zároveň uvědomují, že to není reálné. Myslím, že v posledních letech zesílil tlak na hezký vzhled u mužů – hodně chlapců a mladých mužů chodí do posilovny nebo dělá nějaký sport hlavně proto, aby měli ty pěkné svaly.
Myslím, že velké téma ohledně vzhledu jsou chlupy – tedy představy o tom, kde a jak upravené ochlupení je přijatelné pro ženy a pro muže. Zejména chlupy v podpaží a na nohou u žen jsou dnes už víceméně tabu, a pokud je jako žena chcete nosit, musíte si to obvykle sama před sebou silně obhájit, protože pohledy a komentáře okolí jsou dosti odsuzující.
Specificky se pak setkávám s „ukázňováním“ ze strany veřejnosti kvůli piercingům v obličeji, to řada lidí vnímá jako velmi pobuřující a neženské a má potřebu se k tomu často nevybíravě vyjádřit.
MARKÉTA BUDSKÁ, LEKTORKA SKUPINOVÝCH LEKCÍ AEROBIKU
Vycházím ze své letité zkušenosti instruktorky aerobiku. Když srovnám složení lidí na skupinových lekcích v ČR a Francii, kam ráda jezdím za inspirací, na první pohled je patrný rozdíl v různorodosti, věkové, genderové i vzhledové. Když si vybavím svou poslední lekci v Paříži, v sále jsem se potkala s šedesátiletou paní, která sice nezvládala choreografii, ale šla si užít lekci, s mužem s nadváhou, který byl hvězdou parketu, nechyběl ani queer s vizáží zpěvačky Cher v leopardím oblečku. V Praze se rozhlédnu po sále, který je většinou zaplněn ženami oblečenými unisono v trendy elasťácích v řadě „na značce“ připravenými vydat ze sebe maximum svých sil.
Bohužel v ČR stále vnímám silnější snahu o to, neodchylovat se od normy, kterou jednotlivci a jednotlivkyně reprodukují, očekávají a svým způsobem i kontrolují.
V současnosti také vnímám něco, co bych nazvala až nezdravým tlakem na zdravý životní styl, kdy je normou očekávání touha dosáhnout „laťky“ vypadat na dvacet i ve čtyřiceti, mezi prací a péčí o děti zvládnout maraton, vypěstovat si bio zeleninu a nebýt ve stresu, což může být nad míru stresující.