Na otázku odpovídají:
Jaroslava Hasmanová Marhánková, socioložka, ZČU v Plzni
Na té nejobecnější úrovni by to jistě bylo uznání péče o členy rodiny jako hodnotné práce a něčeho, co nemusí být nutně v rozporu se zaměstnáním na pracovním trhu. S tím souvisí rovněž zlepšení informovanosti pečujících a jejich zaměstnavatelů o možnostech forem pomoci a opatřeních, která umožní pečujícím kloubit jejich životní role. Pečující často zůstávají osamoceni ve své situaci, chybí jim jasné a kompletní informace o dostupných službách a možnosti pomoci ze strany státu. Praxe ze zahraničí ukazuje na prostor pro zapojení samotných zaměstnavatelů do poskytování těchto informací. Ti mohou sehrávat důležitou roli jednak v nastavování atmosféry, kde péče o členy rodiny přestane být pro zaměstnance stigmatem a zároveň v zavádění flexibilních forem zaměstnávání, které jim umožní nastalou situaci řešit. Tato pomoc může nabývat formu kontaktních míst či pozice pracovníků/pracovnic, na které se mohou zaměstnanci-pečující obrátit. Zásadní roli zároveň hraje rozšíření nabídky služeb pro pečující, která je v české společnosti stále příliš úzká.
Vera M. Budway-Strobach, manažerka programu Diversitas, Česká spořitelna
Lidem, kteří patří do sendvičové generace, by určitě pomohly flexibilní formy práce, které by jim umožnily slaďovat pracovní a osobní život. Oni často nejen pečují o dospívající děti, ale také o závislé osoby (např. rodiče) a potřebují flexibilní formy práce, jako jsou zkrácené úvazky, sdílená pracovní místa, práce z domova, klouzavá pracovní doba. Důležitou součástí toho je realizace vzdělávacích aktivit zaměřených na podporu flexibilních úvazků, jako je manažerské vzdělávání (jak s tím pracovat) a mezigenerační dialog a komunikační kampaň napříč společností (k čemu to je a proč nám to všem pomáhá). Tento přístup zajistí trvalou udržitelnost a zlepšení atmosféry a firemní kultury.
Lenka Plašilová, Deputy HR Manager, Allianz pojišťovna
Dle mého názoru se jedná o komplexní problém a pomoc tak může přicházet z různých stran – rodina, zaměstnavatel, veřejný i neziskový sektor. Základem je větší informovanost o problematice sendvičové generace i konkrétních problémech pečujících. V rámci veřejného sektoru by situaci usnadnily investice nejen do tradičních, ale především do alternativních služeb a podpora individuální péče. Z pohledu zaměstnanců by se pak měly více potkávat jejich potřeby a možnosti zaměstnavatelů – hledat spíše individuální řešení místo zavádění plošných opatření.