Možnosti flexibilního pracovního uspořádání - pružná pracovní doba, stlačený pracovní týden, částečný pracovní úvazek, sdílený pracovní úvazek nebo práce z domova - vytvářejí produktivnější a efektivnější pracovní prostředí. Právě to je pro firmy hlavním motivem k jejich stále častějšímu využívání. Dalším, ne vždy zmiňovaným pozitivem flexibilních forem práce je to, že kladou důraz na osobní zodpovědnost zaměstnaných. Výsledkem je snazší sladění osobního a pracovního života pro zaměstnance a zaměstnankyně, které je činí spokojenějšími a k firmě loajálnějšími.
Vedle vůle zaměstnavatele k poskytování flexibilních úvazků je základním předpokladem využití informačních technologií. Díky mobilnímu telefonu, internetu, notebooku, externímu přístupu k sítím a databázím, velkokapacitním přenosovým médiím a jiným informačním a komunikačním prostředkům je možné mnohé pracovní povinnosti plnit z různých míst a v různém čase.
Koncept pro všechny
Flexibilní formy pracovního uspořádání mají v první řadě umožnit zaměstnancům a zaměstnankyním sladit jejich osobní a pracovní život. Na druhé straně je šancí pro zaměstnavatele: nastavit oboustranně přijatelná transparentní pravidla a maximálně efektivně využívat potenciálu všech pracovních sil.
Dnes jsou tyto formy uspořádání obvykle dávány do souvislosti pouze s rodiči malých dětí nebo osobami, které se starají o staré a/nebo závislé osoby. Tím je však značně omezena efektivita těchto opatření: flexibilní možnosti přinesou své ovoce, budou-li k dispozici jak ženám, tak mužům stejným způsobem. Ideálně by měly být přístupné všem zaměstnancům a zaměstnankyním (pokud to druh zaměstnání umožňuje) nezávisle na tom, zda jsou rodiči, o někoho pečují či nikoli.
… a jeho pozitiva i limity
Flexibilní práce je závislá na pracovní době, místu práce a pracovní smlouvě. Nejznámějšími formami flexibility práce jsou: flexibilní pracovní místo (jinak také homeworking(1), teleworking(2), e-working(3)), pružná pracovní doba (např. volně pružná pracovní doba, stlačený pracovní týden, práce na směny) a sdílení pracovního úvazku (tzv. job-sharing). Například teleworking je založen na využití informačních technologií: zadání i výsledky si obě strany předávají elektronicky.
Zahraniční studie ukazují, že flexibilita je spojena s větší výkonností, která přináší firmám vyšší zisky. Zaměstnaní lépe slaďují osobní a pracovní život, jsou méně stresovaní a nemocní(4). Pro zaměstnavatele je tedy více než výhodné tuto možnost svým zaměstnancům a zaměstnankyním nabídnout. Na nich pak zůstává, aby zvážili, jestli jim práce z domova sladění osobního a pracovního života zjednodušuje nebo právě naopak. Flexibilní pracovní úvazek je náročný z pohledu organizace času, priorit a dodržování termínů - vyžaduje od obou angažovaných stran větší zodpovědnost, kterou ne každý dokáže nést.
| Flexibilní formy pracovního uspořádání:
Flexibilní formy pracovní doby: částečné úvazky, víkendová práce, volná flexibilní pracovní doba, práce na směny, zhuštěný pracovní týden (často využíván v rámci "krátkého" a "dlouhého týdne"), posunutí začátku a konce pracovní doby, noční práce, práce přesčas, termínovaná práce, úkolová práce, konto pracovní doby. Flexibilní formy místa práce: práce na dálku, pohyblivé pracovní místo(5), sdílení pracovního místa, práce z domova. Flexibilní formy pracovní smlouvy: smlouva na dobu určitou, dohoda o provedení práce, dohoda o pracovní činnosti, sdílený pracovní úvazek (job-sharing), agenturní zaměstnávání, práce na živnostenský list. Mezi flexibilní formy v zaměstnávání také patří vědecké volno či dovolená za účelem vzdělávání, pracovní doba přizpůsobená školnímu roku, částečný odchod do důchodu atp. |
Role odborů a Evropské unie
Flexibilní pracovní uspořádání by mělo být zavedeno na základě plánování a spolupráce s odbory, aby nedocházelo k negativním následkům: "být k dispozici kdykoliv" nebo k diskriminaci osob kvůli nedobrovolným flexibilním pracovním smlouvám. Flexibilita je i dnes mnohými zaměstnavateli chápána jako jejich právo na veškerý čas zaměstnanců: očekávají flexibilitu "od rána do noci" a zároveň se snaží snížit vliv odborových organizací či mu zcela zamezit. Právě odbory upozorňují na záporný rys flexibility, tzv. sociální dumping, kdy flexibilní formy nepříznivě ovlivňují mzdové, pracovněprávní a další podmínky života zaměstnanců a zaměstnankyň.
