Doktorka, odborná asistentka, vyjde z posluchárny a ubírá se chodbou do své pracovny. Na sobě má kostýmek se sukní ke kolenům. „Já si říkám, čí to jsou sexy nohy, dobrý den!“ „Dobrý den, pane docente.“ Doktorka, odborná asistentka, se raději rozhlédne, nejsou-li v doslechu studující, kdyby se též chtěli zapojit do hodnocení sexy-vosti tělesných rysů své vyučující. Stalo se, relativně nedávno, mně samé, na české univerzitě.
Dva roky poté, co ve stejný den oba získali doktorský diplom, jdou doktorka, odborná asistentka a doktor, odborný asistent, po chodbě univerzity a potkají Profesora. Profesor: „Pane kolego, tak co, kdy budete habilitovat?“ „Á dobrý den, paní kolegyně, tak co, kdy budete mít další dítě?“ Stalo se, docela nedávno, mé kolegyni a kolegovi, na české univerzitě.
Zasedá schůze katedry v počtu dvanácti mužů a šesti žen. Slovo si vezme Profesor:
„Teda pánové, …“
Stalo se, docela nedávno, mně a mým kolegyním a kolegům, na české univerzitě.
Skupina akademických pracovnic a pracovníků fakulty, kde víc než polovinu absolvujících tvoří ženy, diskutuje o výhodách založení absolventské asociace. Profesor: „To je hrozně fajn věc, to se třeba zorganizuje výroční setkání, ti alumni tam přijedou bez manželek a je legrace.“ Stalo se, docela nedávno, mně a mým kolegyním, na české univerzitě.
Skupina českých badatelů a badatelek z jednoho pracoviště rozpráví o přestávce zahraniční konference. Doktorka, odborná asistentka: „Půjdeme si večer sednout někam na večeři, když jsme se tady tak pěkně sešli?“ Profesor: „My máme večer pánskou sešlost.“ Stalo se, docela nedávno, mým kolegyním.
Doktorka, odborná asistentka, e-mailuje svému nadřízenému: „Dle vašeho očekávání si hodlám příští rok formálně zvýšit kvalifikaci.“ O rok později: „Oznamuji, že jsem zahájila příslušné řízení.“ Doktorka, odborná asistentka, si oddychne—konec psaní po nocích a o víkendech a navíc bez zdrojů na zakoupení odborné literatury či možnosti vyjet na konferenci. Administrativní pracovnice univerzity krátce poté e-mailuje doktorce, odborné asistentce: „Přeposílám e-mail, který jsem právě poslala vašemu nadřízenému. Můžete si v rámci univerzitního programu na příští rok požádat o grant na přípravu práce k formálnímu zvýšení kvalifikace. Prostředky jsou na tvůrčí volno, studijní cesty a nákup odborné literatury. Grant běžel i letos a čerpají z něj dva vaši kolegové z pracoviště.“ „Vy už jste zahájila? Tak to je škoda, to už si žádat nemůžete.“ Stalo se, docela nedávno, mně samé, na české univerzitě.
Zdají-li se vám, vážené čtenářstvo, tyto anekdoty z vědeckého života alespoň trochu genderově podbarvené, možná vám pomohou odpovědět na otázku, proč podporovat ženy ve vědě.
Prestižní univerzita Massachussetts Institute of Technology provedla ve druhé polovině devadesátých let rozsáhlý průzkum rovnosti příležitostí k vědecké práci podle pohlaví mezi svými akademickými pracovnicemi a pracovníky. Výsledky překvapily vedení ústavu, které se domnívalo, že obě pohlaví mají stejné podmínky. Výzkum totiž mimo jiné ukázal, že badatelky s definitivou zakouší větší znevýhodňování než jejich služebně mladší kolegyně, že mají v průměru větší administrativní zátěž, menší platy a menší přidělenou pracovnu než muži. Jestliže pak uspějí v žádosti o interní grant, dostanou z požadované částky procentuálně méně než muži. Ženy mají také horší přístup k informacím, které mají vliv na profesní příležitosti, a mají menší možnost podílet se na rozhodovacích procesech. Po zveřejnění zprávy z výzkumu MIT podnikl kroky k nápravě situace, protože, jak se píše v závěru zprávy, jestliže má ústav patřit mezi špičku, musí pěstovat svůj akademický talent—a polovina toho talentu je ženského pohlaví.
Z našeho českého Babiččina údolí bych k tomu dodala, že než přikročíme ke starosti o ženský vědecký talent, musíme ještě předtím dát ženám vůbec najevo, že je za talent považujeme. Že jsou viditelné nejenom jako těla fyzická, ale také jako těla badatelská. Proto je třeba podporovat ženy ve vědě.
Líbil se Vám článek? Přihlaste se k odběru zpravodaje (zdarma).