Ať už patříme ke sportovním fanouškům a fanynkám, nebo ne, všichni jsme určitě ve druhé polovině února zaznamenali světový šampionát v klasickém lyžování v Liberci. Stejně tak si téměř nešlo nevšimnout „kauzy přechylování“, resp. „kauzy Kocumová“, která rozvířila mediální vody a rozdělila veřejnost na dva nesmiřitelné tábory. Pokud přeci jen netušíte, o čem je řeč, nabízíme krátké shrnutí a zároveň zamyšlení nad tímto nejen jazykovědným tématem.
26. února se snad ve všech médiích objevila zpráva, že Zuzana Kocumová, bývalá reprezentantka v běhu na lyžích a nyní spolukomentátorka sportovních přenosů pro Českou televizi, musela tento post opustit, protože při komentování závodů žen nepřechylovala příjmení zahraničních závodnic. Tím byl údajně porušen závazný vnitřní předpis ČT a televize také argumentovala tím, že si na nepřechylování řada diváků a divaček stěžovala. Téměř vzápětí po zveřejnění těchto informací se však zvedla velká vlna divácké nevole – a to z přesně opačného důvodu a na podporu Zuzany Kocumové, respektive nepřechýlených tvarů ženských příjmení.
Bylo velmi zajímavé sledovat vývoj celé situace, jednotlivé kroky a reakce přímo zainteresovaných stran – tedy veřejnoprávního média a komentátorky - a také názory veřejnosti v internetových diskuzích. Celá situace se dá samozřejmě interpretovat různě, nicméně stojí za zamyšlení, zda se ČT tak trochu nechytila do vlastní pasti. Pod vlivem značně stereotypního uvažování o „správném“ a „přirozeném“ používání cizích ženských příjmení v přechýlených tvarech, se rozhodla radikálně řešit situaci ukončením spolupráce s komentátorkou, která nesdílela tento úhel pohledu. A hle – krok, který byl obhajován veřejným zájmem (rozuměj spokojeností diváctva s ČT, tj. v důsledku sledovaností) byl vzápětí smeten vlnou právě opačného veřejného mínění. Absurditu celé situace dokreslují oficiální vyjádření ČT o zmatku a nepochopení celé situace ze strany Kocumové a konečné rozhodnutí o jejím setrvání v komentátorském týmu šampionátu. Lze se jen domýšlet, zda bylo záměrem, či pouhou náhodou, že už spolukomentovala pouze závěrečný závod mužů, který je z hlediska přechylování bezproblémový.
A jaký byl postoj Zuzany Kocumové k celé záležitosti? S médii komunikovala otevřeně a jasně argumentovala pro svůj postoj k (ne)přechylování. Závodnice mají své příjmení v rodném jazyce v určitém znění a právě tak by mělo být používáno kdekoli na světě. Naše národnost nám nedává právo něčí příjmení měnit.
A co odborná autorita – v tomto případě Ústav pro jazyk český? Přechylování pouze doporučuje, na svých stránkách uvádí, že povinnost užívání specifických ženských tvarů příjmení neexistuje. Zároveň ale argumentuje přirozeností a srozumitelností projevu ve prospěch přechylování. Kapitolou samo pro sebe je pak skloňování nepřechýlených ženských příjmení – to zabíralo podstatnou část internetových diskuzí, přičemž některé z příspěvků vyvolávaly kromě úsměvu na tváři i dojem, že pisatelé či pisatelky úplně přesně nerozlišují mezi přechylováním a skloňováním.
Co je však opravdu důležité, je skutečnost, že Zuzaně Kocumové se díky této kauze zcela mimoděk podařilo otevřít veřejnou diskuzi kolem fenoménu (ne)přechylování. (Nejen) její jasné a logické argumenty proti komolení cizích příjmení by neměly zapadnout a odborné instituce i média by měla napřít své úsilí směrem k hledání cest, jak respektovat právo na odlišnost a zároveň využít bohatý jazykový potenciál češtiny. Je na čase si uvědomit, že zejména ve světě médií jsou kreativita a rozmanitost výhodou a že stejně jako v životě není nic pouze černé nebo pouze bílé, tak by měl pestrobarevnou realitu líčit i její mediální obraz.
Související odkazy:
http://www.lidovky.cz/odpovedi.asp?t=KOCUMOVA&strana=1
Líbil se Vám článek? Přihlaste se k odběru zpravodaje (zdarma).