V reakci na tuto relativně rozšířenou praxi vyvinula Evropská unie koncept flexicurity (tj. flexijistoty), který zabraňuje snížení standardů pro osoby využívající flexibilní formy práce. Zjednodušeně řečeno, flexibilní formy práce jsou tu především pro zvýšení efektivity práce a slaďování kariéry s osobním životem, a neměly by tedy být zneužívány.
| Sociální dumping - nepřijatelné snižování nákladů na pracovní sílu dosažené především obcházením příslušné právní úpravy a snižováním pracovněprávních standardů. Flexibilní formy zaměstnání jsou v tomto směru často zneužívány.
Flexicurity - strategie Evropské unie, která má napomoci překonat sociální dumping. Jedná se o nastavení takových podmínek, které umožňují naplnit oba cíle - flexibilitu, ale i mezinárodně stanovené standardy práce. Zdroj: Kolektivní vyjednávání aneb uplatnění rovnosti žen a mužů v praxi, ČMKOS, 2007 |
Pár praktických tipů na závěr
Pro sladění osobního a pracovního života je nejvhodnější klouzavá neboli pružná pracovní doba. Skládá se - podle českého zákoníku práce - ze tří složek: dva úseky si může zaměstnaný dobrovolně zvolit s tím, že mezi ně je vložen další, během něhož je zaměstnaný povinen být na pracovišti. Česká zákonná úprava umožňuje tři formy pracovní doby: pružný pracovní den, pružný pracovní týden a pružné čtyřtýdenní pracovní období(6).
Další vhodnou odpovědí na potřeby kombinovat pracovní povinnosti s osobními jsou částečné pracovní úvazky. Ty však s sebou mohou nést i negativní efekt: je nutné dávat pozor na to, aby zaměstnaný neměl stejné množství práce jako při celém úvazku, pouze za méně peněz (více v PRO a PROTI částečných úvazků ve zpravodaji č. 4/2007).
Relativně známým opatřením, jež je ale velmi náročné na sdílení informací a míru vzájemné důvěry, je sdílené pracovní místo, kdy na jedné pozici pracují dvě či více osob.
Týmy tvořené lidmi využívajícími flexibilní pracovní doby či místa musí být vedeny velmi schopnými manažery či manažerkami, musí fungovat na základě jasných pravidel a sdílet stejnou "definici" flexibility. Jeho členové a členky se nesmí cítit izolovaní, všem se musí dostávat stejných nebo srovnatelných výhod a zároveň musejí být natolik zastupitelní, aby týmové cíle byly naplňovány bez ohledu na přítomnost všech v jedné kanceláři.
(1)práce z domova
(2)práce odjinud než z místa zaměstnání
(3)práce odjinud než z místa zaměstnání pomocí internetu
(4)Nesnižuje se jejich nemocnost: při možnostech práce z domova však zaměstnanci méně využívají nemocenskou či tzv. OČR - ošetřování člena rodiny, a pracují z domova.
(5)Zde je myšleno opravdu střídání pracovního místa, tedy např. střídání u jednoho stolu a počítače, nikoliv sdílený pracovní úvazek (tzv. job-sharing).
(6)Kolektivní vyjednávání aneb uplatnění rovnosti žen a mužů v praxi, ČMKOS, 2007.
Líbil se Vám článek? Přihlaste se k odběru zpravodaje (zdarma).