Na otázku odpovídají:
DOMINIK LUDVÍK, ASISTENT PEDAGOGA V MŠ
Ve své dosavadní pracovní zkušenosti jsem pracoval ve dvou školkách. V obou byl samozřejmě většinově ženský kolektiv. V první z nich jsem byl jediný mužský pracovník, jak na pozici pedagogické, tak i na provozní. Cítil jsem se zde většinou dobře a většinou jsem nepociťoval žádné komplikace. Nicméně asi ve dvou bodech jsem si musel zvyknout. Jelikož jsem byl v dámském prostředí, tak jsem musel dávat důsledný pozor při vstupu do šatny či jiných míst na převlékání. Někomu to může přijít jako maličkost, ale například ve škole, kde jsem studoval obor předškolní pedagogika a kde jsem byl rovněž jediný muž, jsem se musel převlékat na tělocvik na toaletě, a to mi už vůbec příjemné nebylo i z důvodu sociálního, že prostě člověk je vystrčen z kolektivu a musí být sám mimo třídu.
Druhý bod mi také příjemný úplně nebyl. Při poradách, besídkách, setkáních s rodiči či zřizovateli se dříve často užívalo označení pro pracovníky pouze v ženském rodě (například: “Holky, musíme udělat…” či “Kolegyně, je potřeba rodičům vzkázat…”). Po mém příchodu se to někdy doplnilo o mé jméno. Často se ale stalo, že se i v mé přítomnosti hovořilo k zaměstnancům pouze v ženském rodě, nicméně po čase jsem si na to zvykl a s úsměvem zmiňoval, že není třeba doplňovat mužský rod či mé jméno, že rozumím tomu, že jsem tam sám a jsem zvyklý, že se hovoří v ženském rodě.
V mé druhé práci rovněž v MŠ jsem již v pracovním kolektivu měl dva kolegy na úseku pedagogickém a jednoho na úseku provozním. Zde jsem již necítil téměř žádný genderový problém. Je to možná pouze v mém postoji, ale cítím se lépe, pokud je se mnou v kolektivu alespoň jeden muž a nemusí to být přímo ve třídě, stačí v rámci školy. Necítím se proto špatně, že se kvůli mé osobě musí přizpůsobovat třeba zmíněné prostory na převlékání, e‑maily či oslovování.
ROMAN KUČERA, UČITEL NA 1. STUPNI ZŠ
Pracoval jsem vždy v kolektivu, kde mužských kolegů bylo více, než je obvyklé. Kolegyně nás respektovaly a také spolupráce s nimi byla vždy velmi příjemná. Většinou jsem měl pocit, že jsou rády, že nás mezi sebou mají.
Více feminizované prostředí školy se pak projevovalo jen v několika málo úsměvných situacích, např. během společných setkání, kdy nás kolegyně občas všechny hromadně oslovily „holky“. 🙂 Naštěstí si to většinou hned uvědomily, omlouvaly se a společně jsme se tomu zasmáli.
MARTIN TOMÁNEK, METODIK V NEZISKOVÉ ORGANIZACI NAZEMI
Cítím potřebu odmítnout feminizované prostředí jako problém. Zavání to esencialistickými teoriemi. Problémem českého školství je patriarchát a s tím související genderové role. Potkal jsem pedagogy a pedagožky, kteří podporovali a strážili patriarchát a potkal jsem i takové, kteří jej subverzivně podrývali, bez ohledu na jejich gender. Jako pedagog mám touhu odmítnout falešnou konfliktní dichotomii mužů a žen. Místo ní je důležité společně sdílet zkušenosti z života v patriarchátu a hledat společně cesty, jak ho jednou provždy zničit. Jako pedagog, který si prošel jak prvním stupněm, tak školkou, jsem viděl chlapce, kteří byli vychováváni k mužské necitlivosti a byli podporováni v odmítání emocí. Naučil jsem se od nich, jaká je cena za mužskou moc ve společnosti – ztráta kontaktu s emocemi. Je to výborný základ nejen na psychické problémy a alkoholismus, ale také základ pro odmítnutí soucitu a solidarity, což samozřejmě vede k rozsáhlým společenským a environmentálním problémům.
Tady je myslím moje zkušenost muže feministy, pedagoga ojedinělá. Učil jsem žáky legitimizovat své emoce a své kolegyně podporoval v tom, ať odbourají stud, když vidí chlapce slzet. Dávali jsme ji emoční podporu a učili je emoční práci. Často jsme jako pedagogové postaveni před nějakou emočně krajní situaci a máme tendenci velmi rychle a instinktivně řešit jednoznačným – hlavně přestaň brečet a uklidni se. Tyto situace jsou emoční nukleární bomby a zanechávají v psychické krajině žáků velké krátery. Pokud budou mít žáci a žákyně pozitivní vzory a budeme s nimi vědomě pracovat na rizicích, který sebou přináší patriarchát, pokud na tom budeme pracovat společně jako kolegové a kolegyně mezi sebou, může být škola místem, kde se naučíme, jak překonat patriarchát.